Anjelik (E03)

Myslím, že už vím, kde se asi rozcházím s autory seriálu v pohledu na věc. Pozice seriálu dle mého do značné míry stojí na předpokladu, že člověk je tabula rasa a teprve okolí jej formuje. Proto to zaměření na "systémová řešení", ministerstvo, zásahy škol, tedy vnější prostředí. Zkrátka "Should we blame the government? Or blame society? Or should we blame the images on TV". :) Potíž je, že člověk tabula rasa není a to, jestli vyrůstá s matkou samoživitelkou není až tak významný faktor jako jakými geny je vybaven. Jak už tu zaznělo, jsou lidé ze špatného sociálního zázemí, kterým to nebrání něčeho dosáhnout. Mám známé, co vyrůstali většinu života jen s matkou, která nebyla kdovíjak bohatá, přesto vystudovali a jak se říká "něco z nich je".  Pochopitelně pak jsou zase ti, kterým dobré finanční podmínky a zázemí naopak nezajistí nic, protože na nic osobnostně nemají. Stran tohoto dílu, inkluze má smysl pro děti, které jsou k tomu vybavené intelektově a svými sociálními schopnostmi. Pak je jedno, jestli jsou třeba na vozíčku, když dokážou ovládat učivo a fungovat v kolektivu. Když tohle nezvládnou, můžou být sebezdravější a chytřejší a "originálnější", ale do normální školy nepatří. P. S. Jak píše kolega honajz, Martha Issová hraje pořád to samé (hlavně proto, že hrát něco jiného než sebe samou prostě neumí). (20.09.2021)

Tahle epizoda mi přišla poněkud slabší než ty předchozí. Byl jsem zvědavý, jak si poradí se zpacifikováním příšerného nevychovaného a agresivního spratka, který permanentně ohrožuje své okolí a dělá ve třídě peklo všem – od učitelek přes spolužáky až po jejich rodiče. No, nakonec neporadil – zahrál to v podstatě do autu, že nikdo vlastně za nic nemůže. Jistě by se dalo dělat víc pro sociálně slabé matky samoživitelky, které samy zřejmě postrádaly v životě kvalitní výchovu, určitě by se dalo věnovat víc individuální péče podobně narušeným dětem, ale systém na to nemá ani dost prostředků ani dost chuti kompetentních míst. A že jsou všichni nakonec vychovatelní (= v jádru andílci), o tom silně pochybuju. Díl tudíž vyznívá spíš jako jakási mravokárná póza, ovšem do značné míry spíš falešná. Tady zvítězila bohužel módní korektnost nad pojmenováním problému pravým jménem, i když se tak snaží tahle epizoda také tvářit… Zkrátka není všem vždy pomoci, i kdyby se všichni na hlavu postavili, netřeba si to křečovitě zastírat nějakými vybájenými iluzemi. (21.09.2021)

Opět zásadní díl, problematika "jiných" žáků, inkluze. Celé je to vlastně o tom, že nic není jednoduché a černobílé a už vůbec to nemá jednoduché řešení. Na jednu stranu rodiče poškozené dívky, na druhé matka kluka s poruchou chování, na třetí učitelé s dalšíma 25 děckama ve třídě, na čtvrté ministerstvo, co musí lavírovat - chce inkludovat hlava nehlava a rušit speciální školy, protože se v minulosti dost zneužívaly, a některé děti si inkluzi nepochybně zaslouží, na druhé straně by jistě byla tendence do nově zřízených speciálek strkat kdekoho, a navíc na nic nejsou peníze, na páté straně veřejnost, na šesté odborníci, na sedmé média... Myslím, že seriálu se hodně daří zkomprimovat všechny tyhle aspekty do velmi krátké doby, ale tak srozumitelně a nečernobíle, že má divák dost prostoru k zamyšlení i po skončení pořadu. Nový ombudsman v tom taky tak nějak tápe a divák má možnost tápat, hledat řešení a vytvářet si postoje s ním. V tomto smyslu je hodně edukativní. Co se  týče Kláry Issové, nemám ji rád, ale tady mi sedla, protože nejspíš ani nehrála. (19.09.2021)

Technicky v pořádku, příběh k zamyšlení taky v pořádku, ale to smířlivé vyznění, kdy za všechno může nedostatečná připravenost systému (rozuměj agrese vystupňovaná k nekontrolovanému napadení). Něco hodně vzdáleně podobného mám teď v reálu na dosah ruky. Systém opravdu není připraven. Ale nikoli v pomoci chudince, není připraven pomáhat okolí, rodině, která to musí zvládat a kterou chudinka nakonec zcela rozložil a zdecimoval.   Tohle je prostě příliš sluníčkové, příliš zjednodušené a rozhodně mě nemohlo toto zpracování tématu uspokojit. Je mi líto. (20.09.2021)

Fakt se mi moc líbí, jak je to udělaný, jakej to má feeling. Taky je dost zásadní ten kontrast mezi seriózním Vaculíkem a lidovým Řezníčkem- to považuju za doklad zručnosti scénáristů. Bojím se tomu tleskat moc nahlas, protože bych pak mohl být za blázna, pokud by se například ukázalo, že kluk, kterej by pobodal/záměrně říznul spolužačku nůžkama, by se už do školy ve skutečnosti rozhodně nevrátil. Tomu se mi prostě nechce věřit. Naopak doufám, že celá tahle věc už by se i v té naší hyperkorektní společnosti vyřešila ein zwei. (20.09.2021)