Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Horor
  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Sci-Fi

Recenzie (872)

plagát

Cintorín domácich zvierat (1989) 

Pamatuju si, že když jsem tenhle film viděl poprvé zhruba před patnácti lety, docela se mi zamlouval. Jenomže nyní s odstupem těch několika let mě už to teda moc nebralo. Ostatně kdybych měl hodnotit pouze prvních sedmdesát minut, asi by filmaři splakali na výdělkem, protože je to nudné až hrůza a ta otravně šťastná rodinka je jako vystřižená ze špatné reklamy na ovesné vločky. Osobně jsem teda ani příliš neocenil toho ducha, který se pořád pletl do děje, pač mi to přišlo takové už na sílu dělané. Jenomže ta závěrečná půlhodinka je opravdu velmi zdařilá a především ty pasáže, kdy se do záběru dostane ten malý klučina – no to je vončo (i když je v několika záběrech poznat, že občas to je jen figurína). Je velká škoda, že těchhle pasáží nebylo ve filmu víc. Jinak logické uvažování hlavního hrdiny není věru na valné úrovni, protože ať mu radí kdo chce co chce, dělá stejné blbosti pořád dokola. No ale kdo chce kam...

plagát

Vyháňač diabla (1973) 

Tohle nikdy neomrzí. Dle mého názoru nejlepší horor všech dob, který svým unikátním zpracováním a temnou atmosférou doslova vysává z diváka pocit klidu a jistoty (něco na způsob mozkomorů z HP :-)). Navíc k dobrým zvyklostem filmové školy sedmdesátých let patřilo volnější tempo vyprávění a postupná eskalace napětí, což jsou prvky, které pohříchu z dnešní strašidelné produkce skoro vymizely. Svým příběhem je Vymítač ďábla jakýmsi guru všech filmů o exorcismu a nutno dodat, že dodnes se mu žádný z nich ani nepřiblížil (snad s výjimkou velmi zdařilého The Exorcism of Emily Rose). Velkou devízou Exorcisty jsou přesvědčivé herecké výkony a samotné pasáže vymítání zahrnují scény, které patří do zlatého fondu filmového strašení (třeba jak Regan sedíc na posteli otočí hlavu o 180° nebo jak s křížem v ruce hlasitě křičí „fuck me, fuck me!“). Docela lituji toho, že jsem se nenarodil o nějakých pětadvacet let dříve, abych tento horor mohl vidět v době svého vzniku. To musel být neskutečně intenzivní zážitek.

plagát

Pohanský rituál (2009) 

Tak žádný zázrak to není, ale přesto bych tenhle film úplně nezatracoval. Je to takový televizní thriller s prvky hororu, který svým námětem tak trochu připomíná Hřbitov domácích zvířat. První polovina je sice docela nudná, ale jakmile se Alice znovu probere k životu, začnou se dít věci. Ten konec je sice poněkud nelogický, ale na druhé straně správně zvrácený, takže když si divák domyslí, co bude následovat, škodolibě se zasměje. :-) Je škoda, že celkové vyznění snímku není malinko temnější, protože prostor by pro to určitě byl.

plagát

Los ojos de Julia (2010) 

Příběhem poněkud překombinový thriller, který sází na tíživou atmosféru, jež je chvílemi opravdu velmi silná. Jenomže pohříchu se to všechno rozpouští v přetažené stopáži, takže některé pasáže se docela vlečou, nehledě na to, že – pozor SPOILER – zpočátku mysteriózně vyhlížející snímek stejně nakonec spadne do klišé „terorizujících“ thrillerů typu křehká oběť vs. násilnický psychopat, což mě osobně dost zklamalo. Navíc některé dějové zvraty jsou přitažené za vlasy a celkově mi tenhle film prostě nějak nesedl. Jenomže v určitých pasážích je to opravdu velmi napínavé (třeba ta závěrečná bitka ve tmě – ta dala vzpomenout na Čekej do tmy), takže říct, že by mě to vyloženě nebavilo, taky nemohu. Volím proto zlatý střed.

plagát

Cesta smrti (2010) 

Na Seagalovy poměry ještě celkem slušné. Přesto ani zde nehledejme nic objevného, je to prostě klasické akční béčko s obtloustlým policajtem v hlavní roli (i když mi přece jen přijde, že Steven už není tak napuchlý jako dřív). Zápletka je úměrně tomu jednoduchá, máme prvotřídního záporáka zkaženého do morku kosti, pak ruského mafiána, který je přece jen trošku na úrovni, no a Seagal sem tam někomu poláme ruce ve snaze dopátrat se toho zlobivého magora. Filmu dost výrazně škodí pitomá režie, která tu a tam pracuje se zpomalenými záběry, ale úplně nekoncepčně, takže to akorát tak kazí dojem. Ostatně i po akční stránce tomu čouhá sláma z bot, takže vlastně není o co stát. Nicméně s trochou snahy se na to koukat dá a házet to do odpadu jenom proto, že to je Seagal, by mi přišlo laciné. Ty dvě hvězdy si to zaslouží.

