Zabiják

Vlastně se těm zklamaným a rozčarovaným reakcím nedivím. Když se totiž u jednoho filmu opět sejde David Fincher se scenáristou Sedm Andrewem Kevinem Walkerem, divák už prakticky automaticky čeká minimálně jeden z filmů roku. Jenže režijní velikán potvrzuje, že si na Netflixu točí celovečeráky zejména pro radost a nechce divákovi dávat nic zadarmo. A mně to vlastně tolik nevadí. Ano, příběh je naprosto banální a dá se celý odvyprávět ve dvou větách. Fincher ovšem opět potvrzuje pověst totálního perfekcionisty a dokáže svou prací s jednotlivými záběry, zvukem či střihem naprosto pohltit.  Je to minimalistické, chladné, pomalé, ale i přesto v jistých pasážích zcela vtahující a příkladně metodicky natočené. Za zdánlivě jednoduchou slupkou se navíc skrývá solidní sonda do kůže jednoho chladného vraždícího psychopata, jehož si Fassbender vystřihl s takovou chutí, až mě zase jednou zamrzelo, že ho vídáme před kamerou v posledních letech tak málo. Fincher zkrátka jako by si řekl, že natočí nejjednodušší děj tím řemeslně nejpreciznějším způsobem a v tom obstál na jedničku. Že od něj automaticky očekáváme scenáristicky i myšlenkově hutnější podívané, je pak samozřejmě věc druhá. (21.11.2023)

Melvilleho Samuraje, k němuž lidé Fincherova Zabijáka tak často otrocky vztahují, nemám úplně v živé paměti. Je to ale dost pomalé a meditativní dílo, které rozkrývá protagonistovo postavení ve společnosti hlavně skrze odcizenost projevující se v dost úsporném stylu a jednoduchých kompozicích. Delonovo odloučení je posmutnělé až tragické. Zabiják oproti tomu vypráví o muži, jenž svou odcizenost považuje za doklad své výjimečnosti. Lépe se mají ti, kdo nejsou součástí stáda. Na druhou stranu, profesionální vrah stojící za hranou zákona se musí začleňovat do masy, aby se propracoval ke svým vyčnívajícím a občas podobně smýšlejícím cílům. Jenže i takový precizní člověk, který tráví veškerý čas racionálním plánováním a subjektivní analýzou okolí, může udělat chybu jako každý jiný člen stáda. Všichni jsme lidi a bojujeme za užití vlastních praktik. Fincher buduje absolutně pohlcující svět, v němž jsou všichni a všechno propojení, v pozadí neustále hučí zvuk dopravy a létají letadla, jež mohou kohokoli přenést na takřka jakékoli místo, a každý člověk může být potenciální obětí s identitou táhnoucí se v lejstrech, k nimž můžeme získat přístup jen za využití zfalšovaných identit. Zabiják je neskutečně soustředěný a precizně strukturovaný film, jehož pointa se formuje za pochodu a vyznění provokuje tím, jak je na první pohled neokázalé. Stačí dávat pozor a nespokojit se s jediným zhlédnutím. (21.11.2023)

Film, ktorý je rozdelený do kapitol, má u mňa už 50% cesty k úspechu pokrytých hned. Rozloží mi to dlhý film na menšie časti a tak mi to akosi rýchlejšie plynie. Avšak The Killer ich absolútne nepotreboval. Nepustilo ma to od úvodných minút až po samotný koniec. Ani vyšťať som sa nešiel a to je už čo povedať! Ked sa tak nad tým zamyslím, budem musieť zrejme prehodnotiť svoj prístup k päť hviezdičkovým filmom. Fincher totiž nasadil dnes večer laťku u mňa dosť vysoko. A dosť mi to pripomínalo Jarmuschov nedocenený The Limits of Control . Takéto meditatívno sebereflektívne filmy , v ktorých v hlavnej úlohe je chlapík ako mašina na zabíjanie, ja osobne žeriem. 100% bez mihnutia oka! (11.11.2023)

Fincherův Zabiják má nejblíže k Úkrytu, což vlastně ani nemusí vadit, naopak. Moje cynické já se bavilo a zároveň kochalo nad vší precizností, která Zabijáka provází - včetně Fassbenderových monotematických monologů a starého sprostého vtipu, který je v podání Tildy Swinton příjemně osvěžující. Škoda jen, že se Zabiják nedostal do české kinodistribuce. (13.11.2023)

Po zapomenutelném Mankovi jsem se bál, že Fincher ztratil svoje mojo. A obavy se potvrdily. Scenáristicky nepříliš zručná adaptace postavená na (zčásti repetitivních) vnitřních monolozích a velmi mechanickém rozložení do kapitol je sice precizně inscenovaná, ale působí jako pouhý odlesk kdysi nejlepšího světového režiséra. Tipoval bych spíš mistrova epigona, než Finchera samotného, protože celkový tvar je až příliš vágní a nepřináší rozkoš, jakou byste od spojení Finchera s Melvillem a vizuálními vlivy řady sedmdesátkových thrillerů čekali. Ne, není to průšvih, ale ani to nepatří mezi top filmy roku nebo highlighty samotného autora a rozumím, proč půjde teprve o druhý Fincherův kousek, jenž na ČSFD skončí v modré barvě... 7/10 ale pro sichr bych velkým autorům už fakt zakázal točit pro premiéru na Netfixu. (11.11.2023)