kingik

Nevěřil bych, že by se ještě v upírské tematice dalo vymyslet něco originálního. A tento film je jasným důkazem, že když se chce, tak to jde, a pohrávání si s upírskými zaběhanými schématy se zde sympaticky obrací naruby. Je rok 2019. Světu vládnou upíři. Masivní úbytek lidské populace způsobil, že zásoby krve se rapidně tenčí. Upírům hrozí vyhladovění, jehož následky mají podobu hnusné mutace. Ethan Hawke hraje hodného upíra, který byl přeměněn před mnoha lety svým bratrem proti své vůli a lidskou krev odmítá pít. Je současně hematologem, který vede výzkum na vyvinutí krevní náhražky, která je stále v nedohlednu. Jednou se setká se skupinkou lidí vedenou Claudií Karvan a Willem Dafoem, kteří našli způsob, jak se přeměnit zpět z upíra na člověka. Paktování upírů s lidmi je ovšem zakázané, a upírský ředitel mocné korporace Sam Neill, to tak nehodlá nechat. Vize světa v budoucnosti ovládaného upíry je poměrně zajímavý a současně originální nápad. Invence filmu nechybí a film disponuje nejen skvělými herci, ale také působivým vizuálem, neméně působivou akční složkou, bombastickými krvavými efekty a nápad s kávou dochucenou krví, byl rovněž super. Od bratrů Spierigů jsem dosud neviděl žádný film, ale talent mají. Nějaká výtka by se našla stran chování upírů v určitých situacích nebo přeměna z upíra na člověka byla z kategorie absurdních, ale v obehraném tématu je tento film studnicí originality.

Dobrá teen komedie s armádou spoře oděných slečen, která tímto jedničku se kterou má společnou pouze herce DJ Quallse, překonává. Ten se tentokrát nestará o komediální složku jak tomu u něj bývá zvykem, protože na campusu už má vyší funkci a zájemcům o studium vypráví příběh svých nedávných studijních kamarádů, kteří se rozhodli jet v ukradené dodávce přes půlku států, aby se mohli zůčastnit prestižní soutěže v pivním pongu. Hra jejíž principem je co nejefektivněji vhodit míček do pohárku s pivem. Andrew(Preston Jones) na poutači k turnaji uvidí svou dávnou lásku Jenny (Julia Levy Boeken) z které je ted sexbomba s francouzským přízvukem a i přes to, že má mírně afektovanou a hlavně žárlivou přítelkyni (Julianna Guill), tak se rozhodne znovu nalezenou starou lásku navštívit a nezapomene si vzít s sebou potrhlé kámoše (Nestor Aaron Obsera, Michael Trotter) a také bohatého araba (Danny Pudi) s legračním přízvukem, který z velké části obstarával humorné gagy. Než dorazí do cíle tak se staví ve stripclubu, vezmou pochybnou stopařku a potkají dívčí církevní spolek, aby pak ve velkém finále turnaje zdolali svého úhlavního soka. Je to milá blbinka, ale přesto se snaží vymyslet originální gagy a neútočí s výrazně oplzlým humorem. V žánru teen komedie je těžké přijít s něčím novým a neokoukaným, ale tady je hlavní atrakcí pivní pong a solidní porce humoru a pěkných děvčat. Od teen komedie ani nic jiného nelze čekat.

Byl to náhodou správně zábavný horor. Nevinný žertík sesterského spolku má za následek, že jedna z jeho členek skutečně zemře, ačkoliv ostatní členky měly její smrt před místním playboyem (Matt O´Leary) jen fingovat, aby ho vytrestaly za jeho nevěru. Spolek má svá pravidla, že v něm všechny dívky táhnou za jeden provaz a každá křivda musí být spravedlivě potrestána. Sestry na místě činu zpečetí nešťastnou smrt své kamarádky slibem věčného mlčení. Pak se ale celá věc zkomplikuje a jedna z dívek si přece jen pustí hubu na špacír a nechtěně tím spustí řetězec vražd, které má na svědomí tajemná postava v promočním taláru s kapucí a speciálně upraveným klíčem na pneumatiky. Tohle tady rozhodně nebylo poprvé, ani zdaleka naposled, ale bylo to velmi zábavně stupidní, že se to ani nedalo brát vážně. Je však nutno dodat, že režisér Stewart Hendler přesně věděl, co točí a natočil to výborně a přitom nešetřil zábavnými momenty, brutalita měla nadhled a vraždy měly nápaditost. Hlavní charaktery, které ztvárnily většinou známé mladé herečky, jako Briana Evigan, Leah Pipes nebo Willisova dcera Rumer Willis, si příliš soucitu za své bezcitné jednání ohledně své mrtvé kamarádky nezasloužily, ale ne všechny byly svině a nějaké výčitky svědomí je přece jen sžíraly. Rozhodně to nenudilo a tipovačka i následné rozuzlení, kdo je vlastně tajemným vrahem, bylo celkem překvapivé a zábavné. Celé jsem to bral jako zábavný horor, ono to i tak bylo myšleno a nějakou extra logiku za tím hledat nelze. Je to slasher a brak má svoje pravidla a neřídí se přehnanou logikou.

