Hard Boiled

Může být akční film ještě lepší než Hard-boiled? Jen těžko! John Woo totiž servíruje divákům jednu vizuální bombu za druhou a sílu neztrácí ani po půlhodinovém ničení nemocnice. Podmanivá nekompromisnost, do mrtě vytěžené možnosti krvavého baletu a pouze malinký červíček pochybností, že Killer ještě zvládl přidat emoce. (19.05.2002)

Jestli vsadit na jedinou hongkongskou akčňárnu minimálně z 90. let, tak je to bezpochyby Hard Boiled. Nikdy jsem to v televizi neviděl a kdybych se k týhle pecce dostal ve správný moment, měla by velkou šanci se v mých osobních preferencích zařadit mnohem výše. Závěrečná pasáž vyráží dech i dnes a hlavní dva borci jsou prostě těžký borci. (06.08.2017)

Po přečtení několika zdejších komentářů jsem si k projekci nejprve obstaral kbelík a dvě ruličky toaleťáku, to kdybych se z toho náhodou posral... a po úvodních deseti minutách jsem vynesl hned tři plný kýble! Teda, tohle byl totální hukot, kam se na to hrabe Matrixova čistka tichomořského ostrova. John Woo je definitivně šílenec. Chow Yun-Fat je boží, ať už se jako tarzan spouští ze stropu loděnice, proměňuje nepřátelské motorkáře v Ghost Ridery, fackuje se, ochraňuje novorozeně nebo prostě jen posílá náboje ze svých bezedných zásobníků vstříc protivníkům. A že jich je fakt požehnaně. Pokud netrpíte chronickou mnohoprstostí jako poručík Kuře, na prstech obou rukou mrtvé nespočítáte. Bodycount je stoprocentně trojciferné číslo a začíná minimálně číslovkou 2. Velmi zajímavý je i scénář, stejně jako hudba, Tony Leung, jednooký killer nebo Yun-Fatovo handrkování se s policejním šéfem. Vše vrcholí kulervoucím dostaveníčkem v útrobách nemocnice a naprosto omračující brutální sekvencí bez jediného střihu, kdy oba hrdinové kosí všechno živé, co se jen v záběru pohne. Když poté borci vkročí do výtahu a zavřou se za nimi dveře, máte pocit, že jste viděli nejlepší střeleckou scénu, co kdy byla natočena bez jediného prostřižení. Jenže dveře výtahu se po chvíli otvírají v jiném patře a jatka pokračují... Dvěma slovy: Naprosto neskutečné! (08.09.2007)

Na Hard Boiled je nejlepší to, že už první přestřelka hravě překonává plány ostatních akčních filmů a prakticky se vůbec nezastaví. Filmu dominují cca 4 větší akční sekvence, které jsou střídány jednohubkami v podobě nájemné vraždy, či vyčištění pár svědků. Všechno by to bylo působivé, nebýt druhé poloviny filmu (zvláště pak poslední půlhodiny) odehrávající se v nemocnici. Ta je opravdu špičkou nápaditosti akčních scén a totálně dynamická akce střídá další, která je zabalena do dalších dvou a ty jsou překonány ještě pár akcemi. Woo na úplném vrcholu své tvorby musel snad rok neustále líbat múzy, protože kdo TOHLE natočí, fakt není odsud. V rámci žánru i slušný scénář a výborná hudba. [Přesná stopáž: 128 min] (16.06.2007)

Zabíjení jako umělecký koncept? Vraždění jako estetický záměr? "Komando" je oproti tomuhle pohádka na dobrou noc a něco podobného zažijete snad jen v počítačové hře, kde přepnete na mód "nesmrtelnost" + "nekonečná munice" a pálíte do všeho, co vám přijde do cesty, přičemž civilisté jsou za stejný počet bodů jako padouši. I na Honkong už je to až dost a nebýt nedávných útoků na Moskevské divadlo, nemocnici, či Beslanskou školku, myslel bych si, že film je snad z jiné planety. Jenže třeba taková výtvarná či literární historie nabízí bezpočet dnes uznávaných děl, které z násilnické tematiky vycházejí a pokud tohle dokážete překousnout (stejně jako spoustu stylizovaných nelogičností) a odpovědět si kladně na otázky z úvodu, tak vás čeká opravdu jedinečná akční jízda. (06.07.2005)