West Side Story

No, nečekal jsem takto odtažitý a těžkopádný muzikál, u kterého mě hudba minula velkým obloukem a to je podstatný problém. Příběh je na muzikál dostačujicí, herecké výkony nebo zpěv už nikoliv. Když si k tomu připočtu ještě vražednou stopáž kterou jsem musel přetrpět, výsledkem je zklamání. Stejně jako o pár let mladší My Fair Lady tak i West Side Story okolo mě prolétlo a bohužel nic nezanechalo. [5/10] (Mirisch, Seven Arts) (Technicolor /// Produkce: Robert Wise /// Scénář: Ernest Lehman podle divadelní hry Arthura Laurentse /// Kamera: Daniel L. Fapp /// Hudba: Leonard Bernstein /// Oscar: Robert Wise (nejlepší film), Robert Wise, Jerome Robbins (režie), George Chakiris (herec ve vedlejší roli), Rita Moreno (herečka ve vedlejší roli), Boris Leven, Victor A. Gangelin (výprava), Daniel L. Fapp (kamera), Irene Sharaff (kostýmy), Thomas Stanford (střih), Saul Chaplin, Johnny Green, Sid Ram, Irwin Kostal (hudba), Fred Hynes, Gordon Sawyer (zvuk) /// Nominace na Oscara: Ernest Lehman (scénář)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (29.03.2010)

(1001) Když se dnes podívám do zrcadla, tak je jasné, že se mi podařilo překonat čistou neředěnou nenávist ke "klasickým" muzikálům (ačkoliv z těch vzniklých před rokem 2000 mám pořád doopravdy ráda jenom Jesus Christ Superstar). Nevím tedy, jestli je to osobnostní vývoj hodný poplácání po rameni, ale vzhledem k tomu, jak jsem si užila nový nezaujatý pohled na West Side Story, tak asi ano. Jedním z definitivních plusů je to, že film používá tanec a potažmo zpěv jako vyjadřovací prvek se smyslem a účelem (a ne jenom proto, že chce nebo může, viz například můj nedávný vzteklý hejt vůči samoúčelnosti v La La Land). Hudba a tanec pomáhá pouličním chuligánům kočkovat se beze slov, ale s jasným významem a univerzální srozumitelností, a není to vlastně to, co od filmů obecně chceme? Já ano. Taky jsem extrémně spokojená s převládající barevnou paletou (fialová, karmínová, oranžová a tyrkysová forever), protože se mi často zdá, že filmy, o kterých se říká, že jsou vizuálně krásné, používají takové barvy, ze kterých se mi buďto rovnou obrací žaludek, a nebo se mi prostě jen zdají přeplácané a nelogické (moderní desaturovaná modrošedá šeď, jakou používá třeba Wan v těch svých hororech, a nebo naopak kolotočářsky svítivé primární modré, červené, zelené, žluté ala Avatar, z té ohavné barevnosti jsem se nevzpamatovala dodnes). Kvůli West Side Story jsem objevila malíře Roberta Vickeryho a jeho úchvatné obrazy plné světla a stínů, takže za to taky díky, filme. Bez čeho bych se vlastně nejvíc obešla je ústřední milenecká linka, jakkoliv to může být kacířský názor, když má být celý příběh aluzí na Romea a Julii. Jenže co nadělám, jejich společná unylá chemie i hudba pro mě obstarává nejnudnější pasáže filmu a jako by ani nebyla úplně potřebná pro finální pointu. Nejspokojenější jsem byla, když to bylo temperamentní drámo o tom, že v Americe jsou si všichni imigranti rovni, ale někteří jsou si rovnější. (22.11.2017)

Asi jsem čekala od jednoho z nejikoničtějších muzikálů všech dob něco jiného a lepšího. Připadalo mi absurdní jak tam všichni pořád hopsali (ano, chápu, měl to být muzikál, ale vážně? Snad to nemusíme přehánět) a výběr herců byl naprosto tragický. Všichni vypadali jako oživlé figuríny a Tony, který byl prostě jako obživnutý Ken tomu dal korunu. Ano, byli tam docela hezké písničky a ano, bylo to zajímavé zpracování Romea a Julie, ale mě to teda dost zklamalo. A spíš, než abych to vzala vážně, jsem se dost pobavila. 3* (04.11.2014)

West side story je jednou z klasík klasického hollywoodu, ktorú som videl ako desaťročný v rámci nejakej prehliadky filmových klasík na čstv. Týždeň som bol potom zaľúbený do Natalie Wood, kým som o týždeň nevidel zase ďalší film s nejakou hviezdou. Po rokoch som si tento muzikál pozrel znovu a zaujal ma inými prednosťami, ako Natalie. Napríklad dvoma geniálnymi Bernsteinovými skladbami a ponosovaním sa Portorikánčanov nad tým, že na rozdiel od "európskych" menšín sú braní iba ako prisťahovalci. Klasická spoločenská obmedzenosť. (20.07.2012)

Po prvním zhlédnutí bylo pro mě poněkud těžké West Side Story docenit, protože jsem si nebyl jistý, zda po dějové stránce převedení příběhu Romea a Julie do moderního prostředí samo o sobě stačí pro více než dvouapůlhodinový muzikál. Po druhém zhlédnutí (na velkém plátně) už mě ovšem pochyby opustily - West Side Story je totiž po stránce výpravy, kulis, barev a nasvícení na vysoké úrovni. Hudba a taneční choreografie jsou legendární. Herecké obsazení je přesné (zábavné je sledovat duo Richard Beymer a Russ Tamblyn v porovnání s jejich rolemi v Twin Peaks) a režijní uchopení Roberta Wise je obdivuhodné, když vezmeme v potaz to, že nikdy předtím muzikál nenatočil. Kostra příběhu už je tedy spíše jen vedlejším elementem a při těch vtipných a výborně napsaných dialozích na to člověk přestane myslet. Až nyní si mě snímek získal a jsem za to rád. [LFŠ 2018] (02.08.2018)