kingik

Přišli chránit ohrožený domorodý kmen, ten se jim odvděčil tím, že v nich viděl oběd, večeři a snídani. A žádné vítání chlebem a solí, ale pěkná porcovačka toho nejtlustšího aktivisty v rámci hlavního chodu. To to ale trvalo, než někdo přišel s regulérní revitalizací opomíjeného hororového žánru značky "kanibal", který zažíval svůj boom převážně v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Ne že by se mně po těch polonahých primitivech stýskalo, ale občas s nimi byla sranda. A to asi věděl i Eli Roth. Proto jeho přístup k dané látce není ani tak syrový, jako spíše brutálně zábavný. Prostě si představte ironického režiséra, jak se za kamerou tetelí smíchy nad tím, jak divák odvrací zrak nad nechutnými scénami, kterých není zrovna málo. A vypadají fakt dobře. Gore je na realistické úrovni. Řada scén je originálních. Buď jsou nasáklé černým humorem, nebo krví, přičemž i brutálně drastickým scénám se nedá upřít jízlivý ráz. Setkal jsem se s názorem, že se jedná o odporný film, ale no tak, však Cannibal Holocaust zrovna nepatří k těm filmům, které by vám zpříjemnily sobotní večer. Eli Roth je ale podstatně řemeslně zdatnější režisér než svého času Ruggero Deodato, který diváka prakticky jen dokonale zhnusil. To jeho mladší kolega přináší podstatně přístupnější styl, má výhodu i v tom, že konkurenci nemá žádnou, neb v současnosti se s natáčecím štábem do pralesů už nevydal nikdo. Žánr je už nějaký ten pátek pohřbený. A Roth a spol. exhumovali solidně. Ovšem dlouho odkládaná premiéra ukázala i určité nedostatky, jako třeba s určitostí chybějící scény, které zřejmě zůstaly na podlaze střižny. V jedné takové napínavé scéně filmu se tak divák nedozvěděl, jaký osud stihl mladou aktivistku, které se podařilo utéct ze zajetí. Dále se dal vylepšit závěr filmu. I na něm bylo znát, že jistě neexistovala jen jedna verze pro finální završení. Určité slabiny se tedy najdou. Natáčení bylo jistě z těch náročnějších. Pracovat s těmi primitivy byl jistě záhul. Kdo jim asi tak četl scénář, že. Vypadá to všechno celkem přirozeně, schopně zrežírované. Lorenza Izzo se stává hvězdou Rothových dvou posledních filmů. V tomhle snímku je ale za hodnou. Jako mrcha v Knock Knock zaujala víc. Kanibalové Eliho Rotha určitě nejsou filmem stravitelným pro každého. Drastičnost filmu, byť jakkoliv vládnoucí nadhledem a pomrkáváním na diváka, je pro standardního diváka nepolíbeného tímto žánrem, přece jen značná. Dobře tedy uvažte, jestli si chcete tenhle film dát. Je to v podstatě takový hravý kousek, co hýří všemi barvami a jeho "hamiky papiky" mají trochu lidovější ráz. Mě na tomhle filmu vlastně bavilo všechno, i ten pomalejší rozjezd. Takhle raketově mně za poslední dobu žádný film neuběhl. 90%

