West Side Story

Film bych rozdělil na dvě poloviny. První polovina je nudnější a nic významného v příběhu se až tak nekoná. Druhá polovina je už podstatně lepší, kdy už v příběhu jsou zvraty a napínavé části. Bohužel napínavost velice rychle opadává jenž každému se vše odpustí po jednoduchém vysvětlení, ale to bych zas jako velký problém neviděl. Je zde předvídavost a bohužel závěr až moc přecukrovaný. Ale je mi jasný, že je to muzikál a film je hlavně o hudbě. Film jsem viděl jen jednou, takže prožitek z hudby jsem až takový neměl(možná až film uvidím vícekrát) a spíš jsem sledoval choreografii. Herci zde pasují, ale zda se jim dá říkat herci(no, nevím) spíš hrála jen Rita Moreno, ostatní spíš přehrávají. Zatím dávám 3 hvězdičky… (10.12.2006)

West Side Story jsem toužil už delší dobu zhlédnout a rozšířit si tak obzory ve starších filmových muzikálech. Ano, teď už jsem West Side Story viděl, teď už mám obzory ve starších filmových muzikálech (snad) rozšířenější. Ale to je asi tak všechno. Viděl jsem – líbilo se mi to – odcházím. Kde je nějaký hlubší zážitek, kde jsou nějaké songy, které by se mi zatraceně hluboko vryly do paměti a já měl nutkání si aspoň nějaký z nich v duchu notovat? Možná je to trochu hloupé přání, ale ať už jsem viděl jak The Sound of Music, tak Mary Poppins, ba dokonce i Grease, vždycky jsem měl po jejich zhlédnutí chuť pustit si nějaký výstup, nějakou skladbu z dotyčného muzikálu, případně si aspoň nějakou melodii zanotovat. U West Side Story jsem však tu potřebu neměl. Ne že by skladby nebyly povedené, ale na to, jaké je okolo tohoto tříslovného názvu děláno haló, jsem přece jen čekal větší pecku, která mě nabije pozitivní náladou na maximum. Nestalo se tomu tak úplně. Hlavní hrdinové hrají velmi dobře, choreografie hudebních čísel je prvotřídní, příběh coby moderní variace na Romea a Julie celkem povedený, romantika mi pohladila duši, hudba se mi možná do paměti úplně nevryla, ale když jsem se na to díval, pasovala mi k filmu, líbila se mi. Ale do pěti hvězd tomu u mě prostě pořád ještě něco chybí. Možná je to způsobeno tím psycho úvodem s bezmála pětiminutovým čuměním na statické čárky, jejichž pozadí měnilo barvu? Možná je to tím, že jsem na tom byl v kině, kde bylo nesnesitelně debilní publikum, které neustále luskalo prsty spolu s hrdiny na plátně a téměř každou scénu nahlas a dosti nevybíravými poznámkami komentovalo? Možná kvůli první půlhodině, která byla i mně mnohdy nechtěně směšná? Možná kvůli odfláknutému závěru? A možná taky kvůli všemu výše uvedenému nemůžu tu pátou hvězdu dát. Co naplat, že muzikály mám hodně rád, když jsem už tak trochu zmlsaný jinými kousky a u každého dalšího muzikálu mám podobná očekávání. Škoda, že je West Side Story nemohl úplně naplnit. (01.05.2012)

Soundtrack k filmu je bez pochyby jedinečný a výborný a někdy nám může posloužit i jako dostačující a postačují hudební výpověď. Teď ale vážně po trochu rozpačitém a vlažném začátku, zpět k jednotě hudby a tance:Očividně filmová verze milovníka jevištního provedení muzikálu musela nejprve značně zklamat, bylo to trochu o něčem jiném. Například představitel hlavní role Tony (Richard) Beymer, který se připojil k původnímu souboru, si myslím že působí tak trochu bezbarvě oproti své například skvěle hrající partnerce Marii (Natalii Woodové). Té se za tuto svou roli muselo tenkrát dostat určitě velkého uznání. Avšak zárukou filmu a vůbec jeho celkové úspěchu, který se stává vzorem pro další moderní filmové adaptace muzikálů jsou určitě skvěle provedené písně. America, I Feel Pretty, Tonight a Maria které se stali ihned po premiéře světově oblíbené evergreeny. Velice působivé jsou ale např.dynamické taneční scény, které inscenoval režisér Robert Wise společně s Jeromem Robbinsonem. Oproti předchozím hudením filmům tvoří choreografie Wed Side Story s hudbou génia Leonarda Bernsteina bezesporu dokonalý celek a jednotu. Asi si jdu znovu pustit ostré souboje chudých New-Yorských Tryskáčů s partou portorikánských přistěhovalců, kteří si říkali Žraloci. A budu se kochat a kochat, a příjemně se unášet barvitou atmosférou raných šedesátých let. (19.11.2006)

Netroufnu si kritizovat hudbu Leonarda Bernsteina, ono také není proč. Bohužel s její genialitou se na druhé straně táhne i to, že kromě stránky hudební film značně pokulhává a nedokáže se dalšími aspekty vyrovnat. Na dokonalém hudebním pozadí a jistě kvalitní choreografie působí herecké ztvárnění jaksi rozpačitě a vlastně je jen nedokonalou kulisou. Ani s originalitou si autor nelámal hlavu. Toto shakespearovské téma je značně omleté. Romeo a Julie, ten nejzprofanovanější příběh, který známe. Nakonec si tak z filmu budu pamatovat 4 dobré písničky a to je asi tak vše. (10.07.2009)

Ďalší veľký rest doplnený a som úplne nadšený. Po absolútne geniálnom prológu síce prichádza jemné vytriezvenie ale stále sa film pohybuje v škále od nádherného po fascinujúci. Krásny príklad toho prečo milujem filmy - nenávisť, láska, odpustenie sa tu mieša do epického a krásneho zážitku navyše prekladaný jedným hitom za druhým ( moji osobní favoriti sú america a I feel preety) . Ak je Spievanie v daždi najkrajším muzikálom a Moulin Rouge najcoolovejším, tak West side story asi najlepším. Nádhera, nádhera, nádhera za jasných 10/10. Ešte pol hodinu po dopozeraní som mal sánku na podlahe a slzu na krajíčku. A dnes si to dám asi zase. (16.10.2014)