Žena za pultom

Možná jeden z nejhorších seriálů u nás, nicméně ač nerad musím uznat, že výkon Jiřiny Švorcové není rozhodně to nejhorší na tomhle veledíle....... Náhodou jsem sem po letech zabrousil a musím upřesnit, že přívlastek "nejhorší" patří k předlistopadovým seriálům. V době, kdy jsem psal původní komentář jsem nevěděl, čeho všeho jsou naše komerční televize schopny :) .... No a v době uvedení seriálu na TV Barrandov v roce 2010 musím s ohledem ke kvalitě soudobých českých seriálů hvězdičku přidat (jak se ten svět mění :) (06.04.2003)

Jedna z dokonalých dietlovek. Je mi jedno, že v konzumu tenkrát tolik lahůdek a potravin nebylo. Seriál je primárně o mezilidských vztazích, a na té úrovni je dokonalý. Vystižena je i atmosféra té doby, a ne vždy a všude jsou pozitiva, objeví se i kritika, samozřejmě uměřená. Filmařsky rovněž není co vytknout a členění podle měsíců roku je podle mne zajímavý nápad. (17.08.2014)

Seriály byly odjakživa diváckým fenoménem, tím spíš, když je stvořil mistr dialogů a příběhový kouzelník Jaroslav Dietl. Co tedy hraje ve prospěch dnes prvoplánově odsuzované Ženy za pultem? Prodavačská story je z valné části o milostných problémech, svatbách a rozvodech, tedy o tématech vždy spolehlivě zabírajících. V mozkovém centru, za které si autor zvolil šatnu samoobsluhy, hrdinky stále probírají a řeší, kdo s kým, o čem, proč, pro koho, a odtud se pak rozbíhají dějové linky jednotlivých epizod. Tu někomu onemocní dítě nebo naopak dorostlejší potomek neudělá zkoušku na vysokou školu, jindy je někdo podveden svým partnerem či je ostatním představen někdo nový. Řeší se kauza ztracené láhve koňaku, nástup nové učnice či mimořádná směna o Vánocích. Zkrátka vše, co patří k životu jednoho obchodu a jeho vesměs ženského personálu. Dokonce se o slovo přihlásí i ženská emancipace... Snad jen v jediném Dietlova obchodnická pohádka nekopírovala realitu – v prezentaci širokého sortimentu zboží; nicméně ideologická stránka věci byla v rámci možností maximálně potlačena a koneckoneců už dobová kritika úpěla a psala cosi o televizní červené knihovně. Velkou váhu, tehdy i dnes, mají ovšem herecké výkony, které lze jen stěží zpochybnit. Vladimír Menšík, Zdeněk Řehoř, Hana Maciuchová, Dana Medřická, Slávka Budínová, Petr Haničinec, Josef Langmiler, Jaromír Hanzlík i tisíckrát proklínaná Jiřina Švorcová, která (nejen) v roli Anny Holubové dokázala, že je vskutku velkou herečkou. Možná, že ten seriál svým pomalejším tempem a statickým způsobem natáčení zestárl. Jistě, ve srovnání se současnou produkcí, jejíž obsah divák někdy díky klipovému střihu nestačí ani postřehnout, nemůže obstát. Jenže co když v případě Ženy za pultem i dalších socialistických seriálů nejde ani tak o nostalgii, jako o přirozenou poptávku po seriálech z prostředí, které zná každý. A ještě něco. Dnes mají tvůrci možnost psát svobodně, mohou být otevření, mají podmínky, o jakých se tehdejším scénáristům nesnilo. A přesto se velmi často nedaří. Dialogy váznou, postavy jsou neživé, zápletky banální. A tak nezbývá dodat, že představa, že by nekorunovaný "král seriálů" Jaroslav Dietl žil dnes, je velmi inspirativní. (14.12.2008)

Z tvůrčí spolupráce režiséra Jaroslav Dudka a erbovního scénáristy Československé televize Jaroslava Dietla vzešla nejenom soap opera z nemocnice, tedy kdysi slavná Nemocnice na kraji města, která si přece jenom udržela jakous takou kvalitu v době hluchých normalizačních let, ale vzniklo i toto skvostné veledílo, tedy Žena za pultem, jejíž hlavní protagonistce se přezdívalo velmi výstižně Anna Prodavačka. Propagandistická série o tom, že pulty obchodů v socialistickém Československu doslova přetékají různorodým zbožím a že nakupovat je socialistickému člověku vlastně to nejvlastnější. Prodejna Pramenu, kde je zaměstnána naše Žena za pultem, je skutečně modelová, jen se ve skutečnosti jmenovala Tuzex a většina obyvatel do ní neměla přístup. To ale tvůrci trochu popletli. Kdo byl ve skutečném Pramenu někdy před rokem 1989, dobře ví... Režisér kultovního, patrně jediného československého sitcomu Taková normální hrdinka, se prostě tentokráte zaprodal...ale nestalo se mu to naposled...vzpomeňme jeho pozdější dělnickou odyseu Synové a dcery Jakuba skláře... (07.12.2010)

Normalizační průjem z dob reálného socialismu referuje o životě a starostech obyčejné prodavačky Anny Holubové v podání nesympatické soudružky Jiriny Švorcové.Místo aby si vzala holící strojek a oholila si ten knírek co jí pučel pod nosem tak chodí a dává ty svoje debilní rady všude okolo.Ikdyž sama má život v troskách.Fuj je to hnus fialovej.Nebo spíš červenej. (12.04.2015)