Mission: Impossible II

John Woo tentokrát docela přestřelil. Chápu, že MI vždycky byla o neuvěřitelných akcích, ale tohle bylo trošku moc. Na jedno dvě podívání jde o příjemnou akční koláž, ale jinak nevidím žádný smysl v tom, vidět tento film vícekrát. Toto je hodnocení kinoverze, neboť jsem slyšel, že možná existuje ještě jedna, ostříhaná o poměrně hodně minut producenty. (08.01.2008)

Díky tomu, že filmová série "Mission: Impossible" s každým dílem mění režiséra, uchovává si nejen svěžest a neokoukanost, ale také sepjetí s aktuálními tendencemi hollywoodské kinematografie. Každý z režisérů totiž není žádný solitér, nýbrž svým přístupem přesně zapadá do určitého období hollywoodské kinematografie. Jenže zatímco od třetího snímku začala série trendy výrazně předznamenávat, dvojka dnes vyznívá jako hořký relikt dekády, kterou završovala. Ve své době vyzdvihovaný revisionismus, že hrdina ranku Jamese Bonda se zamiluje, je s typicky devadesátkovým přepáleně cool machismem redukován na směšnou báchorku o lásce na první povrchní pohled. Excesivně patetický a graciézně formalistický styl Johna Wooa je zde oproštěn od vypjaté osudovosti archetypálních hodnot a dobové naléhavosti jeho hongkongských filmů a stává se nezáměrně usměvavou manýrou. Chtělo by se oslavovat stylovou odvázanost a formalismus nahrazující symboličnost a schémata, ale kvůli spojení s dnes neodbytně vyznívajícím čurákovstvím většiny figur zanechává spíše hořkou pachuť. Pokus o mramorizaci Ethana Hunta do ikony coolness dále selhává díky marnému scénáři, parodiím nahrávající vyhrocenosti, ale také vinou karikaturně přepáleného záporáka se snad historicky nejnižším charismatem. "Mission: Impossible 2" tak dnes odstrašujícím způsobem připomíná to, jak zoufale schematické a sebestředně nabubřelé byly ještě relativně nedávno hollywoodské blockbustery. Tedy ne že by se ještě dnes nenašli vyznavači devadesátkového povyšování čurákovství na přednost nebo že by dnešní sofistikovanost hojně nesklouzávala k sebestředné onanii, ale vlajkové lodi Hollywoodu táhnou odlišnými vodami. Ostatně aktuálně nový díl série "Rogue Nation" vykazuje s dvojkou řadu paralel - herecky "výrazný" záporák, vztah hrdiny s ambivalentní kolegyní. Jenže právě díky důslednému odvržení prvoplánovosti a naopak důslednému profilování postav i scénáři pečlivě balancujícím mezi osudovostí a šviháckým nadhledem, se vyhýbá všem úsměvným neduhům éry, kdy ženy automaticky padaly hrdinům kolem krku a gerojové sváděli nazlobené odvetné duely se zlotřilými padouchy. (03.09.2015)

Hollywoodske štúdiá sú zjavne Woo-ov životný nemesis. Je škoda, že nakoniec si to všetko odniesol divák a nebyť silného trademarku a Cruisovho mena, tak by táto séria bola dávno pochovaná. Woo-ova vizionárska akcia má svoje kúzlo, ale treba si vedieť stanoviť hranice. Epické zábery totálne uberali na vážnosti, scenár akoby kopíroval nejakú céčkovú seagalovku zo súčasnosti a nebyť svižnej druhej polovice, tak to nedokukám. 45%. (04.05.2014)

Docela se divím, že jsem ještě neslyšela žádné vtipy na Toma Cruise, jelikož se ve své neohroženosti vyrovná jak MacGyverovi tak dokonce!!! a to je co říct, i Chucku Norrisovi! (snad si to Chuck nepřečte a nenajde si mě) O Tomovi se říká, že si kaskadérské kousky ve filmech točí sám, no a já teda zírám! Před jeho horolezeckým uměním by zřejmě do prachu poklekl i samotný Adam Ondra! Hooodně mě pobavila honička na motorkách, kam se tady hrabe zase Rossi. Doufám, že to kluci pozorně sledovali a dělali si poznámky. Edukační materiál jak víno! Tom jinak také oplývá výjimečnou schopností vyhýbat se kulkám. Neříkám jedné, ale rovnou plným kadencím z AK 47. Naopak on vyskočí, ve vzduchu se otočí, v tom saltu dokáže přesně zamířit a z pistole jednou ranou přesně zasáhnout tepnu zlosyna. K žehlení dobrý. (10.08.2018)

Jak já se na tenhle film těšil. A co z toho nakonec vzniklo? No hrůza. Jednička byl skvelý špionážní thriller, ale tohle je hrůza. Jako by John Woo vůbec nevěděl co má dělat. Akční scény jsou špatně natočené a působý trapně a směšně, příběh je tuctový a hloupy, herci jsou nudní a nevýrazní. Veliké zklamání od člověka, kterého jsem si vždy vážil. (05.02.2006)