Zabijak

Keď som sa trochu zorientoval, vnímal som to ako variáciu Kill Bill, ak by Ume Thurman namiesto meča vyrobili pištoľ s nekonečným zásobníkom. Iba že Kill Bill bol o pomste, zatiaľ čo tento bol o odškodnení pracovného úrazu. V krasokorčuľovaní sa kedysi hodnotila "technická hodnota" a "umelecký dojem". V prvom kritériu by tento film dostal odo mňa 4* a v druhom 0* (aj to iba preto, že záporné čísla nie sú k dispozícii). Výsledkom sú 2* a hanbím sa aj za tie, pretože sa mi vlastne páčila iba tá európsky znejúca pesnička. Na druhej strane mi zábery z videoherní umožňujú pochopiť tunajšie hodnotenia. (06.04.2010)

Jestliže v "Hard Boiled" jde od začátku do konce o stylizovanou akci doprovázenou příběhem, tady tomu je přesně naopak. A to může být pro leckoho problém, protože je potřeba přeladit na poněkud odlišnou žánrovou logiku i regionální mentalitu. John Woo pro mě představuje zatím tu nejstylizovanější formu násilí, s jakou jsem se v akčním žánru setkal. Pokaždé u něj vnitřně trochu zápasím mezi polohami filmový/lidský. Tou první si mě nakonec vždy získá. Tou druhou se to třeba takovému tichému samotáři s lenonkami a francouzským přízvukem povedlo lépe. (24.09.2006)

Asi nejsem ten správný divák pro Johna Woo. Opravdu pamětihodnou přestřelkou byla ta závěrečná, ale jinak nemohu říci, že by mně nějaká jiná scéna "dostala do kolen". Ani samotný příběh mně nijak citově nezasáhl, spíš mně zaujala naivita se kterou ho Woo napsal. V tomhle ohledu hraje prim to těžko uvěřitelné hluboké přátelství policisty a profesionálního zabijáka. Pro mně byly charaktery postav nevěrohodné, stejně jako repliky, které občas pronášely a motivy jejich jednání. To je potom těžké se do takového filmu zamilovat, i kdyby měl sebevíc vražednější tempo. (06.08.2004)

Wooči filmům Johna Woo začínám mít i vzhledem k jejich zdejší "stádo efektem" ovlivněné adoraci problém. Akční scény jsou sice choreograficky na žánrovém Olympu, prázdné nábojnice se míhají vzduchem a hrudníky plní olovem, ale u tak zhruba 73. šichty pro koronera to začne být už trochu jednotvárné a únavné. Ční snad tedy filmy J.Woo nad ostatními svou neakční linií, v tomto případě motivem přátelství uprostřed "Krveprolití dvou hrdinů"? To sotva, protože repliky pronášené hlavními postavami na dané téma byly na úrovni diskuze Brandona a Dylana na půdě plážového klubu Beverly Hills a já jen čekal, kdy místo slepé zpěvačky začnou ochraňovat nevidomé koťátko. Ale kdo ví, třeba je vinen dabing kantonštiny, který zavraždil veškerou hloubku těchto konverzací.. Jediný, kdo z toho u mě vyjde s čistou bílou šálou je aristokratický gunman Chow Yun-Fat, jehož noblesní pohybový valčík po scéně spojený s vysypáním zásobníků ze dvou metrů do padouchova těla má své ušlechtilé kouzlo. A navíc, opodál stojící autista Raymond s ním má při sčítání párátek docela lehkou práci.. (04.05.2010)

Přesně takhle nějak by to vypadalo, kdyby se rozhodl dnešní islámský stát točit výchovné ideologické bijáky. Jen hlavní hrdina by nebyl uhlazený charakterní sympaťák, ale uřvaný chladnokrevný debil s rozbitým holícím strojkem a s podobiznou Alláha nad postelí, a těch cca dvě stě lidí, co tady John Woo nechal pojít, by byli prostí občané, co mají rozum a momentální smůlu... Je to přestřelená (záměrně) a neemocionální (nezáměrně), ale tak efektivně a v ohromném tempu natočená nálož čisté filmové akce s příběhem, který drží pohromadě a nesklouzává k parodii sebe sama, až se mi skoro chtělo vlivem cinefilního adrenalinu taky někoho zastřelit. Úžasná práce se zvukovými můstky, vizuálními i zvukovými flashbacky a paralelismy podtrhnutými vtipně variovanými záběry pak posouvá Killera na pozici jednoho z řemeslně nejzajímavějších a nejinovativnějších akčňáků béčkových 80. let. S chutí se tím někdy prostřílím znova.. 85% (21.01.2017)