24 důvodů, proč vidět i nevidět 24. bondovku. 1/ Návrat ke klasickým bondovkám. V kulisách Londýna by se neztratil žádný z dřívějších představitelů agenta. 2/ V létě jste nebyli nikde na dovolené, s Bondem prolezete Rakousko, Japonsko i Maroko. 3/ Daniel Craig sice stále vypadá jako James Bond odněkud z východního bloku, ale není důvod s ním být nespokojený. Má svůj styl. Maličko ale zestárnul. 4/ James Bond začal hláškovat. 5/ Zajímavé propojení s předchozími "craigovskými" bondovkami. 6/ Kreativní úvodní titulky. U písně interpretované Samem Smithem si ale zacpěte uši. 7/ Film nepřetéká akcí. 8/ Načasování akčních scén nebylo nejhorší. 9/ Občas se dostavoval nezáživný ráz filmu, nezoufejte, tvůrci se pokusili tímto vyjádřit hlubší aspekty celé bondovské série. 10/ Zavítáme i do Chelsea, bylo by jistě zábavné vidět nasraného Mourinha, jak jeho tým fotbalových "modrásků" je na cestě do druhé ligy, ale nic z toho. Modrou barvu zde zastupují jen oči Daniela Craiga. 11/ Přestárlá bondgirl Monica Bellucci se zdrží jen pár zanedbatelných minut. Je úžasné, jak v padesáti vypadá její zadek. Přejmenování na bondmilf je na místě. 12/ Také Léa Seydoux má postavu bohyně. Šaty všech druhů jí sluší. 13/ Franta Mlátička. 14/ James Bond nikdy nechodí na toaletu. Ani na tu označenou 00(7). 15/ Q přijde s technickými vychytávkami. 16/ Když už jsme u technického zázemí, film ho má naprosto špičkové. 17/ Stěžejní záporák Blofeld neoslní. Christoph Waltz ale do filmu zapadl. 18/ Scenáristé se soustředili na překvapení v ději. Ta se dostaví, někdy je jich až moc, zvláště pokud jde o Bondovu minulost. Na někoho ty zvraty mohou působit až jako parodie na Bonda. 19/ Originalita akčních scén, ačkoliv skutečně bombastickou akční sekvenci jsem postrádal. 20/ Na filmu je znát štědrý finanční rozpočet. 21/ První agent, co si povídá s myší. 22/ Úvodní akční sekvence v Mexiku snese to nejpřísnější měřítko. 23/ Bondovky režírované Samem Mendesem nepotřebuji vidět více než jednou. 24/ Bondovky nebývají zrovna krátké, bezmála 150. minut, je ale extrém. 80%

A kde jsou moje hlasy pro Pavla Lišku, Arnošta Pátka, Marcela Zmožka a Davida Krále. No dobrá, možná už všichni nežijí, ale na pěkné čtvrté místo to jistě jeden z nich vytáhl. Jenže to někdo zmanipuloval. A takový je finální Ortel. Nejvíc mě zamrzely hlasovací kupony z Chvilky pro tebe, nebyla totiž jediná trafika, v níž bych neobtěžoval sádelnatou prodávající pojídající Bouček, ehm, bůček, s dotazem o tak prestižní časopis s napínavou křížovkou a Sudoku, po jejímž řešení jsem byl zařazen do slosování o naběračku do kuchyně, která šetří energii i můj čas. Za křížovky jsem již obdržel soubor knižních publikací z prestižní edice Řezník, v nichž je detailně popsáno, jak vyjebat s Martuccim, ehm, s Mattoni. A i když blondýnkám nebyl na akci vstup zakázán, dočkal jsem se jen zvětralé Borhyové, svěží vítr z Perkaus hor ke mně nedorazil. Co já se napřemýšlel v křížovce nad záludným ptákem na šest písmen. Po všech možnostech jsem dostal do těch zpropadených okýnek jen slovo Bimbas. Byl to boj s vlastní vytrvalostí, ale nebyla to lopota Farna, ehm, marná. Dělal jsem to celé v Klusu. Hnala mě totiž touha absolvovat sobotní večer plný uměleckých zážitků, které jsou každý rok tak stejné. Proto jsem zase rád, že se nic nezměnilo. Všichni zpěváci byli v žebříčku na svých místech. A jaký je Ortel? Nedalo se na to dívat. Gott mit uns. 0%

Babica: Dneska bych vám chtěl představit recept na jedno hodně dobrý jídlo, který jsem vařil v Německu, konkrétně v Interhotelu, hosté se po něm mohli utlouct. Není to tak známé jídlo jako dušená lidská hlava na švestkách, kterou jsme vařili minule, ale každopádně si ho může udělat doma každý. Stačí když budete mít doma jakoukoliv starou pistoli, brokovnici nebo Sapík, což je hovorově samopal. Takže prolezte půdy, optejte se dědečka, jestli nemá nefunkční střelnou zbraň, z níž už se nestřílí. Já jsem vybral Sapík, který jsem máčel týden v kyselině, aby pustil šťávu a změkl. Počítejte s tím, že čím starší zbraň, tím bude samozřejmě tvrdší. Mám takovou zkušenost, že to i nabobtná a začne to mluvit. Takže z jednoho zamýšleného jídla mně vznikl zcela neplánovaně kamarád Jaroslav Sapík, jinak by se mnou nikdo z kuchařského oboru neprohodil ani slovo. Tenhle kamarád a kolega mně do ničeho nekecá, díky němu vím, jak vypadá hotel Ambassador a že šéfkuchař není nadávka. A sdílíme spolu jednu společnou vášeň, a sice že nepoužíváme deodorant a mýdlo známe jen z vyprávění. Ale mezi těmi výpary v kuchyni se i ty naše výpary ztratí a vstřebají. To jídlo má pak takovou hutnější vůni, barvu a chuť. Na Barrandově vaříme každý týden. A jestli nás nezrušili, tak tam vaříme dodnes. 0%

