Choď a pozeraj sa

Již jsem měl tu čest s pár Sovětskými filmy, které čas od času vychází v trafikách na DVD za 49 Kč... Většinou se jednalo o díla nevalné úrovně, poplatná době svého vzniku. Střet s filmem - Jdi a dívej se byl pro mne jako srážka chodce s tramvají.... Naprosto v šoku jsem sledoval drama mladého chlapce, který je svědkem nacistických zvěrstev v zapadlých vesničkách při tažení wermachtu dále na východ. Syrové, kruté, bez příkras. Bahno a krev. Od tohoto filmu mám k Sovětské válečné kinematografii větší respekt. Po filmu jsem byl v šoku ještě druhý den.... (22.01.2011)

Nuda – nuda – silná scéna. Nuda – vata – silná scéna. Vata – vata – ohromně silná scéna. A tak stále dokola. Sdělení silné, ale ničím výjimečné (lze ho "najít" i jinde) a navíc to jako film dvakrát moc nefunguje; je to málo rafinované ve svých sděleních a příliš to sází na první signální válečných hrůz. Pokud se ovšem naladíte na specifický rytmys vyprávění a z otupělosti se proberete na ty silné scény, tak se to rozhodně oplatí vidět. Takže je to spíše takové “bdi a dívej se”. (24.12.2008)

Jdi a dívej se. Imperativ je tu na místě, protože člověku se chce zavřít oči, zacpat si uši, odejít. Válka je ukázána na dotek blízko - spolu s oním jdoucím a dívajícím se šestnáctiletým klukem je možno zakoušet hrůzu a úzkosti i vzácné okamžiky radosti uprostřed zmaru. Chtěl jsem sem původně napsat něco o kameře, hudbě a zvuku, díky nimž celek působí tak věrohodně, ale tak bych se k tomu podstatnému asi vůbec nedostal. Pitvu ať provedou jiní. Za sebe povím jen tolik, že film připomíná výpravu do pusté krajiny Žalmu 22: "Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se uprostřed vnitřností mých. Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne..." (02.06.2009)

Na svoji dobu místama neuvěřitelně psychiku deptající, zejména v 2.půli brutální (tuším že jediný sovětský film, který byl za bolševika nasazen do kin s ratingem "Mládeži do 18 let nepřístupno!"), nesmírně působivý film z doby nacistického vyhlazovacího tažení v Sovětském svazu. Malému chlapcovi vyvraždí rodinu a on se dává k partyzánům. Po úvodní, trochu rozvleklé půlhodince, to začne Klimov do diváka emocionálně hrnout s takovou razancí, že je to místama až na hranici snesitelnosti. Během natáčení byl po boku chlapeckého hlavního představitele neustále psychiatr, který dohlížel, aby se psychicky náročné natáčení nepodepsalo na jeho duševním stavu. Beztak neúspěšně. Režijně je to brilantní dílo. Nezapomenu na dvě scény. První, kdy hlavní hrdina prochází svojí rodnou vesnicí, která byla několik dní předtím vyvražděna nacisty. Nejsou tu naturalistické záběry, pouze nenápadné, děsivé náznaky a jediný letmý pohled kamerou, jen tak, jakoby mimochodem, osvětlí hrůznou skutečnost. A druhá scéna na konci, která vešla do dějin filmu - vyvraždění běloruské vesnice SS jednotkami, upálení jejích obyvatel v nedaleké stodole. Kam se hrabe scéna vyklízení ghetta ve Spielbergově Schindlerově seznamu. Nedá se popsat, musí se vidět. Nezapomenutelný zážitek. (08.05.2003)

Choď a pozeraj sa - názov filmu, ktorý presne kopíruje aj samotná kamera a skrz ňu aj pohľad na genocídu očami dospievajúceho chlapca. Prerod jeho detskej "naivity" v ľudskú trosku so šialenstvom v očiach z hrôz naokolo zažíva rovnako intenzívne aj samotný divák. Pohľad jeho očí ku koncu filmu je niečo, čo vo mne bude ešte dlho rezonovať. Výborná práca so zvukovou stopou (dnes už osvedčene fungujúci kontrast drsných scén v pozadí s klasickou hudbou, ako aj zvýraznenie vnútornej agónie používaním rytmického dunenia zvuku s nízkou frekvenciou kmitu) a na city permanentne útočiaca sonda o zverstve vojny a genocídy. (18.03.2006)