Na film jsem se odhodlal poté, až už mánie po něm trochu opadla. Je to nebetyčná blbost, ale natočená zábavnou formou. Fakt ještě nemám tak vymatlaný mozek, abych se zamýšlel nad kravinami typu "architekti snů" nebo "sen ve snu". Je to podle mě dost přeceněný film s celou řadou nesmyslů, bizarností a zvláštních postupů, jak zaujmout diváka. K dobru mu lze přičíst hlavně to, že 148. minut uteče docela rychle, ale velkou radost nebo extra dobrý pocit po zhlédnutí filmu, jsem neměl. Problém jsem měl především s dějem, který se mně ani trochu nelíbil. Tvářil se, že má složitou až překombinovanou strukturu, ale uvnitř to byl poměrně prázdný film s bombastickým rozpočtem, který je na filmu vidět jen z části a znám spoustu levnějších filmů, které vypadají vizuálně lépe a jsou i chytlavěji natočeny. Film je založen na bázi snu, ale pracuje se snem dost neefektivně. Možnosti snu jsou naprosto neomezené, ale Nolan se prakticky zmůže jen na překlopení baráku na ulici, bitku ve stavu beztíže a přestřelku na sněhu, a to je podle mě málo, když si představím, jaké neomezené až bizarní možnosti sen skýtá a Nolan se zuby nehty drží tak při zdi. Stejně zarážející je, proč tolik prostoru věnuje snovým sekvencím s DiCapriovou mrtvou manželkou (Marion Cotillard), které děj dost brzdily a ve výsledku byly zbytečné a děj moc nevylepšily. Akční scény jsem také viděl v jiných filmech mnohem lepší, ale Nolan už alespoň umí natočit přestřelku a náraz auta, ačkoliv napětí bylo po celý film nulové. Herci také hráli dost průměrně. DiCaprio se herecky dost opakuje a opět jsem se těšil na jeho hrozivě vztyčený ukazovák s ječícím výrazem (tentokrát se ale u něho nešklíbil a netekly mu slzy jak hrachy) a opravdu jsem se jeho tradičního gesta, neboli trademarku, dočkal. A hlavně, bylo to první scifi, ve kterém hrál (Critters nepočítám). Ellen Page má asi poruchu ve vývinu, protože vypadala, že si spletla film a měla podle vzhledu usednout do školních lavic základní školy. Levitt, Murphy, Watanabe nebo Haas nic nezkazili a do filmu v pohodě zapadli. Asi si nikdy nepotykám dostatečně s Nolanovými filmy a emoční prožitek u jeho "Počátku" nebyl ani tentokrát nijak vysoký, ale filmu nelze upřít originálně zábavnou formu. A postavit proti sobě reálný svět se snovým světem, má něco do sebe. Nejvíc jsem ale vděčný za to, že to nebylo natočeno podle skutečné události. To by bylo na odpad. 40%

Tenkrát na Severu.Tohle přirovnání se k tomuto filmu hodí , protože se netradičně odehrává v kanadských končinách a tím jeho vyjímečnost prakticky končí. Do kanadského zapadákova zavítá hledaný americký pistolník a desperát známý jako Montana Kid (Paul Gross), který se zpočátku chová ke svému okolí nepřátelsky, ale v hrudi mu bije dobré srdce a v hlavě mu kvete myšlenka, že se musí změnit a přestat zabíjet. Výsledkem tohoto prozření je, že sice vyzve místního dobráckého kováře hromotluka (Tyler Mane) na pistolnický souboj, ale nakonec ho nezabije, začne si s pohlednou vdovou (Sienna Guillory) a vyřídí si účty s lovci odměn, kteří mu jdou léta vytrvale po krku. Jenže musím konstatovat, že je to všechno utahaná nuda, protože ve scénáři se pozapomnělo na nezbytné přestřelky, honičky na koních a dynamický děj tolik charakteristický pro tento žánr. První hodinu se skutečně skoro nic nestane a jedna přestřelka v závěru výborný film nedělá. Na druhé straně Paul Gross coby hodný desperát nějaké to charisma má, Sienna Guillory sem perfektně pasuje a kamera často vykouzlí nějaký ten romantický záběr na malebnou krajinu jako z pohlednice. Jen kdyby se přidalo více akčního děje tak to mohlo být mnohem lepší.

