Bílý šum

Baumbach opět poukázal na svou režijní a hlavně scenáristickou zručnost ale bohužel už ne tak silně jako minule. Bílý šum je zábavný, chytrý a i poměrně hezký film který bohužel i přes veškerou svou sympatickou snahu prohrává souboj se svou předlohou na plné čáře. Nekompromisní chvála tak může směřovat pouze na herce v čele s opět vynikajícím Driverem který snad nikdy nezklame. 7/10 (01.01.2023)

Další autorská sebemrskačská magořina nedávající ani za mák smyslu. Slovo absurdní v žánrovém popisu zde opravdu sedí, jelikož White Noise opravdu překypuje absurdními dialogy a situacemi. Technicky zvládnuté a místy přeci jen trochu úsměvné, především hercům se musí dát kredit za to, že se v tom filmu úplně neztratili, ovšem mimo to se jedná o víc jak 2 hodiny nesrozumitelné a předražené nudy. Bez problémů uznám, že zřejmě nejsem úplně režisérova cílovka. Ostatní ohlasy mě však utvrzují v tom, že ta cílovka je ve skutečnosti opravdu velmi malá skupina lidí. Nejabsurdnější věcí na celém filmu tak je skutečnost, že tento autorský počin pro pár vyvolených stál šílených 100 milionů. (04.01.2023)

Výkon Adama bol ale vynikajúci a prvých 20 minút to vyzeralo zásluhou dialógov nádejne. Potom sme išli prudko z kopca dole, až som nakoniec vlastne nevedel, kto mi tým, čo chcel vlastne povedať... Komédia - nesmial som sa, dráma - nedojímal som sa, mysteriózny - to už vôbec nie... Celkovo: taký pokus - omyl. (25.02.2023)

"White Noise" určite nie je najlepším filmom od Noaha Baumbacha, ktorý som mal možnosť vidieť, no nemôžem povedať, že by išlo pre mňa o zlý počin. Každopádne, berte to ako pohľad niekoho, kto má rád bizarné filmy, komu určité typy scénok a humoru nevadia a naopak ich skôr vie oceniť. Na tento film som sa tešil odkedy som sa o ňom dozvedel. V prvom rade milujem Baumbachovu réžiu a zmysel pre humor, Greta Gerwig sa po dlhej dobe opäť postavila pred kameru a navyše to kombinovalo trošku prvky absurdnej komédie. Proste film pre mňa jak stvorený. Vo výsledku by som však mohol otvorene priznať, že som si viac užil prvú hodinu filmu, ktorá je o niečom úplne inom a druhú som sa už vedel aj kus nudiť. Nemám však pocit, že by som premárnil svoj čas. A opäť sa tu dočkáme kvalitne natočených a zahratých scénok, pričom najviac pre mňa vynikla scénka medzi Gretou Gerwig a Adamom Driverom, kde prichádza veľké priznanie. Tie herecké výkony sú na oboch stranách absolútne fantastické. Napriek tomu, že mi toto neprišla rola vyslovene pre Gretu a jej šarm a humor tu nejako nechcú preraziť von, vie svoju postavu veľmi kvalitne zahrať. To bez debaty. No je treba uznať, že napríklad v "Mistress America" alebo "The Dish And The Spoon" som si ju užil oveľa viac. Ale zase decká sú výborné, dialógy majú v sebe dobrú dávku humoru a bol som zvedavý kam sa to celé nakoniec posunie. Mám taký pocit, že film je viac-menej metaforou na modernú spoločnosť a ako vieme v určitých situáciách reagovať. A možno aj to, že dav ľudí najviac zaujíma otázka ich vlastnej existencie. Preto sa možno aj Hitler stal tak populárnym a vedel by sa stať znovu. Prečo spomínam vlastne v tomto komente Hitlera? Lebo aj on má v tomto koncepte určitú rolu. Je to vskutku zvláštny mix a asi som si to úplne neužil, ale som rád, že som film aspoň videl. Dúfam, že budúci projekt dopadne lepšie a rovnako, že Gretu uvidíme viac pred kamerou. Mám rád aj jej režírované projekty, no ako herečku ju proste milujem. A sorry Marceloo, že ťa ten film zaujal, no nenadchol. V niektorých veciach sa asi úplne nezhodneme. :) Hodnotenie: B- (31.12.2022)

Baumbachovy nejlepší filmy se vyznačují dokonalou ekonomikou hereckého výrazu a jeho stylové inscenace. Jsou tak precizně seskládané, až se tato preciznost (alespoň pro mě) stává hlavní předností celého filmu a zastiňuje vše ostatní. White Noise je v tomto směru vůbec nejextrémnější Baumbachův film. Jedná se v podstatě o muzikál, v němž postavy nezpívají a kolektivní taneční číslo přichází až se závěrečnými titulky, nicméně s kteroukoli replikou se zde zachází jako se silně muzikálním, precizně rytmizovaným prvkem, který je v dokonalém souladu s těmi sousedními. Nečetl jsem DeLillovu předlohu, takže nevím, jak moc věrný film to je (ale prý hodně), nicméně mnohokrát si lze všimnout, že dialogy i monology se rýmují - ne vždy, ale dost často na to, aby bylo zjevné, že jde o koncepční pravidelnost. Hysteričnost a absurdita DeLillových románů je tak jiného rázu, než třeba v Cronenbergově Cosmopolis. Nabývá takřka hudebních rozměrů a působí spíše podprahově: je nám po celou dobu jasné, že "něco je jinak" případně "něco je špatně", ale těžko hned dokážeme říct přesně proč. Proč svět White Noise působí tak zvláštně, proč je tak zcizující a zároveň pohlcující (přistoupíme-li na jeho stylizaci). Zhruba od půlky jsem při sledování více méně přestal řešit, co přesně postavy říkají a už jsem se jen opájel jejich přednesem a mizanscénou (barvy!). Tohle je film, v němž bych se chtěl nimrat a analyzovat jej záběr po záběru, kdybych na to měl čas. White Noise je někde mezi Wesem Andersonem, Caraxovou Annette a Cronenbergovou Cosmopolis, ale zároveň nepřipomíná ani jedno. ______ Poznámka pod čarou: White Noise má kupodivu hodně společného s Eyes Wide Shut. V obou filmech jsou zcela zásadní barvy, nejen ve vztahu ke konkrétním postavám a motivům, ale také ve vztahu ke společnosti a konzumerismu. Vánoční světýlka na konci Kubrickova filmu příznačně ožívají v nákupním centru, kde Cruise a Kidmanová zdánlivě "procitají" ze zlého snu, ale ve skutečnosti v něm nadále setrvávají: hledají útěchu ve chrámu konzumu, kde mohou nadále procházet světem s "očima dokořán zavřenýma" a být loutkami všemocných neviditelných elit. Baumbachův film spojuje duhovou pestrobarevnost také s prostorem supermarketu, který také představuje jedinou zdánlivou jistotu moderních amerických rodin, do níž mohou unikat před nebezpečným, nepředvídatelným vnějším světem. V obou filmech navíc procházejí ústřední manželské páry krizí důvěry: žena mimo dohled manžela vstupuje do sexuálních dobrodružství s cizími muži (ať už skutečných nebo imaginárních) a zhrzení muži nejsou schopni se s tímto ohrožením plně vyrovnat. V obou filmech je jejich snovost podprahová neboli subliminální. Ano, White Noise je Baumbachův Eyes Wide Shut a dost možná jeho zatím vrcholné dílo (ukáže čas). (02.01.2023)