Marcos22

Sweet Girl je filmem o duševně narušené osobě, snažící se vzít zákon do vlastních rukou. Přes velmi dobrý úvod natočený ve stylu bournovského soft špionážního thrilleru, ve kterém by měl film sílu, se ze Sweet Girl záhy stává utahané rodinné melodrama, využívající motiv odplaty. Ten však v globálním měřítku absolutně neobstojí a divák tak po scénáristické stránce dostává totální mozkový výplach a je mu naprosto lhostejné co se stane s hlavními postavami, poněvadž ty víc povrchově napsat nešlo a chybí tak naprosto základní premisa pro úspěšný film. Sweet Girl bohužel nepomůže ani zajímavý twist ve své druhé polovině, který naopak snímek po fyzikální rovině zcela sráží a svůj absurdismus korunuje bojovou scénou ve vodě. Film se po interesantní úvodní pasáži potopil do netflixovského podprůměru a ani líbivé scenérie pensylvánského Pittsburghu ho od jednoho z největších propadáků roku neuchrání. Hlavním lákadlem pro mě byla účast Jasona „Aquamana“ Momoy, u něhož si nyní dám předem pozor, jakému projektu se upíše. Snímek osciluje mezi jednou a dvěma hvězdami. Za absenci vykreslení postav, absenci kvalitní hudby, fyzikální přešlapy a žalostný scénář víc než jednu hvězdu nedám. 👎 (21.09.2021)

76 dní ve Wu-chanu je nepříliš povedenou dokumentární rekonstrukcí vůbec první plošné místní uzávěry, způsobené výskytem smrtícího viru, později označeného jako covid-19. Spojení „nepříliš povedené“ je dáno přísnou čínskou cenzurou, kterou divák při sledování pociťuje. Ten tak dostává vyobrazeny členy zdravotního personálu jako národní hrdiny a pacienty, zastoupené stařečkem v raném stádiu demence, jako neukázněné elementy, které dělají sestřičkám a doktorům potíže tím, že se zcela volně pohybují po nemocničním patře. 76 dní ve Wu-chanu jen velmi povrchově nabízí pohled na ošetřování covid-19 pozitivních pacientů, na důležitost jejich dobrého psychického stavu pro vypořádání se s nemocí, a na způsob komunikace s pozůstalými. V porovnání s nedávno viděnou Jednotkou intenzivního života ve všech výše zmíněných aspektech český dokument ten čínsko-americký kvalitativně převyšuje. 76 dní ve Wu-chanu tak snad mohu doporučit pouze pro několik svých absurdních scén, při nichž se tuzemský divák i přes vážnost tématu zasměje či zakroutí hlavou, že toto je možné jen ve spořádané asijské kultuře. Dvě hvězdy. 😕 (Febiofest 24.09.2021)

Gejša je velmi propracovaným řemeslným dílem muzikálového režiséra, Roba Marshalla, který si získává srdce diváka především prostřednictvím silně empatického příběhu a nádherných japonských scenérií. Ty bez jakéhokoli použití digitálních efektů působí v roce 2021 mnohem výpravněji, než v poslední době v obdobném prostředí natočené Mulan, Shang-Chi či Velká čínská zeď. Vyjma výše uvedeného tkví síla snímku v jeho retrospektivním způsobu vyprávění hlavní představitelky. Tento osvědčený způsob známý například z Titanicu či později ze Zlodějky knih, Gejše vyloženě sedí a daří se jí po celou dobu držet diváka v napětí, jak příběh dopadne, jelikož v průběhu vyprávění otevírá opravdu mnoho různých cest, kterými se může ubírat. Právě to však paradoxně snímek lehce sráží, z nepřeberného množství možných závěrů, právě ten režisérem vybraný nemusí sedět každému a divák tak může z projekce odcházet zklamaný, což je ke kvalitám snímku ohromná škoda. Vynikajícím asijským dobovým feelingem, prvotřídními kostýmy, excelentními hereckými výkony a absencí digitálního bordelu je Gejša opravdu silnou čtyřhvězdou, u níž si dám opravdu rád brzy opáčko, a pak další, a pak další, a pak další =). 👍 (20.09.2021)

