Ben-Hur

Jen tak pro pořádek, slavná vozatajská scéna je i co do délky takřka doslovnou kopií stejně fantastické scény v "Ben Hurovi" z r. 1925. Jinak mezi historickými, potažmo biblickými velkofilmy 50. a 60. let. Ben Hur těžko hledá konkurenci. Netrpí statičností a prázdnou rozmáchlostí, i přes veškeré svody monumentality staví Wyler především na postavách a příběhu. Biblická linie je potom zpracována tak, že i pár nepřímých odkazů a kamerových pohledů dokáže vyvolat účinek, jaký se nepovedl desítkám jiných filmů a na rozdíl od nich dokáže předat určité poselství, které není jen prázdným převyprávěním biblického scénáře. Nadčasovost a životnost příběhu jsou jedním z důvodů, proč jsem schopen se povznést nad historičnost celého filmu a vychutnat si ho tak v celé jeho kráse a velkoleposti. (01.05.2006)

Příběh Judah Ben-Hura je neskutečná klasika. A kdo jiný by ji měl natočit než William Wyler. Škoda slabší prostřední části. Jinak by film neměl chybu. Nejlepší scény jsou samozřejmě dialogy mezi Messalou a Judou. Překvapilo mě jak málo prostoru Messala dostává. Musím ocenit, že závod vozatajů je pravděpodobně největší, nejslavnější a nejlepší akční scénou v dějinách. Nechápu jak tohle dokázali v roce 1959 natočit! 80% (12.12.2016)

Film mi přišel trochu moc dlouhej, ale ta konečná scéna z circu, ta byla nádherná. A když si představíte, že tam všichni ti lidi museli být, protože nějaký počítačový dokreslování jako v Gladiátorovi nebylo možné, nezbývá, než sklonit všechno, co jde. Ten koňskej závod byl úžasnej a tak za něj taky dostali všech těch jedenáct Oskarů. Jinak mi to připadalo opravdu hodně zdlouhavý a nudný a možná až příliš se zabývající náboženstvím. Výprava samozřejmě velkolepá, ale tentokrát to nezachránil ani Charlton Heston. (12.12.2005)

Je těžké napsat něco, co by tu už nezaznělo o tomto tři a půl hodiny trvajícím gigantovi. Ben Hur je opravdový velkofilm a to po všech stránkách. Výborná hudba, kostýmy, výprava, režie, střih, herecké obsazení a výkony, děj, myšlenka a také stopáž. Vše, co jsem právě vyjmenoval může divák vnímat izolovaně nebo jako celek, přičemž to, jak zdařilá jsou výše uvedená hlediska pozná podle toho, jak je vtažen do příběhu, že se nenudí ani ve chvíli, kdy se nic převratného na obrazovce neodehrává. Monumentálnost Wylerova snímku je patrná hned od prvních záběrů a už během prvních minut jsem si uvědomoval, že sleduji něco mimořádného, o čemž svědčí i tučné oscarové ocenění, dle mě zcela oprávněné. Charlton Heston je v roli Judah Ben Hura natolik přesvědčivý, že s ním divák musí intenzivně prožívat každou grimasu, větu a jednání. Podobně jako začátek, tak i konec filmu zabředává do religiózní roviny, což může nevěřícím lidem možná trochu vadit. Přiznám se, že mně to ovšem nevadilo ani trochu a naopak mě závěrečná půlhodinka dost odrovnala a utvrdila mne v již se tvořícím plném hodnocení. Podle mého názoru takto nějak má vypadat velkofilm s historickým, dobrodružným, romantickým, dramatickým a náboženským nádechem. (01.01.2012)

Třiapůlhodinový epos podle knihy generála Lewa Wallace z roku 1880 vypráví o zámožném židovském šlechtici z rodu Hurů, který se vydává na cestu pomsty poté, co jej zrad nejlepší přítel. Drama fiktivních postav se odehrává v autentickém prostředí známém především z Nového zákona. Vždyť také podtitul zní „Příběh Ježíše Krista“. Samotného Ježíše uvidíme pouze zezadu, tvář kamera nikdy nezabere, přesto právě scéna s nim patří k těm nejsignifikantnějším. Co se však při vyřčení jména Ben Hur vybaví každému, je nezapomenutelný, cca osmiminutový závod čtyřspřeží. Rok průběžně natáčená scéna, kterou paradoxně nerežíroval samotný Wyler, nýbrž pomocný režisér Yakim Vanuty. Jelikož podobně rozmáchlá produkce nemůže být postavena na jedné, byť bezmála dokonalé scéně, jsou zde pochopitelně také věrohodné kostýmy, skvělí herci, scénář vyhýbající se patosu, orchestrální hudební doprovod Miklose Rozsy, novátorské techniky kamerových záběrů, obrovský emotivní náboj a pochopitelně režie Williama Wylera, který si mohl vyzkoušet i sandálový velkofilm. Velkofilm, těžké se vyhnout tomuto slovu, když již sedmiminutová hudební předehra napovídá, že tohle nebude komorní drama o třech postavách. Přejděme však k jádru věci: Ben Hur za ty roky zestárl a dost. Příběh je na dvě stě minut příliš povrchní, jásavá, nepošpiněná červeň pelerín římských vojáků tahá oči, myšlenku „víra tě postaví na nohy“ pohřbívá její plochost a souboj galér v jedné obrovské nádrži? – škoda slov. Ale stejně: 100 švadlen, zbrojířů a koželuhů, 40 tisíc tun španělského bílého písku, 100 tisíc kostýmů, 8000 statistů, celkem přes 300 scén, 15 milionů rozpočet, 80 milionů zisk. To mluví za vše – Ben Hur JE velkofilm a jako takový si zaslouží být hodnocen. 85% (06.01.2007)