Mission: Impossible II

Už v prvních minutách, kde si Tom Cruise doslova pohrává se skálou a vysmívá se tak všem horolezcům, nám musí být jasné, že něco nebude v pořádku. M:I-2 vsází na jakýsi teenage styl vygradovaný až do absurdity, všechny postavy jsou přehnaně cool, technologie přehnaně futuristické, ale hlavně všechny akční momenty jsou tak těsné a náhody tak nelogické, že pojem "z prdele klika" zde nabírá zcela nový rozměr. Špionážní atmosféra i s veškerým napětím je v tahu, scénář je slabší a jedinou režisérskou vychytávkou zůstává slow motion, z celého Cruisova One-man-show se tak stává jen pouhá nenáročná, odpočinková zábava na zrelaxování po rušném dni... Což ovšem nemusí být úplně k zahození. 5/10 (02.06.2008)

John Woo se ukazuje jako velice schopný režisér, který dokáže díky svému umění i prakticky bezduchý film. Ano je to tak, tvůrci se rozhodli, že Mission Impossible II. musí být lehčí na pochopení, než první díl, proto dostal snímek tak jednoduchý děj bez většího množství složitějších odboček. Bohužel i do více-méně kvalitního scénáře se podařilo scénáristovi nasypat hromadu různých nelogických věcí a chyb. Kromě špatných scén dokáže filmy ale překvapit i scénami velice dobrými, jako příklad uvedu třeba přestřelku v laboratoři (samozřejmě mám na mysli její první část), choreograficky a scénáristicky precizně odvedená práce, ale to co dělá scénu tak úžasnou je hudba Hanse Zimmera. Tóny jaké u akčních scén většinou nebývají, mají náznak romantizmu, jímž je scéna samotná také dost okořeněna. Jenže co se celkového ražení filmu týče, jedná se o typický sequel, kde je překvapivě dobrých záběrů jen velice málo. Je fajn, že se Tom Cruise natočil různé bojové kousky, především salto-kop (nevím jak se ten chvat (?) nazývá), bohužel nám je ale předvádí po celý snímek pořád dokola. Různé nelogičnosti jsou i v situacích, kdy záporák prostě vydrží mnohem více než jeho poskokové a ještě má tendenci překvapit, s tím se ale musíme samozřejmě vyrovanat, neboť to je věc, který se nachází ve skoro každém akčním snímku - a nejen akčním. Dost se mi nelíbil poněkud chabý konec, ano myslím ten tríček se zbraní, ne že by to bylo nějak moc špatné, jen mi tam opravdu nesedělo snímání kamery, které záběr poněkud pokazilo, navíc vypadá dost plasticky. Jako jednoduchý film pro odlehčení těžkých dnů je M:I-2 skvělým adeptem. (29.01.2006)

Díky tomu, že filmová série "Mission: Impossible" s každým dílem mění režiséra, uchovává si nejen svěžest a neokoukanost, ale také sepjetí s aktuálními tendencemi hollywoodské kinematografie. Každý z režisérů totiž není žádný solitér, nýbrž svým přístupem přesně zapadá do určitého období hollywoodské kinematografie. Jenže zatímco od třetího snímku začala série trendy výrazně předznamenávat, dvojka dnes vyznívá jako hořký relikt dekády, kterou završovala. Ve své době vyzdvihovaný revisionismus, že hrdina ranku Jamese Bonda se zamiluje, je s typicky devadesátkovým přepáleně cool machismem redukován na směšnou báchorku o lásce na první povrchní pohled. Excesivně patetický a graciézně formalistický styl Johna Wooa je zde oproštěn od vypjaté osudovosti archetypálních hodnot a dobové naléhavosti jeho hongkongských filmů a stává se nezáměrně usměvavou manýrou. Chtělo by se oslavovat stylovou odvázanost a formalismus nahrazující symboličnost a schémata, ale kvůli spojení s dnes neodbytně vyznívajícím čurákovstvím většiny figur zanechává spíše hořkou pachuť. Pokus o mramorizaci Ethana Hunta do ikony coolness dále selhává díky marnému scénáři, parodiím nahrávající vyhrocenosti, ale také vinou karikaturně přepáleného záporáka se snad historicky nejnižším charismatem. "Mission: Impossible 2" tak dnes odstrašujícím způsobem připomíná to, jak zoufale schematické a sebestředně nabubřelé byly ještě relativně nedávno hollywoodské blockbustery. Tedy ne že by se ještě dnes nenašli vyznavači devadesátkového povyšování čurákovství na přednost nebo že by dnešní sofistikovanost hojně nesklouzávala k sebestředné onanii, ale vlajkové lodi Hollywoodu táhnou odlišnými vodami. Ostatně aktuálně nový díl série "Rogue Nation" vykazuje s dvojkou řadu paralel - herecky "výrazný" záporák, vztah hrdiny s ambivalentní kolegyní. Jenže právě díky důslednému odvržení prvoplánovosti a naopak důslednému profilování postav i scénáři pečlivě balancujícím mezi osudovostí a šviháckým nadhledem, se vyhýbá všem úsměvným neduhům éry, kdy ženy automaticky padaly hrdinům kolem krku a gerojové sváděli nazlobené odvetné duely se zlotřilými padouchy. (03.09.2015)

Překombinovaný děj z první části se nám zde tošku pozměnil přeakčnělý děj,ale tohle mě nikdy vadit nebude. Přeci jen zaběry tance strříbrné Audi / myslím TT/ a černého porsche, nebo skvělý finálový fight s nožem u oka, či jízda na motorce a některé další akční záběry z tohoto filmu pro mě dělají akční zážitek . (07.07.2006)

Závěrečná akce je velmi svěží a viděl jsem ji víckrát než samotný film, protože ten zbytek je pouze slaboduchá výplň před závěrečným mrháním kulek a cool zpomalovaček. John Woo by především potřeboval lepší námět, který lépe vyhovuje jeho starému hongongskému stylu. M:I-2 je po stránce vizuální celkem profesionálně odvedená práce, ale první půle se tváří jako mladý James Bond (s klasickou seriálovou Mission: Impossible nemá téměř nic společného) a druhá vypadá jako rozpohybované obálky pánských a dámských magazínů. (01.04.2003)