noriaki

Trvalo to dlouho než série přeskočila vlastní laťku. Pátý díl uspěl s často selhávajícím přístupem, že více je lépe. Místo jednoho charismatického svalovce jsou tam dva, hrdinové se neštítí zbraní a akcí se přímo plýtvá. Líbilo se mi, jak se film nebere vážně. Pečlivý, dlouho pilovaný plán je schopný v mžiku zahodit a přijít s improvizovanou a živelně vymyšlenou honičkou. Kupodivu mě neuráželo ani popírání fyzikálních zákonů, ani neustálé zmínky o rodině. K Fast & Furious to tak nějak patří. Logika ovšem opravdu ne.

Čtyřka je stejná jako jednička, jen ve všem horší. Po rozpačitém druhém a mizerném třetím díle je to nicméně pokrok. Vin Diesel se vrátil a s ním se vrátilo charisma a silný odér chlapáctví. Bohužel ani to nestačí. To nejlepší si film vyplýtval hned na začátku a zbytek času marně doháněl ztracené tempo. Z příběhu šlo vytáhnout syrovější atmosféru a z akčních scén větší napětí. Potěšilo mě alespoň, že Torrettova parta má konečně auta, která nevypadají že se dodávají rovnou s přívěsem pro poníky.

Skvělá Haley Bennett v prázdném filmu. Kdyby mě její osud vzal alespoň trochu za srdce, tak by na mě měl snímek větší dopad. Bohužel scénář se o to vůbec nesnažil a pomalá, meditativní - někdo by řekl uchcaná, režie spolehlivě zabila i zbytek mého zájmu. Dojem se proto smrskl na obdivování výhledu z domu a na okamžiky nepříjemých pocitů při scénách polykání roztodivných předmětů.

Stejně jako ve Vesmírné odysee, je i tady nedílnou součástí zážitku design místností. Tyhle odosobněné prostory se spoustou výrazných tlačítek a blikajících diod mají svoje kouzlo. Není náhoda, že se hutná atmosféra strachu a beznaděje objevila až po vstupu do laboratoře. Samotný děj nijak nepřekvapí. Potýkání vědců s problémem působí věrohodně a hrozba až nepříjemně reálně. Bohužel zamýšleně mrazivý závěr mi přišel odfláknutý a jalový.

Je úplně jedno co o tomhle filmu napíšu. Dokážu si představit, že z něho bude někdo nekriticky nadšený a dokážu si představit, že ho znuděně vypne po prvních dvaceti minutách. Jediné dvě konstanty jsou výborný John Lithgow a skvělá režie. U scény průchodu budovou jsem vrněl blahem. U zbytku jsem obracel oči v sloup.

Jestli jsem o dvojce platí že je zbytečná, tak trojka neměla nikdy vzniknout. Na tomhle filmu je špatně téměř všechno. Hlavní hrdina je středoškolák, ale vypadá jako úchylný třicátník. Chybí mu charisma a ten jeho rádoby sympatický výraz je objektivně na pěst. Nesahá po kotníky nejen Vin Dieselovi, ale dokonce ani Paulu Walkerovi. Klidně tam mohli obsadit mě a to neumím ani řídit, ani hrát. Děj radši nebudu komentovat. Závody očividně řeší všechny problémy. Škoda že o tom neslyšela WHO, protože jsem mohli mít celou koronakrizi dávno za sebou. Ani ty závody nejsou co bývaly. V jedničce se jezdilo jen rovně, tady se zase jen zatáčí. Zajímavé to není a dechberoucí ani omylem.

Divím se sám sobě, ale bavilo mě to. Kdybych měl ovšem vyjmenovat všechno co mi na filmu vadilo, seděl bych tady až do večera. A měl bych ve všem pravdu, protože druhý díl série je špatný, trapně pozérský a veskrze zbytečný. Chybí mu šmrnc, pořádný příběh a bolestně mu chybí Vin Diesel. Bez mlčenlivého svalovce ještě víc vyniklo, že se dívám na partičku plastikových panáčků jezdících v autech co by se hodily do setu s Barbie. Díky bohu alespoň za Cole Hausera. Ten jediný snesl přísnější měřítka.

Nevím jestli jsem si přál zrovna takový konec, ale budiž. První díl ságy má slušné tempo a i když nenabízí víc než ploché charaktery a nadupaná auta, tak mi to úplně stačilo. Každý nějak začínal. Mimochodem, všimli jste si co parta krade? Televize se zabudovaným videem působí jako z pravěku, ale DVD bylo tehdy ještě příliš nové. Světu pořád vládly VHS, Válka proti terorismu byla tři měsíce daleko a série Die Hard měla jen tři díly. Krásná to doba.

Precizně natočené, silné, ale úmorně pomalé je tohle historické memento. Richard Jewell je smutným hrdinou a jeho osud důkazem, že se média neštítí vůbec ničeho. Skvělý Paul Walter Hauser, snad ještě lepší Sam Rockwell a Olivii Wilde bych zliskal mokrou hadrou. Vím že to hrála, ale stejně.

Kdyby se děj posunul padesát let do budoucnosti a do jiné hvězdné soustavy, neměl bych s filmem problém. Takhle jde fakt o velkou fantasmagorii, protože díky měření sondy Mariner 4 bylo jasné, že nechráněný člověk by na povrchu Marsu nikdy nepřežil. Respektive jasné to bylo mnohem dřív, ale od roku 1964 bylo směšné myslet si opak. Zbytek filmu je slušný a vystihuje vynalézavost člověka odhodlaného přežít i v krajně nepříznivých podmínkách. Tohle téma nikdy nezestárne. Když ho podpoří chytrý scénář a herec schopný ustát nepřetržitelnou pozornost kamery, výsledek snad ani nemůže dopadnout špatně.