Triumf vůle
Triumph des Willens
Triumph of the Will
Réžia:
Leni RiefenstahlScenár:
Leni RiefenstahlHudba:
Herbert WindtHrajú:
Adolf Hitler, Joseph Goebbels, Julius Streicher, Max Amann, Martin Bormann, Walter Buch, Walter Darré, Otto Dietrich, Reinhard Heydrich, Sepp Dietrich (viac)Obsahy(1)
Oficiální dokument z 6. říšského sjezdu NSDAP v Norimberku 4.-10. září 1934. Po II. světové válce v mnoha zemích trezorový film. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (216)
Klasický stranický sjezd - všichni mají lyže a vehementně drogují. A stejně na to jednou dojedou, sjetý-nesjetý, vůl-nevůl. Nepoctivostí triumfovat nelze! ()
Film, jehož umělecká hodnota je celkem mizivá (stejně jako většiny uměleckých děl, na nichž jejich obdivovatelé vyzdvihují "formální novátorství" na prvním a nikoliv na posledním místě), přesto ale stojí za to ho vidět - přinejmenším pokud vás zajímá jak se napříč staletími proměnují podoby moci a jejich nástrojů k ovládání lidských mas. Dnešnímu divákovi ta propaganda připadá naivní, říká si - jak ty davy lidí mohli na tohle všechno naletět? Inu, mohly. Měli svoji ideu, která je sjednocovala. Vizi "lepšího světa". A ideje a metody jejich šíření jsou v jádru to hlavní, co se proměňuje (shodou okolností jsem snímek zhlédl zrovna ve dnech, kdy jiná zfanatizovaná lůza v boji za lepší svět rozbíjí výlohy a čmárá po sochách Churchilla). Je dobré vědět, že svět je stále stejný jako ho vidíme v tomto filmu (a vždycky byl). ()
V roce 1934 ještě Francie se Spojeným Královstvím plně neukázali svoji impotenci, Mussolini ještě nespolupracuje s nacisty, naopak je jediný, kdo zakročí proti Hitlerovi, přesto Hitler už vede válečnou rétoriku. Triumf vůle pochází z doby kdy stále cílil na nejchudší a levicové voliče, mluví zejména o práci a využívá neštěstí hospodářské krize. Slibuje beztřídní společnost, mír a vyzdvihuje nedávno umřelého Hindenburga, který bránil Hitlerovi, co mu síly stačily a snaží se v lidech probouzet národní cítění. Po mnoha revolucích kolem celého světa se zdají texty Hitlerových proslovů primitivní, ale taky se až zase tak neliší od proslovů politiků v jiných dobách. Na druhou stranu se musí uznat, že Hitler mluvil bez poznámek na papírku (ne vždy) a dost možná právě svou zaníceností, vírou ve svou věc a cílením na spodinu dokázal získat masy a rozpoutat peklo na Zemi. Také je zřejmé, proč silně potlačoval sociální demokraty a komunisty, cílící na stejné skupiny lidí. I přes moje hodnocení se vyplatí vidět, jak se chlubí tlačením bludů do hlav děcek v Hitlerjungen apod., historickou cenu tento „dokument“ má a na jedno shlédnutí lze doporučit. Osobně mně přijde, že ve filmu Hitler: Vzestup zla byl Hitler zahrán působivěji, než zde předvedl sám sebe... ()
Tenhle film prostě hodnotit nebudu, protože je v něm spousta fašounů a jediný účel toho počinu byla propagace nacistického myšlení. Leni Riefenstahl měla k výrobě tohoto filmu k dispozici téměř neomezené zdroje, a musím uznat, že svůj účel to splnilo. Scény, kdy obrovské masy lidí hajlují na počest Hitlera, nebo kdy prostí vojáci s neuvěřitelnou vervou recitují ódy na nacismus mi opravdu naháněly husí kůži. Pravda, sice jsem se otřásal hnusem, ale s přihlédnutím k době bych hajloval taky. Nesmírně působivé. ()
Diskutabilných 5*. A určite len za technickú stránku. Obsahová je svojím pôvodným poslaním hodná zničenia, alebo púšťania na školách v zmysle prevencie. Radšej naozaj nehodnotím ... ()
Som očarená. Na základe požiadavky Adolfa Hitlera a vedenia NSDAP bol vytvorený dokument, ktorý je ukážkou dokonalej propagandy. Masové pochody vojakov, Wagnerova hudba, dokonca v jednom momente, keď Hitler hovoril o svojej túžbe po mierumilovaných ľuďoch, som mu takmer uverila .... :-) Leni Riefenstahlová bola nadaná filmárka, jej talent dokázal cez tento dokument vliať nemeckému národu obrovské sebavedomie a zároveň bol preň tragédiou ... Ale to už bola iná kapitola dejín. Skutočne výborné dielo. ()
