Ben-Hur

Obavy, co se snímkem udělá pověstný zub času, byly (k mému velkému potěšení) naprosto liché. ANO, můžeme (možná) polemizovat nad tím, že se nejedná o žádné „velké umění“, co však nelze pominout (zastiňuje to a mnohonásobně převyšuje veškeré případné nedostatky) je skutečnost, že se jedná o velkolepou podívanou (zábavu). Přesněji řečeno zábavu trvající 212minut. Pokud si nějaký snímek zaslouží přízvisko VELKOFILM , potom je to bezesporu tento Wyler(ův) kolosální epos. Jestliže M. Bay kdysi prohlásil: „nepřišel jsem léčit rakovinu, ale bavit lidi“, měl by si tento snímek pouštěť ve smyčce stále dokola, aby pochopil, jak se to skutečně dělá. Pravda, na vině není pouze samotný Michael (to by nebylo zcela fér), ale zejména pokročilá (technická) doba a s tím spojený současný trend , nesoucí si (překvapivě?) neřešitelný problém (čti nedostatek), kdy se režiséři stávají (dobrovolně) otroky moderních technologií. Co je platné, že díky CGI si „lusknutím prstu“ vytvoříte během okamžiku několikatisícovou armádu, když to ve výsledku působí sterilně?! Jednoduše kompars tvořený skutečnými lidmi z masa a kostí nenahradíte, byť sebelepší pokročilejší technologií.. P.s. na úplný závěr s jednou (osobní) poznámkou. Všechny ty „drobnosti“, které by mě v 99% všech ostatních případů silně znervózňovaly a byly nepřekonatelnou překážkou si snímek dosyta užít, v tomto případě jednoznačně beru. Dokonce v nich spatřuju veskrze klady. K tomuto typu (velko)filmu jednoznačně (neodmyslitelně) patří. A nejsilnější zážitek? Vyrovnanost celého snímku, kdy si člověka W. Wyler získá již od samotného úvodu , jeho pozornost si (zcela po právu) udrží po celou stopáž a kdy se (při závěrečných titulcích) necítí ani v náznaku unaven, naopak příjemně osvěžen a to tak, že má chuť na repete. Pokud bych měl však přeci jenom jednu scénu vypíchnout, měl bych stejně jako O. Stone (resp. Al Pacino) http://www.csfd.cz/film/8750-vitezove-a-porazeni/ jasno. Ano, závody čtyřspřeží v cirku. I po těch (více než 50-ti letech) nepůsobí ani v náznaku směšně a diváka zvedají i dnes z křesla. Nadčasové (stejně jako celý tento Wylerův snímek) a musím (si) přiznat jedno: neshodneme se tak často (pánové akademici), ale tohle byla trefa (resp. trefy) do černého! To ve všech 11-ti případech. Ch. Hestonem počínaje, přes geniální hudební doprovod M. Rozsy a W. Wylerem konče. Navíc (ve světle nové remasterované výroční (2BLU-RAY) verze) není skutečně co vytýkat. 100%(zážitek). Nakonec i ty pokročilé technologie mají něco do sebe :-) (12.03.2012)

