Anjelik (E03)

Myslím, že už vím, kde se asi rozcházím s autory seriálu v pohledu na věc. Pozice seriálu dle mého do značné míry stojí na předpokladu, že člověk je tabula rasa a teprve okolí jej formuje. Proto to zaměření na "systémová řešení", ministerstvo, zásahy škol, tedy vnější prostředí. Zkrátka "Should we blame the government? Or blame society? Or should we blame the images on TV". :) Potíž je, že člověk tabula rasa není a to, jestli vyrůstá s matkou samoživitelkou není až tak významný faktor jako jakými geny je vybaven. Jak už tu zaznělo, jsou lidé ze špatného sociálního zázemí, kterým to nebrání něčeho dosáhnout. Mám známé, co vyrůstali většinu života jen s matkou, která nebyla kdovíjak bohatá, přesto vystudovali a jak se říká "něco z nich je".  Pochopitelně pak jsou zase ti, kterým dobré finanční podmínky a zázemí naopak nezajistí nic, protože na nic osobnostně nemají. Stran tohoto dílu, inkluze má smysl pro děti, které jsou k tomu vybavené intelektově a svými sociálními schopnostmi. Pak je jedno, jestli jsou třeba na vozíčku, když dokážou ovládat učivo a fungovat v kolektivu. Když tohle nezvládnou, můžou být sebezdravější a chytřejší a "originálnější", ale do normální školy nepatří. P. S. Jak píše kolega honajz, Martha Issová hraje pořád to samé (hlavně proto, že hrát něco jiného než sebe samou prostě neumí). (20.09.2021)

Tahle epizoda mi přišla poněkud slabší než ty předchozí. Byl jsem zvědavý, jak si poradí se zpacifikováním příšerného nevychovaného a agresivního spratka, který permanentně ohrožuje své okolí a dělá ve třídě peklo všem – od učitelek přes spolužáky až po jejich rodiče. No, nakonec neporadil – zahrál to v podstatě do autu, že nikdo vlastně za nic nemůže. Jistě by se dalo dělat víc pro sociálně slabé matky samoživitelky, které samy zřejmě postrádaly v životě kvalitní výchovu, určitě by se dalo věnovat víc individuální péče podobně narušeným dětem, ale systém na to nemá ani dost prostředků ani dost chuti kompetentních míst. A že jsou všichni nakonec vychovatelní (= v jádru andílci), o tom silně pochybuju. Díl tudíž vyznívá spíš jako jakási mravokárná póza, ovšem do značné míry spíš falešná. Tady zvítězila bohužel módní korektnost nad pojmenováním problému pravým jménem, i když se tak snaží tahle epizoda také tvářit… Zkrátka není všem vždy pomoci, i kdyby se všichni na hlavu postavili, netřeba si to křečovitě zastírat nějakými vybájenými iluzemi. (21.09.2021)

Dnešní díl velmi chválím. Téma opět maximálně aktuální, příběh šílený, dobře zahraný. Inkluze je velké téma a z vlastních zkušeností vím, že zařazení dětí hendikepovaných je prospěšné pro obě strany, jsem pro to. Jenomže nic není černobílé a tady se dostáváme do situace, co s dětmi chytrými, zdravými, ale agresívními. Asi zjednodušeně, ale taky názor: v momentě, kdy je označíme diagnózou, tedy jako nemocné, budou "vhozeny" třeba děti hodné, jen na vozíčku a s pomalejším vnímáním do stejného pytle a to je velká škoda, protože zrovna takovým je inkluze nesmírně prospěšná. Potřebují kolektiv, společnost rychlejších, naopak děti zdravé si zvykají a příjímají své spolužáky i s jejich těžším údělem. Do života cenná lekce. Pokud agresívní děti budeme brát jako zdravé, budou buzerovat celý kolektiv, kolektiv je, učitelky se zhroutí, pochopitelně tohle by nedával nikdo, čili začarovaný kruh, ze kterého vždycky vzejde pokáceno a kolem rozlítané mega hromady třísek. Vsuvka s Aničklu Polívkovou řešení nastínila, ale všichni víme... Jakmile se tam strčí jeden, vzápětí půjde asperger, lehká, kulhající DMO, slabozraký, DMO na vozíčku nebo Dawníķ... Klasika. Názory mít můžeme, jasně že počátky většiny problémů nezvladatelných děcek jsou v rodině, kantory lituji, ale co s tím? Kecy o tom, že za nás to nebylo a ty dnešní děti atd. jsou mlácením prázdné slámy. Jediné, co za nás funfgovalo byl fakt, že když byl běžný průser, rodič a učitel drželi spolu basu. Tedy aspoň, co pamatuju. Provinilec to chytil ve škole i doma a zkusil by si něco ceknout. Většinou to fungovalo. Těžké téma. Být rodičem pobodané holčičky bych být nechtěla a být matkou nezvladatelného dítěte, taky ne. Navíc takové dítě není jen výsadou zdecimovaných samoživitelek, ale světe div se, docela často i z rodin kompletních, kde se do fakanů cpe horem dolem a to je potom taky chuť. Plný počet, výborné celé, Martha opět jela bomby a jasně, každý je chytrý, ale řeklo se, že to ma rozvířit diskuzi, tak vířím. Čaute. (19.09.2021)

Opět zásadní díl, problematika "jiných" žáků, inkluze. Celé je to vlastně o tom, že nic není jednoduché a černobílé a už vůbec to nemá jednoduché řešení. Na jednu stranu rodiče poškozené dívky, na druhé matka kluka s poruchou chování, na třetí učitelé s dalšíma 25 děckama ve třídě, na čtvrté ministerstvo, co musí lavírovat - chce inkludovat hlava nehlava a rušit speciální školy, protože se v minulosti dost zneužívaly, a některé děti si inkluzi nepochybně zaslouží, na druhé straně by jistě byla tendence do nově zřízených speciálek strkat kdekoho, a navíc na nic nejsou peníze, na páté straně veřejnost, na šesté odborníci, na sedmé média... Myslím, že seriálu se hodně daří zkomprimovat všechny tyhle aspekty do velmi krátké doby, ale tak srozumitelně a nečernobíle, že má divák dost prostoru k zamyšlení i po skončení pořadu. Nový ombudsman v tom taky tak nějak tápe a divák má možnost tápat, hledat řešení a vytvářet si postoje s ním. V tomto smyslu je hodně edukativní. Co se  týče Kláry Issové, nemám ji rád, ale tady mi sedla, protože nejspíš ani nehrála. (19.09.2021)

Bohužel musím hodnotím ovlivněn podobnými zkušenostmi ze svého pedagogické praxe, takže nejsem objektivní. Ale tohle je velmi silný případ a možná se spousta učitelů dostala do podobné situace, kdy nevychovaný (nebo spíše deprimovaný) žák byl nad jejich hlavu. Zároveň se mi ale líbilo, že zde byl ukázán nejen pohled rodičů a učitelů, ale také ministerstva školství. Ono jednoduché a tolik očekávané řešení totiž fakt neexistuje. Jo, tohle sedlo jak zadek malého dítěte na hrnec. (26.09.2021)