Operace Poštmistr

Vlastně mě na tom nejvíc překvapilo to, že jsem se na konci dozvěděl, že se to tak trochu zakládá na skutečných událostech. Je to totiž divoké a šílené tak, jak se od Guye Ritchieho dalo čekat. Zarostlý Cavill byl super a měl to správně charisma, "Reacher" Ritchson si svou roli taky užil a vlastně celá skupina fungovala velmi dobře. K naprostému nadšení tomu přeci jen něco chybělo, ale bavil jsem se docela dobře. Nejvíc tomu asi ublížilo to, že od toho i díky tématu diváci čekali další Hanebný pancharty a dostali "jen" stylovou akčnárnu. (02.09.2024)

Na tento snímek jsem se velmi těšil, jelikož Guy Ritchie patří k režisérům s nejpestřejším filmovým záběrem. Bohužel, po zhlédnutí The Ministry of Undgentlemanly Warfare musím smutně konstatovat, že Ritchie tentokráte zůstává daleko za veškerým očekáváním. To je dáno především nuzným scénářem, který po většinu poměrně dlouhé stopáže pouze lacině šustí papírem, což má za následek vskutku nelichotivé množství hluchých či zbytečných scén. Dalším hřebíčkem do rakve zoufalého průměru je pak nezajímavá akční stránka, u níž jsem se musel vážně ještě jednou ujistit, že tohle opravdu točil Guy Ritchie – člověk, pod jehož rukama vždy vznikaly skvostné akční sekvence. Ve finále tedy tento projekt nespasí ani sympatické herecké výkony či fakt, že je to celé inspirované nezměrným hrdinstvím malé skupiny agentů za Druhé světové války. Je tedy vážně velká škoda, že výsledný produkt je jen jedna velká smutně průměrná promarněná šance. „If Hitler isn't playing by the Rules, then neither shall we?“ (17.05.2024)

// Na tomhle filmu jsou dobrý jenom tři věci: Alan Ritchson (který by měl ihned dostat Ramba, Bonda, DCU Batmana nebo něco podobnýho), Eiza González a Rory Kinnear, ze kterého se pomalu stává Andy Serkis přes lidi. Zbytek šíleně nevyužitý, Ritchie bohužel není Tarantino, takže dialogy postrádají šmrnc, příběhu chybí napětí a celé je to tak nudně monotónní, že jsem to dokoukával natřikrát. 5/10 (03.08.2024)

Z hlediska žánru vše, co by měl divák očekávat. Nenáročná a přesto napínavá zábava, tedy pokud se divák s tou bandou šílenců ztotožní, co má švih, akci, a mrtvých více než v RoboCopovi. Kdyby nešlo o druhou světovou válku, napsal bych, že zabíjení nebylo už tak dlouho zábavné. Na druhou stranu zařvali především náckové, tudíž smích při jejich kosení lze odpustit. Jedny z nejlepších pak byly, z hlediska konverzace, scénky s Marjorie a Henrichem Luhrem. Nechat zarůst Cavilla bylo chytré, mohl se tak oprostit od svých nejznámějších postav se Supermanem v čele. Na velkém plátně by to muselo být ještě lepší. (03.07.2024)

Papírově bylo všechno správně: Oblíbený režisér (kterému jsem stále schopen a ochoten odpustit ledasco), atraktivní téma, sympatický casting, potenciál dobré akce, stylovosti, napětí... No... a všechny tyhle fajn ingredience Ritchie vzal, hodil do hrnce a př(e)ipálil. Sice to vypadá výborně, casting funguje, zápletka má ohromný potenciál aby to celé bylo ritchieovsky stylové, správně drsňácké a nahláškované, ale zároveň napínavé a alespoň trochu v rámci žánru uvěřitelné. Ritchie jako režisér vlastně odvádí dobrou práci, ale kámen úrazu je – jako již v několika případech – hlavně scénář… celé to potápí neuvěřitelně líné psaní, monotónní vyprávění a střídání režimů a především naprosto přepálená nedotknutelnost britské partičky, kterou si autoři spletli se zábavnou stylovostí. Ta je již po pár scénách otravně naivní a nezáživná. To, že se nám hrdinové v první skvělé scéně na lodi představují jako bezchybní mistři svého oboru je naprosto v pořádku, nicméně abychom se k nim v průběhu filmu dokázali nějak přimknout, musí je prostě potkat nějaké reálné překážky a ne něco, co dokáží VŽDY zdárně vyřešit na půdorysu jedné scény. Ty zástupy padajících nácků mi vlastně vůbec nevadily, problém je, že když už někdo dostal alespoň malinkou příležitost commandu zatopit, buď sám sebe zdiskreditoval naprosto stupidním chováním nebo to za něj zdárně udělalo nějaké obrovské klišé. Ach jo… 5/10 (29.08.2024)