Zaujímavosti (7)
Hodina klavíru (2007)
- Původní, neupravený scénář Jiřího Hubače „Zima poutníků“ najdeme v knize „Pocta Vladimíru Menšíkovi“ od Slávky Kopecké. (sator)
Tažní ptáci (1983)
- Původní, neupravený scénář Jiřího Hubače Tažní ptáci najdeme v knize „Pocta Vladimíru Menšíkovi“ od Slávky Kopecké. (sator)
Ikarův pád (1977)
- Původní, neupravený scénář Jiřího Hubače „Ikarův pád“ najdeme v knize „Pocta Vladimíru Menšíkovi“ od Slávky Kopecké. (sator)
Bohouš (1968)
- Jiří Sovák (Alois Randa) pro Slávku Kopeckou vzpomínal, že "když točím se zvířetem, vždycky si dám práci a věnuju se mu - aby si na mě zvyklo, aby slyšelo můj hlas, aby pak šla práce líp od ruky. Tak jsem chtěl taky kontaktovat Bohouše. Mám psy rád, ale Bohouše ne. Bohouš byl prase převlečené za bernardna. Z mordy mu trvale splývaly sliny. Závoje slin. Záclony. Museli jsme přerušovat natáčení, utírat mu tlamu - neuvěřitelné: pes přitom nijak neubejval. Kde se ten materiál v něm bral, to je u Boha. Říkal jsem mu: 'Bohoušku, já jsem ten pán, co ti bude nosit papáníčko. Bóžo, Bohoušku, podívej se na mě!' Bohouš tupě zíral, kam chtěl on, tak jsem ho popadl za ucho a točil ho k sobě. Zmohl se na blafnutí 'heeh!' a frkl mi snad třičtvrtěkilovou slinu přes prsa. Stál jsem jako ošerpovanej diplomat, musel jsem se převlíkat, majitel se smál a povídá: 'Vy se chcete kamarádit s Bohouškem? To se vám ale nikdy nemůže podařit. Víte, na co myslí? Myslí jen a jen na žrádlo!' Povídám: 'Proč mu tedy nedáte nažrat?' A on se smál: 'To bych dopadl! Víte, co by sežral, než by měl dost? Dvanáct kilo masa!' Navrhl jsem: 'Bohouši, ty máš lakomýho pána, pojď, půjdeme se projít!' Myslel jsem si, že se to zvíře v pohybu uvolní, bude hravé, skamarádíme se. Tak jsem ho vedl a říkám mu: 'Hele, tady je kuchyň, tady je ložnice...' A on jen čuměl a jeho oči říkaly: 'Tady jsem nežral, tady by se žralo, tady bych si dal!' Přestal jsem se o něj zajímat. Tři dny jsme pak točili, já nosil jídlo. Menšík jedl, Bohouš žral. Čtvrtej den koukám - Bohouše právě zvedali na křeslo, protože sám nevyskočil. Čtyři ho tam rvali. A Bohoušek funěl. Povídám Menšíkovi: 'Schválně, Laďo, zkusíme si, jestli ten blbec aspoň rozezná, kdo mu jídlo nosí a kdo s ním jí. Já vejdu a až budu u něj, vejdeš ty. Jestli ten blbec bude aspoň reagovat, jestli nás rozliší.' Bohouš seděl, a jak jsem vešel, zrychlil dech. Funěl jako lokomotiva. IQ vyletělo: viděl žrádlo. V tom vešel Menšík. Bohouš zle zavrčel. IQ měl, tím vrčením sděloval: 'Nevidím tě rád, hochu, kdybys tu nebyl, sežral bych to všechno sám!'" (NIRO)
Jiří Krejčík
- O jeho pověstné prchlivosti kolovaly legendy. Jiří Sovák pro Slávku Kopeckou vzpomínal, že "byl jako malé dítě. Jeho paní doma uplatňovala metodu, že si nechala udělat zvukotěsný špajz a tam vždycky utíkala. Jeho dcery totiž byly po něm, takže občas vypukla řežba. A paní se ve špajzu zavírala, když bylo zle. Tam pletla, jídla měla dost a prožila tam značnu část svého života. S Krejčíkem asi nešlo lehko vyjít. Nezbývalo než mít někde nablízku zvukotěsnou skrýš. Vyprávělo se, že když prý s dcerkami strojil vánoční stromeček, tak dlouho jim radil, kam mají co zavěsit, až popadly pánev připravenou na smažení řízků a hnaly ho před sebou až ven z domu... A on pak chodil zasněženým městem jako sirota - a hleděl do oken, kde se