Na, tady máš těch 100 táců, které ti nevyplatili, abys už konečně zavřel tu svoji nevymáchanou držku. Ten člověk musí být hodně ve finanční krizi, když se dva roky dokáže vracet k jedné trapné kauze. Sto hadrů jsou dneska nějaké extra peníze, že to už musí omílat podruhé?! Písnička suchá, klip nuda. Mlátit děcko lahví, co z toho. Řezník je kašpar. Příště natoč něco o Kinder Pingui. Třeba že jsi jej nenašel v ledničce, ale žer to přes tu masku. Tak je to pohodlnější. Jistě je lepší se honit za sladkým než za penězi. Tvoji nenávist ke značce vody ti uvěřím, až vymrdáš hrdlo láhve, s tím svým tenkým kokotem to bude Mattoni malina. Jistě to potají chlastáš s buzeranty, se kterými se slézáš v barech, ty píčo s maskou. S tím už nepostrašíš ani dítě z mateřské školy, pičo ukřivděná, ubrečená, tupá. Táhni do piče s tou tvojí mentálně ubohou hudbou! 0%

Týpek z tohoto filmu je po krk v dluzích z nerozumného podnikání. Společník je fuč. Aby se dluhů zbavil, vytlouká klín klínem. Občas zabrousí i do ženského klínu. Ale hlavně půjčuje si od špatných lidí a dluží špatným lidem - gaunerům různé kategorie gaunerství. A činí tak opakovaně. Pod nátlakem dokonce začne na zakázku krást auta pro svého drsného vymahače a ocitne se za hranicí zákona (film ale tohle moc neřeší). Náhle se však objeví "hodný" strýček Příhoda, který dluhy za naivního blbečka zacvaká. A švorcák si tak nemusí podepsat vlastní parte a spokojeně může žít dál i se svojí vyvolenou po svém boku. Na diváka Jakub působí jako slaboch, oběť vlastní naivity a důvěřivosti, občas jako suverén a lovec dámských rozkroků. Jestli mu budete fandit, aby se z dluhů vysekal, toť otázka. Martin Kraus svého outsidera nehraje nijak val(id)ně. Prostě v divákovi nic nevzbudí. Po nějaké chvilce ho začnete za jeho permanentně útrpný výraz nesnášet. Nesnášet patrně budete i všechny ostatní účinkující v tomhle příležitostně trapném českém thrilleru, který občas dosahuje zábavně blbé úrovně Nahoty na prodej, chce být autenticky cool jako Bony a klid, občas je i svůj, ale s málo zdatnou, začátečnickou režií, která nemá potřebnou razantní sevřenost a kompaktnost, vládne klipovým stylem z laciné kategorie, sahá maximálně po ceně za (ro)zvrzaný počin roku. Marcuse Trana tak Martina Gavriely intenzivně ožužlávala v pelechu, až dostal geniální nápad něco zrežírovat. Převzal nedokončený materiál po bezejmenném režisérovi a z původně hudebního filmu natočil pozérskou frašku s cool animovanými úvodními titulky, zpomalenými bitkami a replikami, kterým pro technické nedostatky zvuku není dost často rozumět, nelze ani přehlédnout rozdílnou barevnost záběrů v rámci jedné scény. Kdo v takovém filmu může asi tak hrát, že. Ano, pro Tomáše Hanáka se konečně našla role mafiána s lidskou tváří, nesmí chybět Vašut v roli právníka, Nosek, Písařík, Podhůrský, Heřmánek ml. a další kvalitní herci. Ty jo, ti herci mně nevadili a můžete si sami dosadit, jak kvalitní jsou. Herecké výkony film docela drží. A nechybí Marcus Tran osobně v roli asistenta šéfa. Ten ale hrát neumí, i když se zlepšuje. A pro Martinku, životní partnerku, se už našla pouze nadbytečná rolička televizní hlasatelky. Přihodil se komparz sestávající z atraktivních slečen, které se pro potřeby filmu mihnou v baru, squash centru a jinde. Nemusím snad ani psát, že se film inspiroval západní produkcí, ovšem nezapomíná ani působit realisticky. V počátku film dokonce umí solidně bavit, ale následně začíná políčko po políčku hloupnout, stane se nepřehledným, scenáristicky nepříliš zvládnutým, v horších chvílích se ohání neoriginálními voiceovery a průpovídkami herců do kamery, v lepších chvílích nastupuje Hanák, který si určitě kladné hodnocení zaslouží za svůj mafiánský šarm i přístup k roli, která je na naše poměry neobvyklá. Ještě klika, že v našich končinách nevzniká mnoho tématicky spřízněných filmů. K tomu jim dopomáhej Tranďák! 50%