Třiapůlhodinový epos podle knihy generála Lewa Wallace z roku 1880 vypráví o zámožném židovském šlechtici z rodu Hurů, který se vydává na cestu pomsty poté, co jej zrad nejlepší přítel. Drama fiktivních postav se odehrává v autentickém prostředí známém především z Nového zákona. Vždyť také podtitul zní „Příběh Ježíše Krista“. Samotného Ježíše uvidíme pouze zezadu, tvář kamera nikdy nezabere, přesto právě scéna s nim patří k těm nejsignifikantnějším. Co se však při vyřčení jména Ben Hur vybaví každému, je nezapomenutelný, cca osmiminutový závod čtyřspřeží. Rok průběžně natáčená scéna, kterou paradoxně nerežíroval samotný Wyler, nýbrž pomocný režisér Yakim Vanuty. Jelikož podobně rozmáchlá produkce nemůže být postavena na jedné, byť bezmála dokonalé scéně, jsou zde pochopitelně také věrohodné kostýmy, skvělí herci, scénář vyhýbající se patosu, orchestrální hudební doprovod Miklose Rozsy, novátorské techniky kamerových záběrů, obrovský emotivní náboj a pochopitelně režie Williama Wylera, který si mohl vyzkoušet i sandálový velkofilm. Velkofilm, těžké se vyhnout tomuto slovu, když již sedmiminutová hudební předehra napovídá, že tohle nebude komorní drama o třech postavách. Přejděme však k jádru věci: Ben Hur za ty roky zestárl a dost. Příběh je na dvě stě minut příliš povrchní, jásavá, nepošpiněná červeň pelerín římských vojáků tahá oči, myšlenku „víra tě postaví na nohy“ pohřbívá její plochost a souboj galér v jedné obrovské nádrži? – škoda slov. Ale stejně: 100 švadlen, zbrojířů a koželuhů, 40 tisíc tun španělského bílého písku, 100 tisíc kostýmů, 8000 statistů, celkem přes 300 scén, 15 milionů rozpočet, 80 milionů zisk. To mluví za vše – Ben Hur JE velkofilm a jako takový si zaslouží být hodnocen. 85% (06.01.2007)

Monumentální a velkolepý biblický epos, jak svým pojetím, počtem zainteresovaných lidí, výpravou, tak i nekonečnou stopáží, dílo, které snad re-definovalo celý pojem "velkofilm". Je však až nečekaně příjemné, že na svou velkolepost tolik nesází, v rámci (omezených) možností se vyhýbá patosu a nesnaží se rádoby komplexně pojmout celé určité období, naopak třeba celý příběh Ježíše Krista je jen okrajový. Touto "skromností" překonává i mnohé velkofilmy o desítky let novější. A úplnou třešničkou na dortu jsou skvěle zvládnuté akční scény, viz závod spřežení - lahůdka, navíc v roce 1959! Na druhou stranu je Ben-Hur vcelku povrchní, za ty 3,5 hodiny jsme v některých věcech rozhodně mohli zavrtat více do hloubky a pro mě osobně byl také problém v jisté natahovanosti a až ubíjejícím tempu některých neakčních scén. Skoro každý, i sebejednodušší, dialog probíhal ve statickém prostředí prostřednictvím záběru-protizáběru... Ale chápu, že takhle se dřív prostě filmy točily. 8/10 (25.10.2008)

Velkolepý epos se vším všudy. S výborných Hestonem, krásnou hudbou, napínavou zápletkou s romantickými prvky a v neposlední řadě výjimečnou režii pana Wylera. Zasloužený Oscar, ale film je občas neskutečně utahaný. Trochu jsem se bál, že ve filmu bude příliš mnoho biblických motivů, příliš mnoho "náboženství", ale tvůrci tento aspekt naštěstí (pro mě) udrželi docela na uzdě. Naprostá spokojenost i s akčními scénami, které jsou na svou dobu - nebojím se říct - převratné. (10.04.2008)

Nemú verziu Ben Hura z roku 1925 málokto dnes ešte žijúci videl, pretože tento megalomanský štvorhodinový opus ho historicky a podľa toho, čo som o originále čítal, tak aj kvalitatívne dokonale zatienil. Verzia žánrového chameleóna Williama Wylera (Prázdniny v Ríme, Veľká zem) priniesla fantastický zážitok patriaci k tomu najlepšiemu z hollywoodskeho veľkofilmového obdobia. Obrovské náklady a realizačné schopnosti celého štábu sú vidieť v každej scéne, z ktorých sa mnoho stalo legendárnymi. Vrcholom je samozrejme závod koňských záprahov. Dychberúca, vyše 10 minút trvajúca sekvencia patrí doteraz k tomu najmonumentálnejšiemu a najstrhujúcejšiemu, čo vo svete kinematografie vzniklo. Spoludržitel oscarového rekordu (11 sošiek) je počinom, ktorý by mal každý fanúšik pohyblivých obrázkov vidieť. Ten film je totiž aj po takmer šiestich dekádach úchvatný. (23.05.2003)