Dá se u toho pěkně pobavit. V úvodní akční sekvenci v "michaelbayovském" stylu se představí elitní dvojice arogantních newyorských detektivů (Jackson, Johnson), pro které není žádný případ neřešitelný, a i když zanedlouho při jedné akci tragicky zemřou, je na jejich policejním oddělení adekvátní schopná náhrada, ale nikdo ani v nejmenším netuší, že v ušlápnutém policejním úředníčkovi Willu Ferrellovi a v bezvýznamném strážníku Marku Wahlbergovi dřímá talent rozlousknout složité policejní případy. Je to sice totálně nesourodá dvojice, protože jeden je neustále naštvaný a frustrovaný a druhý se do žádné akce moc nehrne, navíc má doma milující manželku Evu Mendes, ale touha po uznání a lepším postavení v práci je přece jen velká. A velký případ na sebe nenechá dlouho čekat. Tentokrát v něm bude mít prsty investiční bankéř Steve Coogan a půjde nejen o investiční podvody, ale i o fingované přepadení banky. Na diváka toho čeká poměrně dost. Hlavně tedy příval gagů, a tentokrát je opravdu z čeho vybírat. Jsou zde gagy trapné, originální, hrubozrnné, vypointované a účast Willa Ferrella se opravdu nezapře. Mnoho gagů také vyplyne ze vzájemného špičkování nesourodé dvojice detektivů a rozený komik Ferrell s věčně nespokojeným Wahlbergem vytvořili opravdu zdatnou dvojku, která je tak výrazná, že veškerý děj zatlačila do pozadí a jejich hlášky stojí za to. Není to však akční komedie, jak by se na první pohled mohlo zdát. Akce tady není tolik a film na ní nestaví, i když pokud na ni dojde, tak je poměrně efektní. Režisér Adam McKay záběry hodně zpomaluje a dodává jim ironický podtext. Divák hned ví, že se film ani trochu nebere vážně. Je to prostě komedie která pobaví, má skvělé herce, nejen v hlavních rolích, ale i ve vedlejších partech se najde spousta zvučných jmen. Film je stylově příbuzný Poldům, ale já se u tohoto filmu bavil víc. 70%

Stylový horor s řadou komediálních prvků, který dovede namíchat v dobrém poměru jen Sam Raimi. Chata v lese, pekelná kniha mrtvých, probuzené temné síly a Bruce Campbell v životní roli. Hned od začátku začne pekelná hororová jízda mixující čistokrevný horor s komickými prvky, a na diváka čeká spousta originálních hororových scén, které velmi často Raimi žene do extrému, ale překvapivě mu to vychází. K dobru mu lze přičíst, že se to nebere příliš vážně. Jiný režisér by asi takový příval komediální nadsázky nezvládl a zlomilo by mu to vaz, ale Raimi stále jako by naschvál neubíral a ani trochu nepolevoval v takto zvoleném stylu. Jde doslova proti zdi, nebo lépe řečeno přes mrtvoly, když už se pohybujeme v hororových vodách. Triky jsou sice často až legrační, ale nedovedu si představit, že by ve filmu byly k vidění špičkové digitální triky. Navíc v té době nic takového neexistovalo. Kouzlo, kdy jsem tento film viděl v dávnověku poprvé, je sice nenávratně pryč, ale pořád je to solidní nářez.

Zpočátku to moc na horor ani nevypadá. Máme tu náhle osiřelé sourozence, z nichž jeden je dobře vypadající bruneta Briana Evigan a druhý je její mladší, autistický bráška. A pak je zde jejich nevlastní otec a parchant v jedné osobě, co sprovodil jejich matku kvůli tučné pojistce ze světa a za tyhle peníze si pořídil agresivního tygra z cirkusu, který záhy uteče z klece a začne v domě sourozence ohrožovat na životě. A protože je dům kvůli blížícímu se hurikánu zabedněn, mobily ani internet nefungují a otec někde nasává, není tím pádem z domu úniku a zběsilá naháněčka s tygrem v hlavní roli může začít. Je dobře, že po všech těch nadpřirozených monstrech a šílených zabijácích, je zde zase jeden film o reálné hrozbě, která tentokrát pochází ze zvířecí říše. Natáčelo se se skutečnými tygry, a to konkrétně se třemi a film nevypadá úplně nerealisticky, ačkoliv nedokážu přesně posoudit chování tygra v takovéto vypjaté situaci, protože na to nejsem odborník, ale měl jsem pocit, že tady nebyly žádné do očí bijící logické lapsy (tedy jeden výrazný tam byl, a to scéna, kdy tygr jakoby úmyslně rozšlápne mobil, který hrdince vypadl na zem) a režisér Carlos Brooks udržel film v mezích uvěřitelnosti. Film asi úplně originální nebyl, protože myslím, že existuje jeden starší film s podobným tématem, ale to je celkem jedno. V okamžiku, kdy tygr uteče z klece, film odsýpal a Briana Evigan většinu filmu pobíhala po domě v negližé.

