Réžia:
William WylerKamera:
Franz PlanerHudba:
Alex NorthHrajú:
Audrey Hepburn, Shirley MacLaine, James Garner, Miriam Hopkins, Fay Bainter, Veronica Cartwright, Harold Miller, Karen Balkin, William Mims, Hope Summers (viac)Obsahy(2)
V soukromé dívčí škole vypukne skandál, když zlomyslná studentka Mary Tilfordová obviní dvě mladé ženy, které školu vedou, z lesbického vztahu. Nejlepší přítelkyně Karen Wrightová a Martha Dobieová jsou ředitelkami úspěšné soukromé dívčí školy v Nové Anglii. Mary Tilfordová, nenávistné, zlostné děvče, je přistiženo při lži a potrestáno. V touze po pomstě řekne své babičce, která je nepsanou vládkyní města, že Martha "žárlila” na Karenin vztah k dr. Joevi Cardinovi a dodá, že Marthina teta Lily pokládala tyto pocity za "nepřirozené”. Babička jí uvěří a vezme Mary ze školy. Pomluva se rychle šíří a během několika dní stojí Karen s Marthou před prázdnými učebnami. Joe je vyhozen z nemocnice za to, že se učitelek zastal a Karen s Marthou podávají žalobu pro urážku na cti v případu, který se ocitne na titulních stránkách novin v celé zemi. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (98)
Wylerův film se opírá pouze o skvělou divadelní předlohu a o povedené výkony dvou sympatických hereček (někdy však i do jejich výkonů proniknou stopy patosu). Jinak režisér definitivně stylisticky ustrnul ve čtyřicátých letech - je statický, filmovou řečí nijak k rozvoji dramatu nepřispívá a když, tak notně zaprášenými konvencemi. Navíc vedlejší maloměstské postavy skutečně jako by svým herectvým ustrnuly na počátku zvukové éry. Jedině snad dlouhou a působivou jízdou v závěrečném nádechu před katastrofou přesáhne sám sebe. Film je rozhodně silný a zdrcující, po tematické stránce zajímavý, ale sám Wyler tentokrát přispěl příliš malou měrou a je třeba i toto objektivně zohlednit. ()
Pravdou je, že na Wylera mi to po formální stránce přišlo málo... výjimečné? Každopádně na rok 61 už moc klasické. Jinak samozřejmě dobře odvedená práce - herecky zvládnuté (na dnešní dobu trochu přetahované emoce samozřejmě patří k dobovému standartu), obsahově příjmně mnohovrstevné, přičemž se můžeme dohadovat, které z témat bylo pro Williama to hlavní... moc pomluvy, homosexualita a tabu s ní spojené, či pouhá lidská úzkoprsost a ignorance. Kromě několika velmi silných scén (zj. z konce filmu) a obligátní, iracionální radosti pramenící z pouhé přítomnosti Audrey na plátně mě potěšil obzvášť netradiční konec, ve své době jistě více než osvěžující. 70% ()
Musím se přiznat, že nemám ráda Audrey Hepburn, možná kvůli tomu, že jsem ji převážně viděla v jednom a tom samém typu rolí, a to obdivované, atraktivní a ve skrze dobré dívky. Tento film na mém přesvědčení nic nezmění, ačkoliv je to vynikající film. Je až děsivé, jak nepřijatelné (ačkoliv ani dnes to není žádný med) byl v tehdejší době vztah dvou žen. A ještě děsivější je vidět, co dokáže pomluva "čisté" holčičky. Film neměl tu nejoriginálnější zápletku, ale i tak dokázal překvapit, hlavně svým rozuzlením. ()
Myslím, že Einstein kedysi povedal, že zničiť klebetu je ťažšie, ako rozbiť atóm. A William Wyler o tom nakrútil skvelý film podľa úspešnej divadelnej hry Lillian Hellman (podľa predlohy ktorej nakrútil výborné Lištičky). A aj keď Audrey Hepburn je mojou najobľúbenejšou herečkou, uznávam, že Shirley McLaine tu podala jeden z najlepších výkonov vo svojej kariére. Háklivosť témy, ktorá mi pripomenula Vintenbergov Hon nakrútený o polstoročia neskôr, vytvorila gradované napätie a nútila postavy meniť k nej podľa aktuálnej situácie svoje postoje. A puritánske, pokrytecké prostredie, ktoré nie je špecialitou amerických malomiest, vytvorilo k dramatickému príbehu ľahko načrtnuté kulisy. ()
Drama Williama Wylera DĚTSKÁ HODINKA (1962) patří k filmům, u nichž se mi doslova kroutí střeva. Je to příklad filmu, ve kterém šlo všechno špatně: adaptace divadelní předlohy (emoce se důkladně „vykecávají“), tématická skandálnost (lesbická láska), společenská závažnost (puritánské novoanglické maloměsto), Audrey Hepburnová ve fázi kariéry, v níž se z roztomilých žabců přehrávala do asketických, až masochistických rolí (viz PŘÍBĚH JEPTIŠKY), Shirley MacLaineová ve fázi kariéry, v níž měla potřebu dokázat své dramatické herectví, a William Wyler, který se jindy k postavám kamerou a citem sotva přiblížil, teď natáčí příběh důsledků jedné zlovolné lži, jako kdyby točil KLADIVO NA ČARODĚJNICE (velké detaily skrz na skrz Zlé holčičky), sám pohlcený drtivým vírem hysterických emocí z inscenované nespravedlnosti. Nízké emoce a blbost se ve filmu šíří jako virus a sedají i na diváka: Film důsledky oné lži tak zveličuje, staví na nadsazeném základě [holčička jako čiré Zlo, omezenost maloměsta, která jí dává živnou půdu, lží stižené hrdinky, jejichž silné osobnosti degenerují do záchvatů stihomamu a sebemrskačství, až stigmatizují samy sebe, tj. stávají se „vinnými“], že v závěru jednak ospravedlňují způsob, kterým obě hrdinky komunitu opouštějí (bez odpuštění, bez rozloučení), a jednak do tohoto víru povýšených, jakoby spravedlivých emocí zatahují i diváka. Znáte ten „očistný“ pocit po té, co se viníkům fikční nespravedlnosti (svini holčičce, krávě její bábě, tupému maloměstu) v závěru po zásluze dostane retribuce v podobě porážky a opovržení, které si musejí vyžrat! Nemůžu si pomoct, tohle jsou – obzvláště na tehdy téměř šedesátiletého Wylera – nezralé emoce na mentální úrovni holčičího spratka, který to celé způsobil. Morbidní film. ()
Galéria (93)
Zaujímavosti (12)
- Miriam Hopkins v pôvodnom filme These Three (1936) hrala Marthu (Shirley MacLaine) a v The Children's Hour stvárnila jej tetu. Merle Oberon, ktorá v pôvodnom filme stvárnila Karen (Audrey Hepburn) odmietla rolu Pani Tilfordovej (Fay Bainter). (TheRoller)
- Pôvodná divadelná hra mala na Broadwayi premiéru 20. novembra 1934 a mala 691 opakovaní. (dwdb)
Reklama