rozdávaly vánoční nadílky. (...) Ovšem umělec je to velikej - a mám pro něj slabost. (...) Měl i roztomilé momenty, kdy byl zase dojemn. Já ho viděl i komicky, jak furt zuřil, jak se pral, řádil na place, házel předměty, řval: 'Co sem lezete?' Tyčí honil nějakou ženskou, která mu vlezla do záběru. Technikář, hromotluk, mu zastoupil cestu a povídá: 'To je moje paní.' A Krejčík, s tyčí v ruce a pěnou u huby okamžitě v jejím pronásledování přestal, podal jí ruku a povídá: 'Já jsem Krejčík.'" (NIRO)
Oldřich Nový
- Jiří Sovák, který jej poznal už pozdnějším věku, na něj pro Slávku Kopeckou vzpomínal: "Sešli jsme se při natáčení Světáků. Předtím jsem ho ctil jako herce, samozřejmě, byl ve svém žánru špička, hvězda, určitý typ, který udělal spoustu práce. Osobně a lidsky jsem ho poznal - byl to prostý člověk, vtipný a příjemný. Měl jsem kamaráda v Rožmitále, dělával mi výborný salám z divočiny. To byla paráda. Delikatesa. A tak jsem jednu štrycli dal také Oldřichu Novému. Pak, kdykoliv jsme se kdekoliv setkali, usmíval se a pravil: 'Salám jest?'" Nebyl primadona, která by společensky zatěžovala, člověk se v jeho společnosti cítil dobře. Znáte přece lidi, kteří nedokážou myslet na nic jiného než na to, jak jsou slavní. A to každého za chvíli přestane bavit. Začne to brzdit tok společenské zábavy. Takový Nový nebyl. Rád také legrace vyprávěl, vymýšlel a dělal. Báječný partner - jinak jsem ho nepoznal." (NIRO)
Vladimír Menšík
- Jiří Sovák na jednoho ze svých nejoblíbenějších kolegů pro Slávku Kopeckou láskyplně vzpomínal: "Jak jsme se vůbec seznámili s Vladimírem Menšíkem? Nevím to docela přesně, mám to dodnes v mlze, ale myslím, že to bylo v nějakém hodně velkém kalupu. Táhli jsme to v nějaké velké společnosti den a noc. A já se najednou probral v docela cizím bytě, koukám kolem, vedle vidím sedět člověka s veselýma očima, plnou hubou zubů, nestačím se divit. Vidím ho prvně a on vyskočil a povídá: 'Já jsem Menšík!' Tak prostince začalo naše přátelství. (...) S Menšíkem byly kouzelné flámy a já vůbec - s odstupem let - nelituju, že jsem je prožil. Byla s ním ukrutná legrace, která měla vždy určitou noblesu, dotyk vyšších mocností, poezie. Nebylo to opilství pro opilství, nikdy jsme netáhli flám jen proto, abychom zcepeněli. I když musím přiznat, že Laďa občas dokázal pro srandu zasklít i práci. Já ne. (...) Končívali jsme většinou ve Filmovým klubu, kde došlo k jedné historické epizodě s mojí maminkou. Byli jsme rozjetí jako obrněnci a nic nám nestálo v cestě. Jenže jak jsme zase šlapali do Filmového klubu, kouknu nahoru a povídám: 'Dál už nemůžem, Laďušenko, tady končíme!' Nahoře stála moje maminka. 'Podívej se,' povídám, 'oholenej Stalin!' Moje maminka byla totiž černovlasá jako havran. Řekla mi: 'Jdeme domů, chlapče!' a Láďovi povídá: 'A ty už taky koukej plavat domů!' To byla jediná osoba, která nás kdy s Menšíkem rozehnala, když jsme byli rozjetí a v ráži. (NIRO)
Herečka
| Dokumentárne | |
|---|---|
| 2011 |
Bohdalka je NAŠE (TV film) |
| 2009 |
Neobyčejné životy (seriál) |
Jiřina Bohdalová (S01E03) |
|
| 2000 |
Příběhy slavných (seriál) |
To byl Jiří Sovák (S01E24) |
|
Scenáristka
| Relácie | |
|---|---|
| 2010 |
Hobby naší doby |
Účinkujúca
| Relácie | |
|---|---|
| 2011 |
Jak na ryby s Rudou Hrušínským |
| 2005 |
Všechnopárty |
| 2000 |
Benefice |