Žena za pultom

Nabízí se hodnotit to z hlediska ideologického než filmového. I když... z hlediska filmového to také stojí za starou Blažkovou. Každopádně věřím tomu, že se najde ještě hodně lidí, kteří uroní slzu, když uvidí tak krásně seřazený konzervy v jednom nevábném totalitním konzumu. Z hlediska ideologického je to takový odpad, že už to ani víc odpad být nemůže. (02.06.2011)

Několik let a takový skok? Inu, mýlil jsem se. Je zvláštní sledovat, jak Dietl tak roztomile zkouší věci, které byly na západě normální (časové postupy ve vyprávění, ústřední postava, kolem níž se vše točí) a je jasné, že míra ideologie je u různých děl jiná, za ty roky mám za sebou poprvé třeba i Pláteníky a jim podobné, takže mé rozhořčení nezastínilo úsudek. Co ze záporů zůstává, je naditej obchod, všeobecné starostenství strany (Jiřina) a Vláďi (Menšík) o všechny okolo a hlavně ta prvně zmiňovaná, opravdu se nechce věřit, že by po ní všichni chlapi tak jeli a za to může plamenné recitování na prvního máje ze všeho nejméně. (16.09.2010)

Z tvůrčí spolupráce režiséra Jaroslav Dudka a erbovního scénáristy Československé televize Jaroslava Dietla vzešla nejenom soap opera z nemocnice, tedy kdysi slavná Nemocnice na kraji města, která si přece jenom udržela jakous takou kvalitu v době hluchých normalizačních let, ale vzniklo i toto skvostné veledílo, tedy Žena za pultem, jejíž hlavní protagonistce se přezdívalo velmi výstižně Anna Prodavačka. Propagandistická série o tom, že pulty obchodů v socialistickém Československu doslova přetékají různorodým zbožím a že nakupovat je socialistickému člověku vlastně to nejvlastnější. Prodejna Pramenu, kde je zaměstnána naše Žena za pultem, je skutečně modelová, jen se ve skutečnosti jmenovala Tuzex a většina obyvatel do ní neměla přístup. To ale tvůrci trochu popletli. Kdo byl ve skutečném Pramenu někdy před rokem 1989, dobře ví... Režisér kultovního, patrně jediného československého sitcomu Taková normální hrdinka, se prostě tentokráte zaprodal...ale nestalo se mu to naposled...vzpomeňme jeho pozdější dělnickou odyseu Synové a dcery Jakuba skláře... (07.12.2010)

Je tam vedoucí a pár dalších ve straně a taky plné regály kvalitního zboží. Já socialismus zažil, takže si moc dobře pamatuju, že ve srovnání s tehdejší sámoškou je Lidl nebo Kaufland luxusní ochod se šarmantní obsluhou. Tolik zhriba k propagandě. Hlavní problém seriálu je nuda. Zápletky s prošlým vlašákem mě opravdu k obrazovce nepřikovou. Jediný bod je za postelovou scénu Švorcové s Haničincem. Po tom člověka přejde chuť nejen na sex, ale i na jídlo. (21.10.2007)

V kontextu dalsich serialu z dob normalizace to neni tak hrozny - dokonce bych stoupla i na tri hvezdicky, kdyby to ke konci nezacalo byt tak nuceny a nudny. Plne regaly nebo usmevave prodavacky zkousnu, serial byl natoceny v urcity dobe a Dietl si nedokazal odpustit svoje "navody", jak by melo vypadat krasne, ruzovoucke pracovni prostredi (je to videt pak i v Nemocnici). Problem ale vidim v postupne nasilne naplnovanych stereotypech, napr. jak tu musi kazdy do chomoutu, a pokud nekdo zrovna nema chlapa/zenskou (ukazkovy priklad je prodavacka Mlynarova), tak je to hned padouch - pripadne po sezdani se i z nejjedovatejsi baby Motlovy stane milounka babinka. Dalsi je rozdeleni roli zen a muzu, podtrhnuty hlaskama Mensika (u nej je to obzvlast tezko snesitelny, protoze sice furt sexisticky hlasi, ale prezentovany je jako nejvetsi sympatak pod sluncem). Krome mdlyho zaveru je pak zoufaly to, co uz tu urcite bylo nekolikrat zminene: podivna pritazlivost Nanynky na kazdyho chlapa, co kolem ni projde, trapne milostne sceny ci klasicky Dietluv "idiot plot" (Nanynka proste nemuze rict svym detem, ze tata je devkar, musi kolem nich chodit po spickach a pak si nicit zivot, slzicka mi az ukapla). Na druhou stranu se mi libi hra s narativem, mnozstvi zajimavych a dobre napsanych charakteru (jen me mrzi, ze tam nebylo vic Hrzanova motorkare, skvela postava) a vubec odvaha natocit serial s zenou v hlavni roli + postavou, ktera se nechova uplne podle socialisticke prirucky. (09.11.2014)