plagát

King of Thorn: Ibara no ó (2009) 

Další zástupce vyhlášené japonské animované školy, od kterého jsem čekal přece jen malinko víc. První polovina je sice docela povedená, kdy skupina lidí, probuzená po kryogenním spánku, prochází tajuplným hradem obývaným všelijakými příšerami. V této části má film parádní atmosféru a je opravdu zajímavý. Jenomže pak se začne zbytečně moc vysvětlovat a člověk neví, kde mu hlava stojí, co je realita a co sen. Navíc příběh, který je už tak dost uvalený, se postupně dostane na pomezí až absurdně existencionalistického sci-fi a posledních dvacet minut je už docela pořádný úlet. Samotné animace jsou tradičně výborné, nicméně film jako celek mě zrovna dvakrát nezaujal. Za zmínku stojí velmi poutavá ústřední melodie.

plagát

Husk (2011) 

Čistý průměr, který ničím neurazí, ale ani nezaujme. Kukuřičné pole, opuštěný dům a skupinka teenagerů, která po havárii auta uvízla kdesi v odlehlé pustině – to je atraktivní prostředí pro horor přímo stvořené. Ostatně takových filmů už byly natočeny mraky. Obvykle v takovém opuštěném domě narazíme na nějakou obzvláště ujetou rodinku, která hosty zrovna nevítá, v tomto případě ale filmaři vsadili na obživlé strašáky (což pravda nijak originální taky není). Atmosféra filmu je poměrně slušná, i když jí trochu kazí ty vize jednoho z chlapců, čímž se sice mnohé vyjasní, ale tak nějak to tam působí jako pěst na oko. Za zmínku stojí velmi krásná dívčí část hereckého ansámblu, a to jak v přirozené, tak později i strašidelné podobě. Škoda, že jich nebylo víc. :-)

plagát

La orgía de los muertos (1973) 

Staré gotické horory mívají slušnou atmosféru a pokud se k tomu přidá solidní příběh, je to celkem zábava. Pohříchu většina těchto hororů umírá na přehnaně vyumělkované strašidelné scény, kdy ve snaze diváka co nejvíce vylekat se zbytečně moc hraje na efekt, což z dnešního pohledu už ale nefunguje, protože ty masky všelijakých příšer, upírů či zombie prostě vypadají směšně. Po téhle stránce je ale právě tenhle španělský horůrek docela povedený, protože ti chodící mrtví opravdu vypadají hrůzostrašně a navíc i samotný příběh není zase tak úplně přímočarý, takže dojde i na nějaký ten překvapivý zvrat. Klasickou slabinou je úděsné přehrávání, a to především ženských postav, které při každé příležitosti hlasitě ječí a rvou si vlasy. Celkově mě tenhle film ale docela pobavil a rozhodně napravil mé mínění o strašidelné produkci té doby, protože je to o dvě třídy lepší než třeba italský Baron Blood.

plagát

Včera v noci (2010) 

Po delší době slušná role pro Keiru Knightley, která je poslední dobou na roztrhání. Zatímco ve zbývajících dvou loňských filmech (Never Let Me Go a London Boulevard) byla Keira spíše do počtu, tady si řízla docela kládu. Jenomže co z toho, když v celém filmu je obsahově pusto prázdno a kromě všeobecného žvanění to divákovi nenabídne zhola nic. Nehledě na to, že zápletka je sice ze života, ale o to tuctovější a svým průběhem nezáživně předvídatelná. Navíc to dopadne tak, že to nedopadne nijak, takže co z toho. Já osobně dost pochybuju, že si ještě za čtrnáct dní budu pamatovat, o čem ten film vůbec byl.

plagát

Svetová invázia (2011) 

Čekal jsem kravinu alá Den nezávislosti a v podstatě jsem to i dostal, i když v poněkud akčnějším obalu. Už od samého počátku jsem kroutil hlavou nad tím, jak neskutečné klišé nám to filmaři zase předkládají – seržant nám jde do důchodu, desátník se bude ženit – a to všechno jak na potvoru v předvečer devastující mimozemské invaze, no není to smůla? :-) Když k tomu připočteme i nezbytný americký patriotismus (i když ve srovnání s Emmerichovými filmy ještě docela rozumný), vyklube se z toho jen další uvalený hrdinský epos. Po akční stránce to je sice docela povedené, i když občas si to zbytečně hraje na dokument a na tu roztřesenou kameru si musí divák chvíli zvykat. Příběhem to je vlastně záznam jedné vojenské operace, která tak nějak nedopadne, ale nebyla by to přece US Army, kdyby jen tak mimoděk při zpáteční cestě nenatrhla mimoušům prdel. Pozor SPOILER – btw obranná strategie kolonizátorů je opravdu promyšlená do posledního detailu, když jejich naprosto klíčovou základnu dobije sedm vyčerpaných vojáků v podstatě bez munice. :-) Jinak ten sentimentální konec v mušketýrském stylu je pořádný trapas, takže víc než dvě hvězdy to ode mě nedostane.