Zabijak

Chow Yun-Fat je opravdu charakter, jeho zabiják Jeffrey má charizma, svědomí a proklatě dobrou mušku. Taková akce jako je v KILLEROVI se jen tak nevidí. Neuvěřitelný masakr střídají tak citově vypjaté momenty, že je člověku až smutno. Téma přátelství a osudovosti hraje místy mnohem větší roli než samotná akce a John Woo to mistrně všechno dává dohromady, aby vytvořil tento strhující snímek. (18.09.2006)

Kam na Johna Woo s nějakou scénáristickou kvalitou? Je pravda, že při poslechu dialogů vážně hrozí, že povahy subtilnější a náchylnější k estetické kráse jazyka dostanou psotník, ale co si budeme namlouvat, ono stejně jde jen o to propojit další a další fenomenální akční scény "jeden / dva proti třiceti a více". Odmyslím-li si dialogy, tak všechno ostatní šlape na 100% a i charaktery se poměrně dost povedly. Killer má typickou atmosféru hrdinského krveprolití, takovou tu sladkobolnou, melancholickou, přislazenou "casio-soundtrackem", který jakoby se chtěl inspirovat naléhavostí Ennia Morriconeho. Samozřejmě to dopadne, jak to dopadnout musí, čili neslavně z hlediska rejpala a naprosto adekvátně z hlediska spokojeného diváka. Ujetá muzika sedne k turbo tempu vyprávění i naivnímu ventilování emocí. Killer dokonale šlape, vše je v dobrém poměru, ta naivita a sladkobolnost. Choreografie přestřelek během 111 minut ukáží všechno, z čeho dodnes žije akční hollywoodská provenience, pomře několik desítek bastardů, hrdinové z obou stran zákona se pobaví o přátelství a nakonec bok po boku předvedou, zač je toho krveprolití i z vlastních žil. Máte rádi Hong-Kong? Potom musíte mít rádi Killera. (01.09.2006)

Honkongské akční filmy obohatily tento žánr o řadu prvků. The Killer je toho učebnicovým příkladem. Ani se mi vlastně tak nelíbí samotné akční sekvence, ty jsou možná až příliš přitažené za vlasy, ale skvělé jsou jejich předehry. Různé zpomalené nájezdy kamer, pohledy do očí, dynamické prostřihy… typický John Woo. Bohužel mě po celou dobu iritovaly obludné písně, špatné herecké výkony a proužkované bílé obleky z 80. let filmu v mých očích také nepřidaly. (02.07.2007)

Asi nejsem ten správný divák pro Johna Woo. Opravdu pamětihodnou přestřelkou byla ta závěrečná, ale jinak nemohu říci, že by mně nějaká jiná scéna "dostala do kolen". Ani samotný příběh mně nijak citově nezasáhl, spíš mně zaujala naivita se kterou ho Woo napsal. V tomhle ohledu hraje prim to těžko uvěřitelné hluboké přátelství policisty a profesionálního zabijáka. Pro mně byly charaktery postav nevěrohodné, stejně jako repliky, které občas pronášely a motivy jejich jednání. To je potom těžké se do takového filmu zamilovat, i kdyby měl sebevíc vražednější tempo. (06.08.2004)

V porovnání s pozdějším Hard-Boiled je v Killerovi kladen větší důraz na melodramatické pozadí a tradičnímu příběhu o dvou přátelích na opačné straně zákona je též věnováno více prostoru. To přináší jak větší stotožnění s postavami a větší zájem o dění na plátně, tak množství poněkud nadbytečné vaty v podobě přitoublých dialogů, jejichž infantilnost ještě podtrhjují přesládlé úsměvy na tvářích herců. John Woo se v Killerovi chvíli zkrátká hledá a proplétá se houštím marných pokusů o prohloubení postav, ale když se v závěru konečně najde, rozpoutá na plátně totální vizuální i emocionální inferno. Být celý film tak dobrý jako finále, šlo by o jeden z nejlepších filmových počinů všech dob. (28.01.2008)