Stratení na Sibíri

Keď som tento film videl prvý krát pred asi 7 – 8 rokmi, tak som si hovoril aký to je super film. No keď som si ho pozrel asi pred mesiacom, pretože píšem o tomto filme seminárnu prácu, tak som bol z neho veľmi sklamaný. Hrôzy gulagu tu režisér ukazuje asi iba na 50% (vzájomné zabíjanie sa praskáčov a zlodejov, podmienky bývania a lá Osvienčim, katastrofálne podmienky počas transportu loďou na Kolymu). Škoda, že tvorcovia filmu nezasadili dej filmu do „povestnej“ Kolymy. Aj napriek výčitkám nasmerovaným voči hereckým výkonom, gestikulácii a lá čínske kung fu filmy, však tento film odporúčam už len kvôli tomu, že pojednáva o sovietskych gulagoch. Filmov s takouto tematikou by sme totiž mohli spočítať na jednej ruke. A aj tie zvyšné, ktoré tu boli už spomenuté – Biele peklo a Útek zo Sibíra ukazujú život v gulagu asi len prvých 10 minút, zvyšok filmu je iba o úteku z gulagu. A to je veľká škoda, keď si porovnáme koľko filmov vzniklo o nemeckých koncentračných táboroch. Pretože len málo ľudí si uvedomuje, že režim v Sovietskom zväze sa veľmi nelíšil od toho v Nemecku počas Hitlera. Takže za edukačný prínos dávam tri hviezdičky. (02.11.2011)

Politické drama, o jehož působivosti svědčí také nominace na Zlatý glóbus pro nejlepší cizojazyčný film. Realisticky ztvárněný příběh o hrůzách stalinských gulagů je nejen věrným zachycením černé etapy sovětských dějin, ale také humanistickou výpovědí o důstojnosti člověka v nedůstojných podmínkách. Film zachycuje anglického archeologa, který se k vůli falešnému obvinění ocitá v drastickém pracovním táboře na Sibiři. Přes neustálé týrání a ponižování si zachovává svou čest a dokazuje tak, že i v každodenní atmosféře diktatury může člověk zůstat člověkem. 100 % (01.01.2013)

Naštěstí po rozpadu východního bloku tohle dokázali Rusové ještě natočit. Dnes v tuhé Puitnově diktatuře už by tento film vzniknout nemohl. (18.07.2020)