Dvě hárající feny v příznačně "jahůdkovém" Mustangu dráždí zaměstnance odtahové služby. I na silnici "to" mohou ženy dostat. Pak jen paranoidně vyšilují, že je někdo pronásleduje a usiluje jim o život. A to jim chtěl ten vzorný pracovník měsíce jen vrátit balík vložek, který si zapomněly na odpočívadle. A protože skrýval svoji tvář, dívky se nemohly orientovat při výběru sexuálního partnera, zpanikařily a vlezlo jim to na mozek. Situace se ale vyhrotí, když je jedna z dívek unesena. Jo, s čerty nejsou žerty. A podle satanských symbolů v kabině řidiče, to nevypadalo, že by si man(ia)ík z odtahovky chtěl povídáním ukrátit dlouhou chvíli na nekonečných pouštních silnicích vedoucích do Palm Springs. Koneckonců, režisér Michael Bafaro o tom natočil film, který by chtěl současně s totožností maniaka také maskovat svůj nízký rozpočet, ne vždy se to ale daří. Při psaní scénáře se příliš nepředřel. Inspirující látky z obdobného ranku měl solidní množství. S terorem na silnici už přišel kdysi v dávnověku Steven Spielberg. Nespustil tím úplně řetězec filmů, které by ho chtěly napodobovat, ale čas od času se mihl snímek s ďábelským řidičem, který svoji pronásledovanou kořist umí pěkně uondat. A na mě to nikdy nepůsobilo moc ohraně. Bafarovi v podstatě stačilo vzít něco z Duelu, Jízdy do pekel a Stopaře a nějak to záživně a napínavě pospojovat. A povedlo se. Tentokrát se zaměřil na mladé ženy za volantem. Thriller, v němž dvě atraktivní ženy čelí výpadům psychouše z kabiny tahače, to je poměrně novinka v dané oblasti. Takže i když film nemusí na diváka působit nijak objevně, jsou zde jisté prvky, jež se dají označit za osvěžující. Samozřejmě film počítá, že mu divák vyjde vstříc. Nemělo by mu tedy v takovém případě vadit, že v dané oblasti nefungují telefony, dívky se nemají na koho obrátit s žádostí o pomoc, a když už se objeví naděje na vybřednutí ze šlamastyky, není to scenáristicky vystavěno tak, aby to bylo relevantní a účinné. Dívky jsou v tom prostě samotné a hotovo. Film má kratší, umírněnou stopáž (cca 80. min.), nezaobírá se tedy nijak zdlouhavým rozjezdem a jde rovnou na věc. V podobně laděných trash filmech paradoxně není příliš prostoru pro drastické scény. Tenhle snímek není výjimkou. Gore vystřídaly honičky, hraní si myšáka se sexy kočičkami. Větší prostor z dvojice kamarádek dostala nadějná Anna Hutchison. Její Emily je dostatečně sympatická mrdna, o kterou si lačný divák bude dělat starosti, jestli jí její sexappeal vydrží až do konce. Její kolegyně Dréa Whitburn poněkud zůstala v jejím stínu. No ale účastnice silničního provozu to nebyly nijak vzorné, měly u sebe alkohol i lehké drogy, takže příklad si z nich nelze brát. Možná tohle byl důvod k tomu, že muž z tahače nedal kamarádkám dýchat. Patrně se angažoval v prevenci bezpečného silničního provozu, neb důvod jeho pronásledování nebude rozkryt. K tomuhle filmu patří i noční sekvence, úsporné dialogy, spád a závěrečné povinné "zmrtvýchvstání" maniaka. Něco z toho mně přišlo zbytečné, na některých sekvencích se dalo zapracovat, někdy chybělo patřičné napětí. Přesto se jedná o sympatický až zábavný počin, který jistě způsobí řidičům dilema, zda napříště při poruše vozu volat odtahovou službu. 80%

