Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Animovaný
  • Dráma
  • Krátkometrážny
  • Dokumentárny

Recenzie (1 082)

plagát

Příběh z Filadelfie (1940) 

Tak takhle má vypadat romantická komedie. Ani ne přeslazená, přehnaně romantická, zato spolehlivě zabaví a rozesměje. Dnes si spíše pod tímto žánrem představíme přesný opak a budeme se blížit spíše ke slovu "romantický" než "komedie". Zde máme blíže to druhé... Film mi byl o to bližší, že nepůsobil zrovna americky - tamější humor bych rozhodně nehledal v suše pronesených replikách, které si tu vzal na starost můj oblíbenec Cary Grant - musím se smát, když si vzpomenu, jak vždycky přišel na místo činu a glosoval a glosoval... :-) Tím jsem nakousl herecké obsazení, které je famózní. Grant mě až překvapil tím, jak dobře vypadal ve své odlišné roli - pryč je Šaráda či Notorious. James Stewart taktéž překvapil, jeho kreace opilce není tak dokonalá, jak od jeho jisté kolegyně v zmíněném Notorious, ale i tak kvůli ní stojí za to snímek vidět. Navíc, detektiv z Vertiga jako by zmizel, zde je Stewart spíše uvolněnější nálady. Ale opravdu největší překvapení (a hlavní hvězda snímku) je pro mě Katharine Hepburn. Kdysi jsem si říkal, jestli jí to první místo od AFI v kategorii hereček náleží oprávněně. Sice bych tam viděl radši jiné jméno, ale i tak mám pocit, že jsem i v Katharine objevil další výjimečnou osobnost, na jejíž filmografii bych se měl zaměřit blíže a nezůstat jen u tohohle jediného filmu. Jestli Ingrid má krásný úsměv a Audrey je prostě roztomilá, největší přednost Katharine jsou oči. Její (zčásti) vyčítavé pohledy na Granta jsou neodolatelné, v tomhle zřejmě jen tak nenajde konkurenci, stejně tak její zarputilost, která byla z mého hlediska překonána pouze v Notorious. A je asi zbytečné dodávat, že podobně jako její současnice je, lidově řečeno, k nakousnutí. Doporučuji i těm, kteří romantiku moc nemusí, jelikož jí je tady opravdu málo (v podstatě jen jedno políbení) a i ta sladkobolná hudba, typická pro tehdejší Hollywood, tu nezní moc často. A pokud se rádi zasmějete, tak už teprve není co řešit. Nejen vynikající film, ale pro mě snad i nedostižný vzor žánru romantické komedie. 100%

plagát

DuckTales: Treasure of the Golden Suns (1987) (TV film) 

Kačeři nemohli odstartovat lépe. Sice to nebyly úplně ty nejlepší díly (Zlatá husa boduje), ale tenhle rozhodně patří k těm lepším, v mládí mě totiž fascinovalo spolu s dobrodružnou stránkou to poznávání světa (sice jen nakreslené, ale i tak). Donald zde má sice poměrně velký prostor (objevil se ve dvou částech příběhu), ale i tak jeho častá nepřítomnost seriálu moc nepřidala.

plagát

Zámořská střední (1997) (seriál) 

Škoda toho neustálého řešení vztahů, atraktivitu tady pak zajišťuje jen samotný fakt, že školní výuka probíhá na moři a studenti poznávají svět. Souhlasím, že to je pěkná představa, mohla by se kvůli tomu i udělat nějaká reforma. :-)

plagát

Tři kamarádi a Jerry (1999) (seriál) 

Rozhodně jeden z těch koukatelnějších seriálů, co kdy běžely na programu Fox Kids. Ústřední kvarteto bylo sice povedené, ale slabost jsem měl spíše pro tělocvikáře. I tady mě trochu mrzí, že s novým jménem Jetix tyto příjemné oddechovky vymizely, i když zrovna tento seriál je jakýmsi "posledním mohykánem", ještě občas běží (žel, jen v ranních hodinách).

plagát

Chaplin šumařem (1916) 

Chaplin se zde pokusil o něco vážnějšího, jenomže narozdíl od celovečerních filmů mu to tady moc nevyšlo. Ten smutek tady na mě asi moc dolehl a spíše jsem se nudil než bavil.

plagát

Chaplin trestancom na úteku (1917) 

Pokud nebudu počítat celovečerní filmy, kvůli kterým mám Chaplina asi nejradši, toto je asi jeho nejlepší vystoupení. Honičky bývají v němých groteskách vděčným tématem a i zde naplňují potenciál.

plagát

Děs v opeře (1987) 

