Seaspiracy: Pravá tvář udržitelného rybolovu

Seaspiracy přináší spoustu faktů a informací, které jsem předtím nevěděla. Rozhovory, ve kterých na jednoduchých otázkách ztroskotali mluvčí organizací, které si daly za úkol oceán chránit, jsou tak komické, až se tomu nechce věřit. Dokument mě přinutil znovu se zamyslet nad udržitelností a věřím, že částečně ovlivní moje myšlení v tomto směru. Věřím, že pro Aliho bylo natáčení často hodně emotivní, ale osobně bych vystřihla jeho hrané emoce, které působily nepřirozeně. Není přece herec, tak proč se pouštět do scén, kdy zdrceně kouká do oceánu? Taky se mi nelíbí, jak dokument diváka podceňuje a forma, jakou mu podává informace. Dokument si z většiny stejně pustí lidé, kteří se o tuhle problematiku nebo ekologii zajímají. A takoví lidé už většinou základní informace znají, tudíž mi přijde ten dramatický tón zbytečný. Nevím, jestli film není zpočátku až příliš prvoplánový na to, aby upoutal a přesvědčil lidi, kterým je budoucnost planety naprosto jedno. O mnoho větší potenciál zaujmout širší publikum vidím v Životě na naší planetě Davida Attenborougha, který tolik netlačí na pilu, má o dost příjemnější výklad a nabízí divákovi vedle děsivých prognóz také krásné záběry z přírody. Čímž podle mě v člověku probouzí touhu ty krásy udržet. Ale třeba to tak funguje jenom na mě. Pokud jde o delfíny, tak rozhodně doporučuji deset let starý dokument The Cove, kde se Ric O'Barry (který se objevuje i v tomto dokumentu) vydává do boje o jejich záchranu v japonském Taiji. Ten nabízí stejně (možná ještě více) šokující obsah, ale formát se mi líbil o dost víc. I tak ale Alimu a dalším tvůrcům tohoto dokumentu fandím a jsem vděčná, že existují takoví lidé, kterým nedá budoucnost oceánu spát. (16.05.2021)

Na úrovni Gamechangeru. I přesto, že nekteré informace mohou být lehce vytržené z kontextu a ne úplně 100 procent geniune, pořád je to sakramentsky smutná výpověď toho, co se děje kolem nás i když si od toho odečtete 20 procent "závažnosti" v podobě toho, že ne každý provozuje rybolov v monster číslech a ne každá firma lže a podvádí. Pořád ale tématicky silné a v mnoha aspektech šokující, temná strana toho, co vše se děje proto, aby se nasytilo lidstvo a hlavně aby se vydělaly peníze. (18.04.2021)

Dokument, který v podstatě shrnuje to, co už všichni tak nějak víme či alespoň tušíme a v lecčems zachází ještě o kus dál. Je vysoce tendenční, cíleně emotivní (komu slza neukápla při záběrech z "grindu," tak kecá) a snaží se vyburcovat. Což je určitě chválihodné, ale pro věrohodnost dokumentu je to i trochu dvojsečná zbraň. Další věc je, že tvůrci nedojdou k nějakému jasnému řešení kromě: nejíst ryby. Ideálně nejíst vůbec žádné maso. Wow, to mě nenapadlo. Je to bezpochyby dobrá idea, ale více, než reálné řešení, v globálu čirá utopie. Omezení konzumu je jistě žádoucí, ale počet lidí resp. hladových krků na planetě přibývá... Jak vybalancovat tohle? Trochu mě rozčilovala zbytečná snaha dramatizovat a zároveň jakože objevovat ameriku. Konfrontace zaskočených lidí, navíc často šikovně sestříhané tak, aby se to hodilo, taky nic moc. Prospěl by tomu odstup. I přesto záslužný a co se týče sdělení důležitý dokument, který s člověkem zahýbá. Minimálně dneska si lososa ve slevě z Lidlu taky odpustím. (30.09.2021)

Je smutné, jak se chováme k naší planetě. Sama v sobě jsem už před shlédnutím tohoto dokumentu bojovala s pocitem viny ohledně toho, že můžu udělat víc a nějak zmenšit svou ekologickou stopu, kterou tu zanechávám. Mnoho let jsem nejedla maso, pak jsem začala v malé míře s tím, že podpořím místní farmu, ovšem ryby jsem vždycky považovala za ty méně inteligentní, co mají aspoň hezký život v moři, a ne někde zavřené a týrané ve velkochovech, takže jsem neviděla důvod je omezovat. Bohužel realita je výrazně horší, než jsem si myslela. Dopady toho, abych si dala ten svůj týdenní plátek "zdravého" lososa, jsou děsivé a vykoupené spoustou krve, utrpení a bolesti zvířat, nehledě na znečištění oceánů. Rozhodla jsem se tak zaměřit výhradně na lokální zdroj z pstruží farmy a dát si pauzu od mořských ryb, aby se ta jejich krásná hejna stihla trochu doplnit. Tak snad tento dokument poslouží jako wake-up call pro více lidí a společně se nám povede tu poptávku trochu omezit, aby i naše děti a jejich děti mohly někdy ochutnat mořskou rybu a nemusely doplácet na naše chyby. (06.10.2022)

Je to vážně děsivé, když si člověk uvědomí, jak moc je vše provázané. Světová rovnováha je vážně křehká a jen otázka času, než se to celé rozpadne. Mořští živočichové mají očividně obrovský vliv na nás i celou planetu, takže by bylo dost nerozumné o ně přijít. Je dost šílené, jak se k tomu některé státy chovají, protože jim jde jen o peníze. Pokud se s tím něco neudělá, tak si zaděláváme na pořádný průser... "Thajští rybáři jsou často otroci." (03.04.2021)