POMO

Nevlastní sestra Zločinů budoucnosti, tentokrát zasazená do reálné současnosti a více high-tech-gadget oriented. Stylový Vincent Cassel v Tesle, výjevy jeho zesnulé, zjizvené manželky Diane Kruger po amputaci, její živá a v pořádku sestra Diane Kruger svádějící ovdovělého švagra Cassela, progresivní typ VIP hřbitovů se systémem video sledování mrtvých, možná politická konspirace zneužití těchto systémů Ruskem a Čínou… atd. Nestačí? Cronenberg si opět hraje na mysteriózní konverzační detektivku se skvělou atmosférou, ojedinělými nápady, tajemně znějícími vědeckými výrazy kterým nikdo nerozumí a intimním sexem s rouškou bizáru. A samozřejmě s úsměvně absurdním dějovým vývojem kolem všech postav, který se tváří strašně vážně, ale pod povrchem je pouze křehkou fantasy fabulací vystrašeného kluka. Dle chabého potlesku více jak tisícovky novinářů nás už není moc, co mu to ještě tolerujeme. [Cannes FF]

“Rolnické” feel good drama o mlaďoších na venkově, kteří chovají krávy, vyrábí sýr a jezdí na terénních motorkách. Tragédií pošramocená rodina, soupeření, traktory, sex ve stodole, láska a kamarádství, starostlivost o malou sestru. Na debut mladé režisérky příjemně autentické, s citem pro prostředí a dobře vedenými neherci. [Cannes FF]

Famózní širokoúhlé kompozice v tmavých, neútěšných filtrech. Nejenom pusté pouštní krajiny, ale obzvláště chátrající industriální město, které ona krajina v pozadí rámuje. Příběh samotářského outsidera, který za celý film nepromluví, a vznikajícího přátelství mezi ním a toulavým psem nepřináší ani s vedlejšími linkami nic nové či výrazně emotivní, ale vizuálním vyprávěním a dokonalým vedením psího herce fascinuje. Škoda absence silnějšího, myšlenkově hutnější uzavření. Bez něj nemůžu dát 4*. [Cannes FF]