Výjimečný dokument jednoho z historicky nejlepších sportovců na naší planetě, který mapuje takřka všechny nejdůležitější životní okamžiky závodníkovi kariéry. K tomu využívá retrospektivní pojetí a archivní záběry, pomocí nichž může divák nahlédnout do osobního života Michaela Schumachera a poznat jeho osobnost z druhé strany. Snímek ve svém průběhu seznamuje diváka se Schumacherovými největšími rivaly - Sennou, Hillem, Villeneuvem, Hakkinenem, to však pouze do úspěšného roku 2004. Pro jeho "zářivější" divácký vjem tak tvůrci zcela vymazali roky 2005 a 2006, kdy byl jeho největším konkurentem na trati Fernando Alonso, což je nejspíše tím jediným významnějším přešlapem dokumentu. První záběry snímku, střídající poklidný podmořský svět se závodní pasáží z kokpitu F1 za zvuku písně Piscine od Petera Hinderthura, doslova berou dech, až z jejich síly divákovi naskakuje husí kůže. Bohužel se dynamiku a napětí daří snímku držet pouze první hodinu a ta druhá strádá. Velmi oceňuji, že se Michaelova rodina společně s režisérským duem Kammertons - Wech rozhodli zachovat tajemství v podobě aktuálního závodníkova stavu. Takto si každý z nás může uchovat vzpomínku na Michaela Schumachera, jako na dobrého otce a pravého vůdce v tom nejlidštějším možném světle. Jakožto velký fanoušek F1 mezi lety 1997-2008 děkuji Netflixu za tento výjimečný sportovní zážitek. Dávám čtyři hvězdy. 👍 (16.09.2021)

Plátno je milým a velmi lidským nezávislým animovaným sedmiminutovým kraťasem, který pojednává o síle a smyslu malířského plátna. Právě v soudobém technologickém období je plátno, jakožto prostředník pro uchovávání vzpomínek, často na úkor v mobilních zařízeních dostupnějšího filmu a fotografie, opomíjeno. Síla plátna tkví nejen v jeho hmatatelnější podobě, ale též ve větším úsilí pro jeho vytvoření. Ono vyvolání emoce pak může být jeho autorem daleko niternější a intenzivnější, než jakýmkoli jiným prostředkem. Vedle memoárů je zde plátno a malování vyobrazeno jako nástroj pro propojování světa seniorů a dětí. Animace Netflixu je nicméně ještě v plenkách, a stejně tak práce s informacemi ve vztahu ke koncovému divákovi. Kvality krátkometrážních titulů Pixaru bohužel nedosahuje. Dvě hvězdy. 😕 (13.09.2021)

Titanic je poctou nejen jedné z největších katastrof v dějinách lidstva, ale též poctou samotnému kinematografickému řemeslu. Velkolepé dílo, které diváka doslova vtáhne na vůbec první epickou plavbu tohoto obřího lodního kolosu s nedostatečným počtem záchranných člunů. Vyjma po technické stránce precizně zpracovaného díla a do detailu sepsaného scénáře, tkví neobyčejná kvalita v hudebním podkresu Jamese Hornera a elektrizující chemii ústřední herecké dvojice Winslet - DiCaprio. O Titanicu lze pět pouze superlativa. Výjimečný film, do kterého je vhodně zakomponována romantická linka, a jenž již s nejvyšší pravděpodobností nesesadí nic z pomyslného trůnu mého osobního filmového žebříčku. 100 % pro tento historicky nejsmutnější pokerový film, "We´re going to America, Full house, boys!" TOP! 💯 (12.09.2021)

Vztahový film natočený ve stylu Linklaterovi trilogie "Před", který je rozdělen do tří na sobě nezávislých krátkometrážních snímků o délce cca 40 minut. Základní motivy jednání hlavních postav jsou u každého příběhu jiné. Pro první snímek, pojednávající o problematice druhých lásek, jsou charakteristickými motivy žárlivost a majetnictví. Příběh je zpracován velmi dobře, je dostatečně silný a disponuje překvapivými elementy. Čtyři hvězdičky. 👍 Pro druhý snímek, pojednávající o nebezpečích, plynoucích ze vztahu student - profesor, jsou charakteristickými motivy pomsta a pokušení. Hodnotím jej jako ten ve filmu vůbec nejlepší. Pět hvězd. 👌 Pro třetí snímek, pojednávající o vysněném přátelství, jsou charakteristickými motivy přání a pochyby. Ačkoli je tento příběh naplněný lidskostí a spousta diváků se s ním dokáže nejlépe ztotožnit, je ze všech tří nejslabší. Dvě hvězdy. 😕 Aritmetickým průměrem 5-4-2 je výslednou známkou čtyřhvězdičkové bodové ohodnocení a doporučení všem divákům, vyznávající dlouhé dialogy mezi postavami. 👍 (KVIFF 21.08.2021)