Už i taneční film je ve 3D, ale tohle byla síla. Dost dlouho mně nebylo u filmu tak trapně, ale tohle se opravdu nedalo, a to snesu hodně. V popředí naprosto dementního příběhu stojí jeden zkrachovalý klub, či spíše skladiště, a týpek (Rick Malambri), co tak trochu koketuje s filmařinou. Všichni kolem mu radí, aby nemrhal svým talentem a šel na filmovou akademii, ale to, že nemá žádný talent, mu už nikdo neřekne, navíc má tenhle týpek po krk dluhů. Hrozba odebrání milovaného klubu je více než reálná a to on nemůže dopustit, a tak spásu najde v nenápadném, kudrnatém týpkovi (Adam G.Sevani) se vzhledem idiota, který ovšem tančí jako Bůh. A s ním se dá vyhrát prestižní taneční soutěž, získat pohádkovou výhru a splatit dluhy. Stokrát omletý příběh o loserech, kteří porazí daleko zdatnější soupeře, je jen jedna z mála hrůz, které jsem musel při sledování absolvovat. Holky nepěkné, kluci nesympatičtí, neustále se všichni za všechno chválili slovy typu "v tomhle jsi dobrej" nebo "ty to dokážeš". A do toho všeho povinné intrikování z nepřející strany. Scénář psal asi člověk po lobotomii. Když je to taneční film, jde také o to, aby obstál ve svých tanečních číslech. A aby se nezapomnělo, že se nedíváme na jiný žánr, tak postavy tančí, i když ani k tomu nemají opodstatnění. Scéna tance na ulici, kdy prodavač v kiosku má puštěnou hudbu a naši tanečníci to rozjedou, byla opravdu katastrofální. Co se týče tanečních čísel, tak jsem čekal i víc, protože choreografie se tvářila náročně, ale taneční kreace mě vůbec nebavily. Hloupý scénář, špatní herci, předvídatelný příběh a tančení jako prostředek ke svobodě. Tak tohle snad nikdy nemohlo fungovat ani na papíře. A pokud máte potřebu vidět i obyčejnou bublinu z Bublifuku ve 3D, tak vyrazte do kina, ale po skončení tohoto filmu budete chtít vrátit vstupné.

Je mně to moc líto, ale tento film mně nedával smysl. Herecký výkon Mela Gibsona a technická stránka jsou jediným pozitivem. Gibson se vrátil po letech před kameru a rozhodně na něm není herecká pauza příliš znát. Sice zestárlý a s prošedivělými vlasy, ale celkem ve formě. Je však s podivem, že kývl na takto extrémně blbý scénář, který nezapře svůj seriálový původ, a ani režisér Martin Campbell se nijak nesnaží zamaskovat slabiny scénáře a prakticky se zmůže jen na pár naturalistických průstřelů krku nebo pěkně sraženou dívku autem. Jenže, když si odmyslíme Gibsona, vyjde nám z toho, že je film natočen ve stylu druhořadého seriálu, ve kterém hodně scén nedává smysl, protože jsem měl několikrát pocit, že snad z filmu byly vystřiženy jeho důležité části, anebo je režisér zapomněl natočit, a proto většina scén měla podivnou návaznost. Zpočátku to ještě vypadá dobře. Bostonskému detektivovi Gibsonovi přímo před jeho bytem zastřelí maskovaný muž jeho milovanou dceru.Terčem měl však být podle policie a jména, které útočník vykřikl, právě on. Policie nemá žádné stopy a nemá se čeho moc chytnout, a tak detektiv začne pátrat na vlastní pěst a dozvídá se, že jeho dcera musela zemřít, protože odhalila nekalé praktiky v ústavu zabývajícím se jaderným výzkumem, ve kterém pracovala. A asi dvacet minut po začátku se film přehoupne v úžasnou nenapínavou slátaninu, ve které jsem nechápal skoro nic. Nepochopil jsem, k čemu byla postava, kterou hrál Ray Winstone, a proč se nechal v závěru tak idiotsky zabít. Rovněž jsem nepochopil motivaci mnoha postav, a proč se Gibsonovi neustále zjevovala jeho mrtvá dcera, nejprve jako malá a v závěru už jako dospělá. A vlastně dost dobře nechápu, proč jsem se na tento film vůbec díval. Zbytečný film. 20%