West Side Story

West Side Story jsem toužil už delší dobu zhlédnout a rozšířit si tak obzory ve starších filmových muzikálech. Ano, teď už jsem West Side Story viděl, teď už mám obzory ve starších filmových muzikálech (snad) rozšířenější. Ale to je asi tak všechno. Viděl jsem – líbilo se mi to – odcházím. Kde je nějaký hlubší zážitek, kde jsou nějaké songy, které by se mi zatraceně hluboko vryly do paměti a já měl nutkání si aspoň nějaký z nich v duchu notovat? Možná je to trochu hloupé přání, ale ať už jsem viděl jak The Sound of Music, tak Mary Poppins, ba dokonce i Grease, vždycky jsem měl po jejich zhlédnutí chuť pustit si nějaký výstup, nějakou skladbu z dotyčného muzikálu, případně si aspoň nějakou melodii zanotovat. U West Side Story jsem však tu potřebu neměl. Ne že by skladby nebyly povedené, ale na to, jaké je okolo tohoto tříslovného názvu děláno haló, jsem přece jen čekal větší pecku, která mě nabije pozitivní náladou na maximum. Nestalo se tomu tak úplně. Hlavní hrdinové hrají velmi dobře, choreografie hudebních čísel je prvotřídní, příběh coby moderní variace na Romea a Julie celkem povedený, romantika mi pohladila duši, hudba se mi možná do paměti úplně nevryla, ale když jsem se na to díval, pasovala mi k filmu, líbila se mi. Ale do pěti hvězd tomu u mě prostě pořád ještě něco chybí. Možná je to způsobeno tím psycho úvodem s bezmála pětiminutovým čuměním na statické čárky, jejichž pozadí měnilo barvu? Možná je to tím, že jsem na tom byl v kině, kde bylo nesnesitelně debilní publikum, které neustále luskalo prsty spolu s hrdiny na plátně a téměř každou scénu nahlas a dosti nevybíravými poznámkami komentovalo? Možná kvůli první půlhodině, která byla i mně mnohdy nechtěně směšná? Možná kvůli odfláknutému závěru? A možná taky kvůli všemu výše uvedenému nemůžu tu pátou hvězdu dát. Co naplat, že muzikály mám hodně rád, když jsem už tak trochu zmlsaný jinými kousky a u každého dalšího muzikálu mám podobná očekávání. Škoda, že je West Side Story nemohl úplně naplnit. (01.05.2012)

Príbeh o imigrantoch a domorodcoch, o ich rivalite, o nenávisti medzi nimi, ktorá bude stáť životy ľudí. Je to dosť poučné a poukazuje na nezmyselnosť nenávisti a ukazuje, že pomsta nemá konca, lebo vždy ak niekto niekoho zabije, jeho blízkym sa tým vytvára priestor na pomstu a táto zlosť nemá konca a ničí lásku. Film bol však pre mňa nepresvedčivý, tá láska vzplanula akosi rýchlo a divne, herecké výkony sú podľa mňa slabé, naozaj ma nebavilo počúvať oh Mária oh. Morálne volili radšej útek pred zodpovednosťou, taktiež mnoho ďalších vecí bolo nemorálnych z tej dobrej strany, čo sa mi nepáčilo. Muzikál to bol dosť slabý, okrem piesni o Márii to bolo skoro o ničom. Tance sa sem tam podarili, ale tá spoločná tancovačka mi zdvíhala žalúdok, naozaj nemám rád niečo takto organizované, pripomínalo mi to viedenský bál. Opäť je to prepálené dĺžkou, nuž scenár o gangoch zaujímavý, no to pubertálne stvárnenie bolo už horšie, takže viac nedám. (14.10.2012)

Nemusím muzikály, ale ani neviem prečo, na tento som sa celkom tešil. A musím uznať, že je to skvelý film, aj keď len v niektorých častiach. Príbeh o zakázanej láske, rasizme, neschopných inštitúciach nie je samozrejme originálny, ale spolu s hudbou, tancom a živou atmosférou New Yorku 60. rokov to slušne fungovalo a niektoré scény sa mi dostali hlboko do mysli. Natalia Woodová bola ako vždy očarujúca, takže jej odpúšťam tie neisté tanečné kreácie. (20.10.2013)

Důkaz toho, že i staré filmy můžou v člověku vyvolat pocity, které by očekával od novodobých. Předlohou pro muzikál byla kniha Romeo a Julie, příběh tam můžeme najít. Ale zasazený do úplně jiného prostředí s jinými charaktery. K tomu řada vynikajících písní. Nejvíce se mi teda líbila, tak která se zpívala na střeše mezi Portorikánci "Amerika je Amerika". Můžu jen tleskat. Pět hvězdiček, a zasloužených. (21.05.2010)

Původní West Side Story je pořád výborný snímek, ale stále si trvám na tom, že Spielbergova verze je mnohem lepší. Wiseův a Robbinsův film nezapře divadelní původ. Sice je to tvůrčí záměr, který respektuji, ale čas v tomto směru je dost nemilosrdný. Naprostá většina scén se odehrává v tmavých interiérech, do exteriérů zavítáme jen výjimečně. Přitom začátek s leteckými záběry na New York a na hřišti je geniální a patří k nejlepším filmovým úvodům vůbec. Herecké výkony samozřejmě odpovídají době vzniku - jsou v mnoha pasážích divadlem před kamerou a ne vždy působí tak, jak bylo zamýšleno. Platí to i o scéně prvního setkání Tonyho a Maríe, které vyznívá dosti naivně. Pak už se to naštěstí zlepší. U kamery je nejlepší zmíněný začátek - ty letecké záběry jsou dodnes famózní, ale pak už je kamera víceméně statická, přitom látka si přímo žádá více rozpohybovaných a dynamických záběrů. Pokud jde o písně, ty samozřejmě vůbec nezestárly, Bernsteinova hudba a texty Stevena Sondheima jsou nepřekonatelné, stejně jako choreografie a luskání prsty, které k West Side Story patří. Navzdory výše řečeným výtkám patří původní West Side Story stále k muzikálové klasice, kterou by měl rozhodně vidět každý. Pak už záleží na vaší shovívavosti, ale v každém případě platí, že bez tohoto West Side Story by nikdy nevznikla geniální Spielbergova verze. (16.07.2023)