Stratení na Sibíri

Ty sovětská válečné filmy mají hodně co do sebe. Ztracený na Sibiři není výjimkou. Nadává na odiv velký rozpočet (a že je ucházející) a ani velkolepé exte/interiery, ale základem jsou lidé a jejich příběhy a psychologie. Plusem je i neškatulkování na dobré a zlé z různých stran válečné barikády, ale lidský individualismus. 70%. (04.08.2010)

Tak realistické, přirozené, kruté a taky originální. Film Vám ukáže příšerné a strašlivé záběry z prostředí sibiřského lágru. Hlavní hrdina bojuje s dozorci, nemocemi, ale taky s největší chátrou světa, se zloději, vrahy a práskači. I v tomto hnusném prostředí nám film ukáže, jak silná může být vůle žít a jak je těžké přežít v takových hrozných podmínkách. Neočekával jsem moc a bylo to možná lepší než kdybych očekávat hodně, páč se dostavilo milé překvapení. Na tenhle film se jen tak nezapomene. (31.08.2011)

Neskutočné. Túto fantastickú sebareflexiu ruských tvorcov beriem istým spôsobom aj ako vysporiadanie sa s komunistickou minulosťou Ruska. Film ma nenechal chvíľu chladným a ponúkol mi realisticky stvárnené prostredie sibírskych gulagov (nie nepodobných nacistickým lágrom), preplnených realistickými týpkami (kam sa hrabú postavičky z amerických väzeňských filmov...), a prešpikované smutne realistickými zábermi na správanie sa pohlavárov "červeného týfusu", pri ktorom mi od hnusu vykrúcalo prsty na nohách. Postavy Andreja Millera a malého sibírskeho dievčatka, ktoré musí živiť svojho chorého otca snáď nemôžu nechať chladným nikoho. Chlapci evidentne vedeli o čom točia. Squelé. (18.12.2009)

Tento film je falešným pokusem o ztvárnění hrůz stalinistického Sovětského svazu a tragédií lidí uvězněných v stalinistických gulazích. Film se snaží být natočen syrově a emocionálně zároveň, nicméně do konce není dotáhnut ani jeden z těchto dvou aspektů. Režisér chtěl ukázat, že i v nekonečně nelidských podmínkách člověk, chce-li, dokáže zůstat člověkem - toť ona milostná scéna, kdy se Angličan s doktorkou jen tak dotýkají a nanejvýš se letmo políbí. Režisér chtěl do filmu zakomponovat určitou dávku poetiky, což se prakticky vůbec nedaří a ve filmu tento pokus vyznívá dost sebeparodicky. Vlastně celý film působí dojmem, jako by chtěl zlehčit a parodovat onu hrůznou dobu. K tomu mu perfektně pomáhají skutečně tupé herecké výkony (jestli se o hercích dá mluvit), které jsou umocněny doslova čínským stylem hraní - gestikulace z komediálních kung fu filmů, skutečně chabé dialogy a vše podtrženo mimořádně tragickým českým dabingem. Ruské filmy - vzhledem k intonaci - je prostě lepší sledovat v původním znění. Mohu tedy říct, že jsem se opravdu nemohl dočkat, kdy konečně film skončí. A když skončil, rozlila se blaženost. Blaženost, že toto peklo nemusím už dál snášet. POZNÁMKA: Vysoké hodnocení zdejších uživatelů je skutečně zarážející. Na druhou stranu ale vím, že i ti rádoby odborníci, kteří dokáží filmy hodnotit i po technické stránce a dokáží k filmu vyprodukovat neobvyklé množství odborně vypadajících slov, prostě těmi odborníky nejsou. Protože pokud mi někdo napíše, že je toto neobyčejně chytlavý lidský příběh, tak já říkám, že buď to tento člověk píše jen proto, že neobyčejně chytlavé lidské příběhy americké kinematografie nemá rád, protože jsou americké anebo chce být moderní svým názorem upřednostňující ruskou kinematografii anebo prostě se chce zalíbit vysokohodnotícím. Ať tak či onak, hodnocení tohoto filmu zařazuji do složky Velký omyl. (24.11.2010)

Silný ruský kafe. Oceňuju, že osazenstvo gulagu není idealizováno a vězni si jdou navzájem po krku, aniž by je k tomu někdo nutil, naopak šéf gulagu působí lidsky až slabošsky (přitom ale svou práci perfektně zvládá) a v necitelnou zrůdu se postupně uvěřitelně změní až ve finále. Anthony Andrews s odstátýma ušima a ztrápeným pohledem je výborný. Zpomalený závěrečný záběr z večírku u šáha, kde propuštěného hrdinu straší přízraky těch, co zůstali v gulagu, nezapomenutelný. (19.02.2011)