Snímek Myši patří do nebe Jana Bubeníčka a Denisy Grimmové je loutkovou pohádkou natočenou na motivy stejnojmenné knížky Ivy Procházkové ve stylu Kukyho či Fimfára Jana Wericha. Příběh řeší problematiku smrti formou reinkarnace tak, aby byla pro cílové publikum - děti 6-10 let (dle vyjádření autorů) snesitelnější. O tom, zda se to autorům daří se budou názory zcela objektivně různit. Důvod je prostý, děti v dnešní době vyrůstají dle dvou základních schémat - ty, které tráví neomezenou dobu na mobilních zařízeních a mají znalosti kompletní filmografie streamovacích služeb. A na ty, kterým rodiče omezí přístup k těmto zařízením. Ačkoli je první skupina virtuálně zdatnější a vůči dramatickým linkám odolnější, tak oproti té druhé postrádá větší objem sociálních interakcí a citové empatie. Právě v tom tkví největší problém filmu. První skupině se bude zdát snímek příliš nudný, jelikož postrádá zábavnou akci a na druhou skupinu bude působit příliš depresivně. Film tak ve výsledku nejvíce ocení rodiče svých potomků, a to někde na hranici tříhvězdičkového bodového ohodnocení. Lepší výslednou známku sráží především nudná forma zpracování a absence zapamatovatelných a originálních scén. K povedeným elementům filmu patří přenesení emocí loutek na diváka. Jelikož je to po snímku Batman vs. Superman druhý film, kde se mi podařilo z důvodu "nudného stylu vyprávění" na pět minut v kině usnout, více než dvě hvězdy dát nemohu. 😕 (KVIFF 21.08.2021)

Mimi šéf: Rodinný podnik je jedním z nejlepších filmových pokračování a nejlepší dvojkou vůbec. Ono překonávat svou kvalitou pětihvězdičkovou jedničku nemusel ani Terminátor, a tento lehce nadlidský úkol se podařilo režisérovi snímku Tomu McGrathovi splnit na jedničku. Dvojce Mimi šéfa se daří nekopírovat předchozí díl, zůstává originální, je plný výborných hlášek, exceluje svou neotřelostí, svěžestí a vynikajícími nápady. To vhodně doplňuje důvtipnou akcí a řadou dobře zakomponovaných easter eggů na takové filmy, jakými jsou Rocky Horror Picture Show, Karate Kid, Spirit: Divoký hřebec, Vykoupení z věznice Shawshank, Teorie všeho, Pán prstenů: Společenstvo prstenu, Gladiátor, Toy Story, Noc oživlých mrtvol a řady dalších. Když se k tomu přidá i dobře vystavěný záporák a rodinné poselství, které netlačí nikterak na pilu, máme tu horkého kandidáta na animovaný film roku. Jedno z nejmilejších překvapení za poslední dobu, z něhož si budu už nastálo pamatovat hlášku „Nezneužívej opakování budíku“ =D, rybku jménem doktor Hawking a postavu „Strašidelné holky“ 🤡, která si krade všechny scény, ve kterých se objeví pro sebe. A samozřejmě jednu z nejgeniálnějších kinematografických scén s omlazováním vůbec. 100%, takhle upřímně jsem se u žádného filmu nezasmál ani nepamatuji. TOP! 💯 (09.09.2021)

Jedině Tereza je romantickou nerdovinkou, vzdávající hold více než třiceti světoznámým filmovým trhákům a matičce měst, Praze. Právě scény, které již znáte povětšinou z americké produkce Vás v českém podání v řadě případů upřímně rozesmějí. To je však zároveň největší kámen úrazu celého snímku. Vyjma vykradených scén nepřidává Jedině Tereza nic vlastního a snímek tak spoléhá výhradně na fakt, že si jej v kině nalezne filmový geek, který bude při sledování zaměstnán hledáním všemožných "easter eggů" a samotnou kvalitu příliš řešit nebude. Ta je na české poměry lepším průměrem, poněvadž se vedle zmíněného odkazování může spolehnout na nějaký ten překvapivý moment, kvalitní soundtrack a velmi dobrý herecký výkon tří hlavních ženských představitelek, Veroniky Khek Kubařové, Lenky Vlasákové a Emmy Smetana. Film samotný nicméně působí příliš epizodně, čemuž nepomáhá ani nepříliš kvalitní střih, který má na svědomí paradoxně Českým lvem za Masaryka ověnčený, Marek Opatrný. Sečteno, podtrženo, Jedině Tereza je typickou dvouhvězdou, u níž si nějakou tu hvězdu přihodí především "filmoví geeci", kteří nachází zálibu v hledání odkazů na jiné snímky, tak jako já. Já jich napočítal rovných 30, co Vy? 🙂 (08.09.2021)