Ta jo, ta jo! Tahle Kristína jo! Zpočátku její kariéry to vypadalo, že přišla jen zpívat. Jenže guma s kačerem se sešly a máme tady razantní slečnu, která neodolá pyjům. Od prvních hudebních krůčků se zformovala nejen její hudba, ale hlavně její pusa, která by potřebovala přežehlit a vykloktat. A se mnou by mohla kloktat evrydej. Hned by měla hudební nápady. Ale ty ona má. V téhle dance záležitosti prokazuje, že si nezavřu dveře od slovenské hudební scény. Nechám je jen tak mírně pootevřené, aby ke mně pronikaly melodie od této dobře stavěné slečny. Klip ladí k její image. Ona vypadá, že by čuráky před ní postavené nespočítala, ale mýliti se je lidské. Tahle holka není tak cudná, jak se prezentuje ve své neškodné hudební tvorbě a klipech jak z mateřské školky. Kristína ráda mate tělem i pusou. Jednou přijde den, kdy zapomene i svoje příjmení, které si po sexuálním maratonu ráda změní na pseudonym Peklíková. "Peklo" je hovorově piča, nemám s tím problém. Do té doby holka zpívej, skládej a raduj se. 80%

No co, to nejlepší už mají tihle rockoví dědci za sebou. Kroutí už čtyři dekády na hudební scéně, složení kapely se nijak dramaticky nemění, Angus Young pořád běhá po pódiu v kostýmu neposedného školáka, možná už tolik nestříhá nohama jako dřív, frontman Brian Johnson pořád zpívá nezaměnitelným hlasem v charakteristické čapce, která mu snad přirostla k hlavě. Jejich poslední hudební příspěvek nepřináší nic objevného a revolučního, jako svého času jejich "Hells Bells", nikdo nebude žasnout nad invenčním pojetím, jako v případě "Money Talks", nestane se z toho ani hudební hymna skupiny, jako v případě "Thunderstruck". Stále se však jedná o poměrně osobitou skladbu, která není prvoplánově líbivá, není ani debilně uřvaná, a má tudíž mírně poprockový nádech. Image skupiny asi nejspíše neosloví mladší ročníky, jejich hudba má však stále prvotřídní energii a říz. Je to kus poctivé muziky, v níž kytara, bicí i zpěv na sebe netlačí a neubírají si prostor. U AC/DC je jednolitost hudebních těles zvukově neobvykle zabarvená i vyvážená, i když to někomu může připadat monotonní. Klip k písni je vlastně docela obyčejný. Se skupinou si dali dostaveníčko v hudebním klubu natěšení fanoušci, kteří pod pódiem skandují. A ono to solidně kapele šlape a hraje i na stará rocková kolena. A ortodoxní rockery potěší, že tihle osobití řízkové dávají o sobě nadále hudebně vědět. A pořád to má kvalitu. 80%

Seriál pro málo vytížené herce, herečky a Ornellu. Tenhle seriál má jednu obrovskou výhodu. A ani o ní neví. Je totiž cílen na kategorii diváků zvanou Sázkař. Jestli jste se s tímto termínem doposud nesetkali, hned jej objasním. Sázkař je typ diváka, který se u seriálů rád sází. A zde jsou obrovské možnosti, jak se během seriálu, v němž na kvalitní vtip nenarazíte, báječně zabavit. Zde je několik příkladů sázek: natočí Václav Vydra někdy ještě něco normálního, nebo zůstane jeho uměleckým vrcholem za poslední dobu reklama na auta z "Áček", shodí Dáda půl kila a bude zase sexy saxofonem ve Slováčkových očích, nebo zůstane naklíčenou dýní, objeví se Daniel Rous v silvestrovské estrádě na Barrandově, nebo je to jeho umělecká smrt, najde se pro Josefa Cardu jiná role než policista, nebo raději oživí kariéru u Genzera se Suchánkem, bude Alice Bendová i po čtyřicítce nadále brána za sex symbol, nebo už uzrál čas na jinou Štiku. Možnosti sázek jsou neomezené. Můžete se sázet až do omrzení. A pamatujte si, že tenhle seriál vás vidí. Zoomuje jak smyslů zbavený. Na to netradiční snímání seriálu si (možná) zvyknete. Každý divák přece ví, co od Barrandova čekat - podružnou kvalitu hodnou černých čísel. Jo, a kdo najde na Barrandově pořad/film/seriál, co neskončil v černých číslech, je nekorunovaný Král sázkařů, nebo korunovaný Vůl. 20%