TroiMae

Kultovní seriál, který se podle mě u nás nedovysílal, nevím, v každém případě jsem ho neviděl celý a o to větší bylo mé rozčarování, že není o co stát. Ironie je, že ani původně nebyl seriál odvysílán správně, některé epizody byly prohozeny a čtyři opomenuty úplně a odvysílány dodatečně dva roky po finále (proto ten rok 1998 v anotaci). Takto seriál vycházel i na DVD až na poslední vydání, které správně končí epizodou Requiem. Tudíž nedochází k logickým relapsům, kdy je nějaká postava ze seriálu odstraněna a na konci se jako by nic účastní děje. Nicméně ono je to v zásadě jedno, protože děj je repetitivní, epizody spíš do sebe uzavřené, postavy a děj se prakticky nevyvíjí a po čase omnipotentní šerif a městečko, které trpí Stockholmským syndromem, začne nudit. Premisa boje dobra a zla a ambivalencí záhy bere za své, je jedno, koho šerif zabije, znásilní, zmanipuluje, zmrzačí, jeho syn s ním druhý den bez starosti půjde na ryby, ženy s ním postele a zástupce na něj nedá dopustit. Žádná postava, snad na samého Caleba v závěru, nemá „charakter“, potenciál, nebo se po dvou epizodách ztratí (viz Calebova sestřenice, která do města přijede svádět o Calebovu duši boj, ale slibný rozjed jde do kytek a i tato postava ztrácí aktérství a soudnost). Lidé ho možná ze strachu kryjí a přehlíží jeho vraždy nevinných obětí, nicméně když jde o gaunery, pak je jim šerif dobrý (jak sám ironicky poznamenává). Zločince pak ale odstraní stejně brutální cestou, kdy hranice mezi spravedlivým trestem a dalším zločinem se ztrácí. Seriál nás jako by nutí k tomu vnímat šerifa snad až jako hrdinu, ale pokud je někdo soudný, na tenhle brainwashing. Seriál tak skoro působí jako Na Hromnice o den více. Jak občas poznamená zástupce šerifa: „Prostě jen další den Trinity.“ Dny jsou všechny stejné, seriálu došel dech a dalšího pokračování se nedočkal. Doporučuji nepodléhat nostalgii. Já dávám s oběma odřenýma ušima tři*.

Nesedí mi pojetí transgender lidí. Vnitřní genderová identita je podobná jako sexuální orientace, vrozené spektrum, které není vidět a není závislé na anatomii. Ale zde to je popsáno tak, že to v podstatě vypadá jako porucha vnímání, něco jako bulimii, nebo tělesná dysmorfie. Genderová dysforie je ale něco jiného a trans lidé ji mohou zažívat v různé intenzitě. Pojetí dané neuroložky působí cisnormativně, jako by daní lidé byly cis, ale nesprávně vnímali svá těla, a proto měli pocit, že jsou trans. Příčina a následek byly zaměněny. Protože jiný přístup je, že daní lidé jsou trans, a proto vnímají jinak svá těla. https://www.youtube.com/watch?v=HXuLA-njqWI

Robotický kocour byl super zábavnej.