Z Triumfu vůle mám tak rozporuplné pocity, jako jsem doposud z žádného jiného filmu neměl. Na jednu stranu jde o inovativní, skvěle natočený dokument (či spíše dobový záznam, protože s dokumentem, tak jak jej známe dnes, toho nemá mnoho společného), na druhou stranu nesouhlasím se zde prezentovanou ideologií a hodnotami, jež jsou zde oslavovány. Je zajímavé sledovat, jak se Hitlerovy projevy za čtyři dny, po které sjezd strany trvá, vyvíjejí, jak projdou zásadní změnou a z témat čistě ekonomických a protikrizových v poslední den stává ryze politická rétorika, v níž nechybí ostré výroky proti stranickým odpůrcům a neustálé vyzdvihováni armády, coby základního pilíře státu. Jak jsem již zmínil, technicky je film na vysoké úrovni a právem si zaslouží přízvisko přelomový. Režisérka si hraje s obrazem, nechybí přelety nad městem, sešikovanými pluky SS a SA, řečníci jsou snímáni ze všem možných úhlů, záběry ohromných celků střídá zaostření na detail a scéna, kdy si kamera vyrazí na výlet a rozráží les stranických standart, patří mezi ty nezapomenutelné momenty filmu. Triumf vůle je vlastně nekončícím sledem přehlídek a proslovů, ale právě jeho forma je příčinou, že si divák tuto monotónnost téměř neuvědomí. Svůj účel se mu podařilo naplnit dokonale a film přímo křičí na diváka "Proč by měl tento velký a silný národ strádat?" ()
Jste-li diktátorem, je dobré u sebe mít někoho jako je Leni Riefenstahl. ()
Vrcholné dílo válečné propagandy a vrcholné dílo Leni Riefenstahlové. Skvělá práce s kamerou, které není co vytknout. I sestříhaně je to skvěle. Ve filmu nechybí žádný důležitý moment a vše je spojeno nenásilným způsobem. Podívejte se na tento film a jistě pochopíte, proč se tolik lidí v tehdejší době hlásilo k nacismu a jak je propaganda silná zbraň. ()
Keď sa režisérsky talent dá do služieb diabla. (technicky na 100%, obsahovo-ideologicky je to odpad) ()
***3/4. ()
Po stránce dokumentu, geniální dílo! Obsahově oslava zločinecké ideologie - to se ovšem v roce 1935 nemuselo režisérce tak jevit. Nicméně po válce jí tento film vynesl odsouzení a dlouhá desetiletí nesměla točit - pak jen v JAR, když jí bylo kolem 70 let, natočila pár průměrných dokumentů o podmořském životě. To u nás režiséři, kteří oslavovali komunismus v době, kdy již bylo jasné s čím máme tu čest, jsou vyznamenáváni státní cenou (Otakar Vávra) nebo jsou velmi žádáni třeba TV Novou (Jiří Adamec). Inu, jiná doba a země, jiný mrav. ()
Propaganda je mocná věc, o to víc, když se do takovýchto projektů pustí, ve své době jedna z prvních z oboru dokumentaristiky a doposud nepřekonaná řežisérka Leni Riefenstahl. Neznám lepší. Dokonale zobrazuje fašistickou estetiku, kult osobnosti a oslavu nacistické ideologie až z toho běhá mráz po bedrech. ()
Úplně to člověka nutí k otázce - "kde sehnali tolik komparsistů"?! A "kdo napsal tak špatný scénář"? Protože můj rozum stále nedokáže pochopit, jak můžeme být my, lidé, takhle pitomí!!!? Je to neuvěřitelná přehlídka moci a síly. Z dnešního pohledu to však na film nestačí... Přesto se neubráníte mrazení v zádech, když vidíte pochodovat ty tisíce a tisíce lidí a tupě a servilně zdravit vůdce... No, kéž bychom se poučili a tyhle chyby už nikdy neopakovali... ()
Obsah hodnotiť nebudem: s nacizmom nesúhlasím a Hitlerove kecy mi nikdy neimponovali. Kamera je tu vynikajúca (len niekedy je roztrasená), scény sú zachytávané v ten správny okamih (čo u mňa znásobuje vedomie, že všetko je to zinscenované len pre dojem na diváka) a strih je presný. Zábery sú mimoriadne silné, ukazujú nemecký národ a NSDAP v najvyššej sile. Napriek tomu z veľkej časti cítim pátos a zábery na nekonečné zástupy pochodujúcich panáčikov začnú skoro nudiť. Z pohľadu ideológie jasný odpad, z pohľadu filmografie u mňa za lepšie tri. Keď si to spojím s filmom Náš vůdce (Die Welle), tak sa naozaj desím, čomu sú ľudia schopný podľahnúť. ()
