Sběratel

Jeden z filmů, kde jsem při sledování přemýšlel, jak asi vypadá Fowlesova předloha. Důvod byl jednoduchý, chtěl jsem se dozvědět něco o postavách. Southernův scénář totiž na postavy z vysoka kašle, na jejich myšlenky, pocity. Sem tam sice něco vypustí, ale je toho hrozně málo a je to povrchní. Zábavné je však pozorovat z větší části teatrální herectví od obou, které je ve výsledku hrozně roztomilé. Stamp zábavně přehrává a Eggarová roztomile koulí očima a to po celou stopáž. O ženskou hrdinku divák nemá obavy, z (anti)hrdiny naopak vůbec nejde respekt a už vůbec ne strach. Při fyzickém konfliktu jsem se vždy o Stampa bál, fyzická převaha byla viditelně na straně Mirandy, škoda, že nechtěla a nemohla (vyhrát). Jako thriller to tudíž absolutně nefunguje (snad možná úvodní "hon na ještěrku"), dramatických momentů to v sobě několik skrývá. Jenže, když máte na režisérské stoličce Williama Wylera, tak to by bylo, aby se na to dobře nekoukalo, navíc potěchou pro mé oko byl i vzhled Eggarové (hlavně ty culíčky) a ty přepálené dvě hodiny vlastně vůbec nenudí. Objektivně za tři, ale já si tu jednu přidám a klidně někdy dám opáčko. 75% (nad Oscarovými nominacemi naopak koulím očima já, koukám, že tyhle ceny se nikdy nedaly brát vážně) (10.04.2014)

Film naštěstí moudře vynechává veškeré flashbacky a salónní levičáctví z předlohy a soustředí se jen na vztah věznitele a vězněné v "hitchcockovsky" laděném thrilleru. Terence Stamp je typově přesný "Kaliban" a když nasadí svůj kukuč týraného štěňátka, tak ho skoro litujete. Samantha Eggar se také snaží, nicméně vypadá tak na pětatřicet (k čemuž přispívá i tehdejší móda) a moc se nehodí do role křehké studentky a milovnice umění. (13.10.2012)

Introvertní mladík s obrovskou touhou po vysněné lásce má poněkud nevšední seznamovací metody a já musím zcela otevřeně přiznat, že se mi Terence Stamp moc líbil, křehký, zranitelný a velmi pravděpodobně s diagnózou.. Samantha Eggarová v roli unesené studentky zajímavá, byla jsem zvědavá i napnutá, jak to celé dopadne.. Hra stínů a světla ve sklepení úchvatná, podpis WW nezaměnitelný, pro mě působivý.. (30.01.2023)

Režisér rozsáhlého Bena Hura natočil komorní thriller o dvou hercích v jednom sklepu. V něm psychopat s vizáží Sheldona Coopera drží v zajetí krásnou zrzku, s níž by rád strávil celý život. The Collector nenabízí nějaké výraznější násilí, jako třeba příbuzné Psycho, jeho síla tkví jinde. A to jak v parádním obsazení, tak scénáři a v příjemných detailech. Stampův „Sběratel“ totiž není typický maniak, který své oběti bezhlavě mučí. Naopak. Své potenciální lásce dopřává nečekané pohodlí, kratičké vycházky, ale i respektované soukromí (před vstupem do pokoje vždy klepe). A to je na únosce hodně sympatický přístup. Dívka zachovává zdravý rozum a snaží se svého nepřítele přechytračit a zároveň nenasrat. Postupem času však samozřejmě dochází k vzájemným konfliktům, které vrcholí v poslední půlhodince. Snímek by si tak neměli nechat ujít hlavně fandové pomalých, ale kvalitních thrillerů. (04.02.2014)

Pozdní a velmi slabý Wyler. Zpočátku se zdá, že nás čeká prakticky až horrorová podívaná založená na minimalismu, aby se film následně transformoval na drama, ze kterého jsou snad i cítit květinové děti a v samém závěru se zase dočkáme jakéhosi pokusu o vysvětlení Stockholmského syndromu. Herci jsou velmi špatní a protože se na scéně objevují prakticky jen ti dva, tak si asi dovede představit, jak se jich po čase zatoužíte zbavit. Vše trochu zachraňuje úplný závěr, ale když si vzpomenu na to příšerné tvrdé světlo a nijakou dramatickou linku, nemohu hodnotit jinak než velmi podprůměrně. (16.03.2005)