West Side Story

Kdybych žil na konci padesátých let, někdo mi řekl, že se právě chystá hollywoodská předělávka Romea a Julie a bude to muzikál plný mladých, fotogenických, kroutících se lidí, a já měl v rukou moc zastavit natáčení, udělal bych to. A připravil bych tak svět o jeden z nejlepších filmových muzikálů všech dob. A taky o jednu z nejlepších moderních předělávek Shakespeara. West Side Story mě dokonce vzalo za srdce víc než původní hra! Ty geniální Bernsteinovy melodie daly příběhu další rozměr. A choreografie...? To, že ji vymyslel jeden člověk (Jerome Robbins) je pro mě stejná záhada jako bermudský trojúhelník! (10.12.2006)

Film West Side Story ani nemusel být natočen jako muzikál, samotné hudební kreace v mnoha případěch nefungují k posunutí děje, ale pouze k jeho obohacení, což se daří je z části. Začátek působí směšně, musím přiznat, že jsem byl zklamán. Dlouhá titulková sekvence, ve které se nic neděje a pak podrobné seznamování s kulturou a hrdiny, které postrádá poutavost. Jenže pak přišel zlom. Zajímavá moderní variace na Romea a Julii slušně reflektuje dnešní problematiku, čímž ovšem pouze navazuje na jmenovaný román. Příběh, zpočátku nudný, postupně graduje a nabaluje na sebe další dějové linky, které jsou sice nepatrné, ale samotnou dějovou linku rozšiřují, čímž se ke konci stává zábavným a divák má šanci ztotožnit se s hrdiny. Pominu-li několik prvních muzikálových vložek a hrozný zpěv Marie, jsou hudební čísla poutavá, zejména pak několik, dnes již kultovních, skladeb. Takže 80% ale zejména za druhou část, která byla výborná. [TOP 19/5 84%] (11.12.2006)

(1001) Když se dnes podívám do zrcadla, tak je jasné, že se mi podařilo překonat čistou neředěnou nenávist ke "klasickým" muzikálům (ačkoliv z těch vzniklých před rokem 2000 mám pořád doopravdy ráda jenom Jesus Christ Superstar). Nevím tedy, jestli je to osobnostní vývoj hodný poplácání po rameni, ale vzhledem k tomu, jak jsem si užila nový nezaujatý pohled na West Side Story, tak asi ano. Jedním z definitivních plusů je to, že film používá tanec a potažmo zpěv jako vyjadřovací prvek se smyslem a účelem (a ne jenom proto, že chce nebo může, viz například můj nedávný vzteklý hejt vůči samoúčelnosti v La La Land). Hudba a tanec pomáhá pouličním chuligánům kočkovat se beze slov, ale s jasným významem a univerzální srozumitelností, a není to vlastně to, co od filmů obecně chceme? Já ano. Taky jsem extrémně spokojená s převládající barevnou paletou (fialová, karmínová, oranžová a tyrkysová forever), protože se mi často zdá, že filmy, o kterých se říká, že jsou vizuálně krásné, používají takové barvy, ze kterých se mi buďto rovnou obrací žaludek, a nebo se mi prostě jen zdají přeplácané a nelogické (moderní desaturovaná modrošedá šeď, jakou používá třeba Wan v těch svých hororech, a nebo naopak kolotočářsky svítivé primární modré, červené, zelené, žluté ala Avatar, z té ohavné barevnosti jsem se nevzpamatovala dodnes). Kvůli West Side Story jsem objevila malíře Roberta Vickeryho a jeho úchvatné obrazy plné světla a stínů, takže za to taky díky, filme. Bez čeho bych se vlastně nejvíc obešla je ústřední milenecká linka, jakkoliv to může být kacířský názor, když má být celý příběh aluzí na Romea a Julii. Jenže co nadělám, jejich společná unylá chemie i hudba pro mě obstarává nejnudnější pasáže filmu a jako by ani nebyla úplně potřebná pro finální pointu. Nejspokojenější jsem byla, když to bylo temperamentní drámo o tom, že v Americe jsou si všichni imigranti rovni, ale někteří jsou si rovnější. (22.11.2017)

West side story je jednou z klasík klasického hollywoodu, ktorú som videl ako desaťročný v rámci nejakej prehliadky filmových klasík na čstv. Týždeň som bol potom zaľúbený do Natalie Wood, kým som o týždeň nevidel zase ďalší film s nejakou hviezdou. Po rokoch som si tento muzikál pozrel znovu a zaujal ma inými prednosťami, ako Natalie. Napríklad dvoma geniálnymi Bernsteinovými skladbami a ponosovaním sa Portorikánčanov nad tým, že na rozdiel od "európskych" menšín sú braní iba ako prisťahovalci. Klasická spoločenská obmedzenosť. (20.07.2012)

Z hlediska choreografie, citu pro rytmus, sladění střihu s hudbou, plného využití autentického prostředí a práce s kamerou, světlem a barvami jde stále o jeden z nejlepších amerických muzikálů, který se navíc nebojí tragičtějších tónů. Nejúčinnější prostředek proti zažívacím potížím vyvolaným Starci na chmelu. 85% Zajímavé komentáře:Madsbender, bogu, Merggie, `barocco (11.12.2006)