Dokumentů o Adolfu Hitlerovi a NSDAP existuje asi milion, ale tenhle je jiný. Nebyl totiž natočen ve snaze všem vysvětlit, že náckové byli špatní, áááno, ale kladl si cíl naprosto opačný: diváka oslnit a zachytit nepopsatelnou velkolepost nacistického hnutí v čele s Führerem na vrcholu sil. Což se do určité míry podařilo. Šel jsem do toho vybaven aktuální četbou Mein Kampfu a přesvědčením, že Hitler byl jedním z nejschopnějších politiků moderních dějin: v éře parlamentní demokracie dokázal v podstatě sám získat absolutní vládu nad jedním z největších evropských národů a poštvat ho do války. A neprovedl to skrze revoluci, krvavý převrat nebo šplháním po zádech schopnějších spolustraníků, ale skrze svou vizi a zcela nekompromisní odhodlání ji uskutečnit. Klíčovou roli v tom hrála jeho schopnost mluvit k lidem a nakazit je svým fanatismem a nadšením. Triumf vůle se v tomto ohledu jeví jako ideální studijní materiál, protože těch velkých projevů před desítkami tisíc lidí je tu hned několik. Z formálního hlediska nejde o elegantní a logicky vystavěné argumenty ve stylu antických řečníků, ale o víceméně jednoduché, ale o to razantnější deklamace, které mají za cíl apelovat na emoce jako hrdost, vášeň a zejména vlastenectví. Je lhostejno, jestli Hitler mluví k dvanáctiletým dětem, svazu pracovníků s lopatama (místo pušek) na ramenou nebo k fanatickým členům strany, kteří se po pár jeho slovech můžou uhajlovat k smrti, náboj i sdělení jsou víceméně pořád tytéž: Je to věc nás všech, náš společný úkol, spolu to dokážeme a odměnou nám bude velká německá říše! Nevím, jestli je to vykalkulovaný záměr nebo geniální intuice, ale dát pocit odpovědnosti a vlastní důležitosti i tomu poslednímu človíčkovi, je ten úplně nejlepší způsob motivace a Hitler by ho klidně mohl přednášet nebo o něm napsat knížku moderního managementu. Hodně mu pochopitelně pomáhá davová psychologie a i kvůli tomu, jak ji právě náckové provařili, by podobný způsob politické propagandy dnes už nikdo použít nemohl. Je fakt, že zbytek místy krapet nudí, a sledovat nekonečné zástupy nácků pochodujících pod dohledem strejdy Adolfa, který s neúnavnou zarputilostí ukazuje, jak vysoko vyskočí jeho pes, se po čase okouká. Díky těm zajímavějším věcem a unikátnosti celého díla se ale i ty skoro dvě hodiny dají přežít rozhodně líp než třeba holocaust. Apropo, o Židech tu nepadne ani slovo. Jako kdyby se ještě v roce 1934 všichni ti milí pánové s háknkrojzem na rukávu báli, že široká veřejnost by otevřený antisemitismus nepobrala. ()
Ty 4* nejsou za obsah, při jeho hodnocení bych se pohyboval v záporných hodnotách, ale za uměleckou kvalitu. Nemůžu jinak - Riefenstahlová tímhle dokumentem prostě posunula světovou kinematografii zase o krok dál. ()
Jakkoli je tento film oslavou zvrhlého režimu, po formální stránce jde o dokonalý počin. ()
Hitlerova propaganda byla bezesporu promyšlená a velmi účinná. Jak jinak by šly vysvětlit následující události... ()
Z toho že jsem v tom triumfálně objevil jistou pasáž použitou ve skadbě kdysi slavné hudební formace Carnivore, jsem měl radost jak malé děcko, z toho ostatního mi však velice nepříjemně běhal mráz po zádech. Nemyslím se že Triumf vůle je nějaké filmové veledílo, ale v roce 1935 tohle prostě muselo fungovat. Dokonce tak trochu chápu i ty bezejmenné "herce" kteří zde nadšeně zdvihají pravice, ovlivněni sliby, parádními uniformami a takovými propagandistickými počiny, jako je tento film. Leni Riefenstahl je každopádně zajímavou postavou své doby a v tomto případě zplodila bolestně fascinující dílo, které má nezpochybnitelnou naučnou a historickou hodnotu. ()