Ben-Hur

Třiapůlhodinový epos podle knihy generála Lewa Wallace z roku 1880 vypráví o zámožném židovském šlechtici z rodu Hurů, který se vydává na cestu pomsty poté, co jej zrad nejlepší přítel. Drama fiktivních postav se odehrává v autentickém prostředí známém především z Nového zákona. Vždyť také podtitul zní „Příběh Ježíše Krista“. Samotného Ježíše uvidíme pouze zezadu, tvář kamera nikdy nezabere, přesto právě scéna s nim patří k těm nejsignifikantnějším. Co se však při vyřčení jména Ben Hur vybaví každému, je nezapomenutelný, cca osmiminutový závod čtyřspřeží. Rok průběžně natáčená scéna, kterou paradoxně nerežíroval samotný Wyler, nýbrž pomocný režisér Yakim Vanuty. Jelikož podobně rozmáchlá produkce nemůže být postavena na jedné, byť bezmála dokonalé scéně, jsou zde pochopitelně také věrohodné kostýmy, skvělí herci, scénář vyhýbající se patosu, orchestrální hudební doprovod Miklose Rozsy, novátorské techniky kamerových záběrů, obrovský emotivní náboj a pochopitelně režie Williama Wylera, který si mohl vyzkoušet i sandálový velkofilm. Velkofilm, těžké se vyhnout tomuto slovu, když již sedmiminutová hudební předehra napovídá, že tohle nebude komorní drama o třech postavách. Přejděme však k jádru věci: Ben Hur za ty roky zestárl a dost. Příběh je na dvě stě minut příliš povrchní, jásavá, nepošpiněná červeň pelerín římských vojáků tahá oči, myšlenku „víra tě postaví na nohy“ pohřbívá její plochost a souboj galér v jedné obrovské nádrži? – škoda slov. Ale stejně: 100 švadlen, zbrojířů a koželuhů, 40 tisíc tun španělského bílého písku, 100 tisíc kostýmů, 8000 statistů, celkem přes 300 scén, 15 milionů rozpočet, 80 milionů zisk. To mluví za vše – Ben Hur JE velkofilm a jako takový si zaslouží být hodnocen. 85% (06.01.2007)

Příběh Judah Ben-Hura je neskutečná klasika. A kdo jiný by ji měl natočit než William Wyler. Škoda slabší prostřední části. Jinak by film neměl chybu. Nejlepší scény jsou samozřejmě dialogy mezi Messalou a Judou. Překvapilo mě jak málo prostoru Messala dostává. Musím ocenit, že závod vozatajů je pravděpodobně největší, nejslavnější a nejlepší akční scénou v dějinách. Nechápu jak tohle dokázali v roce 1959 natočit! 80% (12.12.2016)

Zlaté hollywoodské období sandálových velkofilmů. Ben Hur budiž navěky jeho výstavním kouskem. Symbol doby, symbol síly a hranice tehdejších možností a techniky. Okázalá pompézní show se vším, co k tomu patří. 50 tisíc komparzistů, kostýmy, kamera, zvláštní efekty, 3,5 hodinová stopáž. Pomstou zapšklý Ch. Heston (Už vím, odkud Schwarzenegger okoukal některé své osvědčené grimasy. Jen toho Oscara mu nikdy nedali.) Nešetřilo se na ničem. Takovéto filmy se už netočí a točit nebudou. Nikdo by je nezaplatil. Velká námořní bitva a legendární závod koňských spřežení. Nabubřelá velkolepost spojená s dokonalostí filmového řemesla. Ano, tento film měl mít všechno, ukázal hranice možného. Ve své době naprostá bomba. V dnešní produkci už Ben Hur nemá účinek jako kdysi. Vyplouvají na povrch jeho slabiny. Jediné, co film tradičně drží, a co přetrvává, je příběh. Ten je sice silný, opřen motivem románu Lewa Wallaceho, ale nemohu se zbavit pocitu, že mu nebylo věnováno tolik péče a pozornosti, jakou by si zasloužil. Příběh se nikdy nestal hlavním stavebním kamenem, stala se jím pompézní velkolepost a ta se časem vytratila. Sice i dnes je Ben Hur úctyhodnou podívanou, ale určitě není tím dokonalým nejlepším filmem, kam ho ve své době postavila americká akademie. 80% (01.01.2012)

Náboženský motiv, zvláště díky styčným prvkům s Životem Briana, ve mě vyvolával silné podráždění bránice. Římské a vůbec dobové reálie jsou silně poupraveny vzhledem k "poselství věků", stopáž značně přepálená a závěr notně kýčovitý. Snad žádný film nevyjadřuje velkohubost Hollywoodu více, než právě tenhle. Ale já jsem bezvěrec, věřící to asi vidí jinak. (21.01.2006)

Nad tímto filmem slunce právem nezapadá, a i když jsem alergický na přílišné přeceňování, tady těch jedenáct oscarů svoje opodstatnění mělo. Knižní předloha je umělecky bída. Film je jedním z vrcholů americké kinematografie, navíc bez monumentalistické samoúčelnosti. Nejen závěrečná půlhodinka v sobě nese silný spirituální obsah, který ve mně zanechává stopy i dnes. (06.05.2005)