kleopatra

On a ona, když už měli hodně za sebou. Milovali se, ale nemohli být spolu. "Je to ještě láska nebo už jen závislost?". Ano, navzájem se týrat je taky hodně vzrušující a fajn, ale my jsme zde sledovali už jen poklidnou rezignaci, u Burtona určitě, u Liz ještě záchvěvy citového vyškrabování a zatímco jeho představitel mi dal zapomenout na originál, Helena se špatně namalovaným obličejem Liz na své tváři neměla ani ponětí, že proti charismatu ženský, jejíž pohled přiměje mrznout i tát, nemá šanci. Je to nějak tak, jak Ričí o své Lizí řekl: já jsem Marca Antonia hrál, ona Kleopatrou byla.

Blábolení o životě, ztráty a nálezy, polepšené zlobivé kluky i holky mám tak ráda ... asi karma nebo co. Hugh Grant už není postava k podpírání ve fraku, naopak si utahuje z Jane Austenové jakoby chtěl vzkázat "nekamenujte mě, každej nějak začínal", a role sebestředného scénáristy na suchu, co dostal infuzi do žil a ožil, mu sedla jak ulitá . A já byla překvapená, jak fajn to proti 59% bylo.

Uvěřitelná dvojice v uvěřitelné přírodě. A to vyděsí nejvíc.

Profesor Wahlberg se do role otroka rulety dokonale hodí a jeho lavírování mezi nejistotou maskovanou útěry svých studentů a neovladatelnou touhou osudu tentokrát ale už fakt natrhnout prdel je podmanivé a bere s sebou. Kdybych to měla popsat jako parfém - geniální hlava, vášnivé srdce, existencionální podtóny a dlužno říct, že důstojnější 58%.

Frustrace, deprivace, esemeskování osobě, která stojí vedle vás ... roztodivný virtuální svět to všechno zalepí, položí hlavu na rameno, obejme a štípne, abychom věděli, že jsme ještě živí, že vibrujem. Do košíku si k tomu můžete přidat Medianeras nebo Já, ty a všichni ostatní a zadělat si na trpce sladkou melancholii.

75% nadšených procent, takže jsem v drtivé menšině a byť nemůžu uvěřit, tak ruchy jsou evidentně na mé straně a je to skutečně úžasný film. Jedinej chlápek v jedinym autě zajišťuje už noc před mistrovstvím Evropy v lití betonu typ, dopravu, lopaty a má s sebou kurva drát jediný existující projekt akce, z kterého naviguje founem za jízdy, prokládá to osudovým přiznáním hysterické manželce, do toho odrodí ještě citlivější milenku, futruje medikamenty, neb na něj něco leze, a stíhá se i politovat do zpětného zrcátka. Pomoooc, je tu nějaký stavební dozor nebo porodník? Příště si dáme film o rohlíku, kterej na stole osaměle korá? Že Tom Hardy hraje civilně, až to snad ani hraní není ... bez kouska emocí, je to poslední. Zlatej Birdman !!

Kdysi jsem je zbožňovala. Tenhle nablýskaný koncert nepřinese nic víc než fakt, že od dob své největší slávy a světových hitů se klukum už mnoho přelomového nepovedlo. Sympatické mi na nich ale je a vždy bude, že jsou věky ve stejném složení, že nevyhodili bubeníka jen proto, že přišel o ruku, že jsou očividně kamarádi a baví je stále koncertovat a dokazovat si, že na to mají. Co na tom, že Joe Elliott je odulej a červenej jak rak, pod pódiem baby stejně šílej.

Excelentní seriál o rakovině, vzdoru a chuti žít disponuje nadhledem, aniž by rezignoval na primární hodnoty a snižoval podstatu. Všechno je jako v životě, zde bonusově multiinspirující, plné naděje a humoru, což může ve výsledku i zaprudit. C jako Cancer ale hlavně jako Cathy, kterou ztělesňuje božská Laura Linney, nehodlá trénovat na kremaci, naopak se chystá nabušit do finále, co se dá a teď a hned. Často se v té snaze chová sobecky a je na zabití dřív než na umření, i tak jsem se do ní i její rodiny od prvních dílů zamilovala.

Nemůže se líbit všechno všem a protože je to dlouhý a bývá tam hafo písní a lidí, který vidět nechci, tak už na to roky házim bobek. Letos jsem to, zřejmě z nedostatku jiné zábavy, dala, netuše, že to hned na úvod pěkně nakopnou AC/DC, někde uprostřed nostalgicky zavzpomínám na úžasné ELO a pak mi spadne brada u předělávky I Put a Spell on You v neskutečně emotivní interpretaci zpěvačky s velkým Z - Annie Lennox. Takže za tyhle ostrůvky .. pro mne ... za 3*.

Whiplash je špicózní hudební film o drilu a o touze po uznání. 0tázka je, proč talentovanej bubeník tolik potřebuje, aby mu jeho schopnosti potvrdilo takový sadistický hovado, který mělo ještě pro svoje metody sofistikovaný vysvětlení, a jestli je pak schopen si hru pod příkrovem odsudku a teroru vůbec užít. Dovedete si představit s tímhle vedením třeba Kobejna? Díky bohu, největší umělecké osobnosti se jimi staly právě proto, že takového "Fletchera" nepotkaly. Momenty lidství jsem mu nežrala a s chutí bych mu do toho na závěr rozjasněného ksichtu plivla. A takhle o tom můžu uvažovat dík přesvědčivému výkonu vyrýsovaného J.K.Simmonse. ... Jo a totální husina z jazzových fláků.