Hard Boiled

Hard Boiled je delší než Killer a přitom ještě větší procento snímku zabírají přestřelky. Tolik střílení a výbuchů neuvidíte ani v naprosté většině válečných filmů. Na jednu stranu je to dobře, neboť dialogy o přátelství Killera posouvaly někam k nechtěné parodii. Na druhou stranu to dobře není, neb, jak se říká, dobrého pomálu. Aby se nezajedlo. To se mi bohužel stalo se zdejšími střílečkami. +++++ Střílení pojímá Woo po svém, nestřídmě, naše přísloví vyzývající k jezení do polosyta nepochybně nikdy neslyšel: výstřelů tisíce, mrtvých nejspíše stovky, zničeného nábytku, zdiva, aut, dalších dopravních prostředků, oken, elektrického vedení, oblečení, elektroniky, zbraní či dopravní infrastruktury za milióny. Vybuchují věci, jež normálně nevybuchují, měkké se stává neprůstřelným, masivní nevydrží pád drobných záporáčků a zbraně v sobě mají maličké továrny na náboje. Woo s malířskou vizí si vymýšlí důvody pro natažení svých pláten na lidi určené k zastřelení, lidi, na něž hodlá malovat červenou - krví. Overaly mohou být bílé, nemocníční uniformy jsou bílé a někdo by mohl i do mouky spadnout. +++++ Padouši se zastřelí ne jednou či dvakrát, ale pětkrát, desetkrát. Každá kulka provrtávající jejich těla s nimi škubne nebo je odhodí do dáli. Nejde o krvavý balet, jak se tu s oblibou tvrdí, ale v lepším případě gymnastiku, v horším epilepsii. Nikoliv umění, ale sport, případně nemoc - obsesi. Zdálo se mi, že čím je prostředí otevřenější, tím více střihu Woo užívá. Při "dobývání" chodby si dovolí nečekaně dlouhý záběr, při velkolepé přestřelce v přístavu nikoliv. Není tu střih s rámováním závojem, který se snaží zakrýt, že v otevřeném prostředí by protagonisté neměli žádnou šanci? Že hlavní hrdina je neskutečně na ráně? +++++ Já na tyhle za vlasy přitažené prvky nejsem, okupují-li filmového času tak moc jako v Hard Boiled - ať si je v tom záměru sebevíc. Ano, i mně se řada scén líbila, nájezd (motorky + auta) na přístavní skladiště, "jezdící" prst v knihovně, melancholické mezičasy (jachetní přístav, rybaření...) i část toho všeho střílení. Těžko ale snášet zbytekt: absurdního záporáka (posedlý penězi, pak zabíjením, pak vyhazováním všeho do luftu - proč?), v knihovně připravené zbraně (proč si je zabijáci nenosí sami? Kvůli banální symbolice se Shakespearem?), potřeba vnést do děje děti (i ty jsou projevem Wooovy nestřídmosti - nestačí mu obyčejní nevinní a bezbranní, musí mít maximálně nevinné a bezbranné)... Hard boiled se dopouští hříchu obžerství a není důvod mu za to tleskat. Silné **. (19.10.2014)

Velkolepý etalon akčních filmů, jehož jediným důvodem existence je, aby divákovi trhal koule úžasně inscenovanými a ještě lépe zrežírovanými akčními scénami (na komplexní zápletku, propracované vztahy mezi postavami či jakékoliv žánrové nebo myšlenkové přesahy se tu opravdu moc nehraje...). Bravurních přestřelek je zde k vidění opravdu hodně (pro dvojitou přepadovku ve skladišti mám enormní slabost), o závěrečné půlhodinové apokalypse v nemocnici se nemá cenu moc rozepisovat, ta by se měla objevovat ve filmových "učebnicích" jakožto názorný příklad kolosálního filmového vyvrcholení... V rámci svého žánru je Hard-Boiled učiněným mistrovským dílem a zaslouženou legendou. To je bez debat. Na takovýchto filmech jsem vyrostl a nikdy na ně nedám dopustit. John Woo sice v Hollywoodu předvedl několik pěkných kousků (Tváří v tvář je moje velká dlouhodobá srdcovka), ale filmař s takovým potenciálem si nezaslouží nic menšího než absolutní tvůrčí svobodu. A tam ji bohužel zřejmě nikdy mít nebude... 90 % (06.05.2019)

Jestli v The Killer opulentní akční scény pouze rámovaly emotivní příběh o lásce a mužském přátelství, v Hard Boiled je tomu obráceně a přátelský vztah mezi policistou Tequillou a gangsterem, ze kterého se vyklube tajný policista Tony, je jen jednou ze součástí monumentálního filmu, ve kterém je před kamerou zastřeleno na tři sta lidí a jedna obrovská akční scéna je překonána druhou, a ta třetí. Film začíná přestřelkou v restauraci (během níž jsme svého času s kamarády napočítali 33 mrtvých) a vrcholí (po řadě dalších akčních sekvencí) čtyřicetiminutovým finále v nemocnici, během něhož umírají policisté, gangsteři, lékaři i pacienti (přežijí beze zbytku jenom batolata, i když jen o vlásek). Choreografie akčních scén je vystavěná jako balet, zpomalovaná, zrychlovaná a zastavovaná... Kompozice mizanscény přitom nikdy nevytváří prostorové mezery, a tak nemáme problém se v prostorách orientovat. (10.07.2002)

Jo tak tohle je teda nářez!!!!!!!! Přestřelky jsou naprosto vynikající a už chápu proč s vyslovením jména John Woo všechny akční magory přepadne posvátná úcta. Tohle se totiž opravdu jen tak nevidí hrdinové si to s bouchačkami dávají tak nehorázně že klerikové z Equilibria jsou proti nim hadr. Chow Yun-Fat s brokovnicí je fakt cool a když se stará o to mimino... Takhle nějak by měl vypadat Punisher, holt každej den neni posvícení. (19.04.2005)

Give a guy a gun, he thinks he's Superman. Give him two and he thinks he's God aneb před mnoha a mnoha lety za Velkou čínskou zdí, vynalezl jeden člověk pro svého pravnuka střelný prach a ten pravnuk nese jméno John Woo.. V Hard Boiled přijde přelidněná Čína v průměru každých 24.6 sekund o jednoho obyvatele a kdyby se pan režisér omezil ve své libůstce zpomalených záběru, mohl to hravě stlačit i pod 20 vteřin. Plytké béčko s přepálenou stopáží a s akčními sekvencemi připomínajícími videohru u mě svou pověst rozhodně neobhájilo a nepomohl ani neprůstřelný hrdina se žvárem v levém koutku a s párátkem v pravém. Vzhledem k počtu vystřílených nábojnic pak není divu, že se právě na počest Chow Yun-Fata od roku 1992 v hongkongské nemocnici Maple pupeční šňůra u novorozeňat nestříhá, ale ustřeluje brokovnicí.. (07.01.2010)