Co se týče toho nejpřednějšího - hororové stránky - tak se místy jedná zase o takový horor-nehoror, něco sice vyděsí (první vražda), něco nechá ledově klidným (vědomí, že blízký umírá a já nemohu pomoci - ale jak vím z vlastní zkušenosti, jedná se o vypjatý moment, tudíž to beru jako chybu filmu). Částečně prospělo, že nápad je Argentův původní (asi poprvé v kariéře, předtím spíše odbíhal k legendám a detektivkám), jenomže závěrečných deset minut je pouhým přívěškem a celé by to šlo ukončit i tak... Co se té originality týče, je zajímavé z tohoto hlediska sledovat postavu Marka, který je nám představen jako režisér - připadal mi jako sebeironie Argenta samotného. Dobrá je technická kvalita - jestli mě na dvacet až třicet let starších filmech něco fascinuje, tak je to ta subjektivní kamera, která mě vždy dodávala pocit, že jsem opravdu na místě činu a že například z těch schodů zrovna scházím. Stejně tak mě potěšilo, že zas bylo využito barevné stylizace. Negativní stín ale na film vrhají herecké výkony - když jsem si s Argentem zašel na kávu poprvé, dal jsem si závazek, že tuto stránku nebudu řešit, jelikož on prostě neumí vést herce. Zde jsou ale tak příšerní, že nenapadá mě jediný člověk, který by do role padl (zatímco v předchozích filmech se někdo našel). Milovníci soundtracků nebudou taktéž potěšeni, že v tomto druhu filmů je tu po této stránce snad první šlápnutí vedle - ale klasická hudba sem celkem sedne. Slušně zvládnuté, ovšem ne po stránce hororu a tak, i kdybych chtěl, nemůžu dát vyšší hodnocení, ale i tak mi to přišlo lepší než Phenomena či Inferno, kde těch chybiček bylo více.

plagát

Eliška a její rod (1966) (seriál) 

Jestli byl seriál původně myšlen jako sitcom, tak se (aspoň v prvních třech dílech) trochu míjí účinkem. Nicméně jestli to je opravdu první český pokus o něj, tak trochu slov uznání bych měl a navíc toto silné obsazení (nejlepší je asi Vladimír Menšík, ale i Iva Janžurová nezůstává pozadu) jen těžko zklame... až tedy na hlavní roli paní Scheinpflugové, kde jsou vážně vidět malé zkušenosti s filmem.

plagát

Dr. Jekyll a pan Hyde (1941) 

Přiznám se, že jsem čekal spíše adaptaci tohoto klasického příběhu, s původní předlohou, kterou jsem sice nečetl, ale znám její obsah, má film společné akorát to rozdvojení osobnosti (dokonce i ten konec je jiný). Na druhou stranu, jako samostatný příběh to není špatné, hlavně díky samotné hlavní postavě, kterou neodolatelně ztvárnil Spencer Tracy (můj první film s touto legendou), respektive tedy jeho úšklebek... Je tedy hlavním tahákem filmu, čímž nechci nějak zatratit výkon Ingrid Bergman - ukázala se jako prozíravá, když si role vyměnila, splnit se původní plán, tak bych fandil spíše Hydovi než barmance Ivy. Zde mě zaujala tím, jak silně dokáže zakřičet (škoda, že nebyla nikdy obsazena do hororu, tam by se to dobře využilo) a že by se ani jako zpěvačka neztratila. I přesto je to však její první hlavní role, která netáhne snímek. Uvažoval bych i o čtyřech hvězdách, nicméně mi není přesně znám záměr režiséra - chtěl se vyrovnat o deset let starší verzi nebo předloze? Ale ty tři hvězdy berte jako příznivé, jelikož tohle je asi jeden z nejlepších remaků, co jsem kdy viděl.

plagát

Ak sa nahneváme, budeme zlí (1974) 

Chápu zdejší hodnocení, neboť i já vím, co to je nostalgie (přes deset let jsem tesknil po Donaldovi a Roadrunnerovi, stejně tak nyní vzpomínám na dobu, kdy se mi líbily Star Wars, od kterých jsem se trochu odvrátil), a vím, že západní filmy byly kdysi tahákem. Já bych rád spíše ohodnotil skutečnou kvalitu filmu, která není moc velká. Oproti "Jdi na to" je tento film ještě horší, jelikož to celé nějak dávalo smysl a hlavní postavy trochu rozumně uvažovaly. Zde máme ale párek hlupáků, kteří se jen plahočí za bugatkou. Navíc, jestli mě vtipy z "Jdi na to" nechaly klidným, tyhle trochu zabředávají do trapnosti. Odpad se mi ale dát nechce, jedna hvězda tedy za chytlavou titulní skladbu, jinak asi nebudu dále pokoušet osud a Spencera s Hillem opustím.