Žena za pultom

Jedna z dokonalých dietlovek. Je mi jedno, že v konzumu tenkrát tolik lahůdek a potravin nebylo. Seriál je primárně o mezilidských vztazích, a na té úrovni je dokonalý. Vystižena je i atmosféra té doby, a ne vždy a všude jsou pozitiva, objeví se i kritika, samozřejmě uměřená. Filmařsky rovněž není co vytknout a členění podle měsíců roku je podle mne zajímavý nápad. (17.08.2014)

Z tvůrčí spolupráce režiséra Jaroslav Dudka a erbovního scénáristy Československé televize Jaroslava Dietla vzešla nejenom soap opera z nemocnice, tedy kdysi slavná Nemocnice na kraji města, která si přece jenom udržela jakous takou kvalitu v době hluchých normalizačních let, ale vzniklo i toto skvostné veledílo, tedy Žena za pultem, jejíž hlavní protagonistce se přezdívalo velmi výstižně Anna Prodavačka. Propagandistická série o tom, že pulty obchodů v socialistickém Československu doslova přetékají různorodým zbožím a že nakupovat je socialistickému člověku vlastně to nejvlastnější. Prodejna Pramenu, kde je zaměstnána naše Žena za pultem, je skutečně modelová, jen se ve skutečnosti jmenovala Tuzex a většina obyvatel do ní neměla přístup. To ale tvůrci trochu popletli. Kdo byl ve skutečném Pramenu někdy před rokem 1989, dobře ví... Režisér kultovního, patrně jediného československého sitcomu Taková normální hrdinka, se prostě tentokráte zaprodal...ale nestalo se mu to naposled...vzpomeňme jeho pozdější dělnickou odyseu Synové a dcery Jakuba skláře... (07.12.2010)

Jaroslav Dietl si ještě stále umí neskutečně pohrát s jednotlivými charaktery postav a dnešní scénáristé seriálů se mají od něho co učit. Obsazení je pak v režii elitních herců, kteří odevzdávají maximum. Jenže co bylo tenkrát už neplatí dnes a některé vymoženosti tehdejší doby budí pousmání, protože třeba o běžné dovolené k moři je zde nakládáno jako se vzácným zbožím. Nejvíce mě baví scény, ve kterých je v záběru zboží, ten rozdíl oproti dnešním atraktivním obalům a hlavně cenám je monstrózní. Má to něco do sebe vidět v téměř historickém seriálu jak se žilo tehdy a dnes. Podle mě si tento seriál tak nízké hodnocení nezaslouží, protože to by ho pak měly mít všechny ostatní filmy a seriály natočené za bolševika. A z čeho by například o Vánocích žily všechny televizní stanice, když by rok co rok neopakovaly pohádky, dramata a další filmy vzniklé za bolševického režimu. Mně přijde Žena za pultem úplně normální. Po řemeslné stránce je dobře natočena, ale je až příliš jednotvárná a tím vzniká, že jednotlivé epizody jsou snadno zaměnitelné. (20.12.2010)

V kontextu dalsich serialu z dob normalizace to neni tak hrozny - dokonce bych stoupla i na tri hvezdicky, kdyby to ke konci nezacalo byt tak nuceny a nudny. Plne regaly nebo usmevave prodavacky zkousnu, serial byl natoceny v urcity dobe a Dietl si nedokazal odpustit svoje "navody", jak by melo vypadat krasne, ruzovoucke pracovni prostredi (je to videt pak i v Nemocnici). Problem ale vidim v postupne nasilne naplnovanych stereotypech, napr. jak tu musi kazdy do chomoutu, a pokud nekdo zrovna nema chlapa/zenskou (ukazkovy priklad je prodavacka Mlynarova), tak je to hned padouch - pripadne po sezdani se i z nejjedovatejsi baby Motlovy stane milounka babinka. Dalsi je rozdeleni roli zen a muzu, podtrhnuty hlaskama Mensika (u nej je to obzvlast tezko snesitelny, protoze sice furt sexisticky hlasi, ale prezentovany je jako nejvetsi sympatak pod sluncem). Krome mdlyho zaveru je pak zoufaly to, co uz tu urcite bylo nekolikrat zminene: podivna pritazlivost Nanynky na kazdyho chlapa, co kolem ni projde, trapne milostne sceny ci klasicky Dietluv "idiot plot" (Nanynka proste nemuze rict svym detem, ze tata je devkar, musi kolem nich chodit po spickach a pak si nicit zivot, slzicka mi az ukapla). Na druhou stranu se mi libi hra s narativem, mnozstvi zajimavych a dobre napsanych charakteru (jen me mrzi, ze tam nebylo vic Hrzanova motorkare, skvela postava) a vubec odvaha natocit serial s zenou v hlavni roli + postavou, ktera se nechova uplne podle socialisticke prirucky. (09.11.2014)

Zatímco v Americe se o pár let později rozplývali nad erotickými scénami z 9 a 1/2 týdne, či Základního instinktu, naše pokroková socialistická kultura měla již v roce 1977 svou legendární postelovou scénu Haničinec kontra Švorcová, která byla napodobována všemi možnými filmáři až do počátku 21. století...Prostě světe, kam se na nás hrabeš :-) (06.12.2007)