verbal

Zajebisty sryler państwowy, kam se kupodivu kromě androgynní oběti nepovedlo Bolševizi vecpat jedinou buznu, negra, čmouda či traspohlavníka, ani jinou tak brutálně genocidovanou minoritu. Holt tam pořád vládne ten konzervativní manipulátor INRI, který si, kurwa jedna zpátečnická, zatím nenechá pošlapávat tradiční hodnoty ani kulturu demagogickou neomarxistickou pakáži z opačného pólu spektra. Těžko říct takhle z hlavy, jestli je to dobře, nebo ne, jedná se de fuckto o vyhánění čerta ďáblem, nicméně pro východoevropský film to nepochybně blahodárné je. I páprdovitý a tolik toxický bílý heteroseksuální maskulín (FUJTAJXL!!!) si tak může bez diskriminace parádně užít krásně natočený, zábavný, napínavý, hladce odsejpající a hlavopatoidní spektákl, plný skvěle zahraných slizkých mafošů, úchylných masounů a jiných zmrdů ogólnopolskich, aniž by mu to musel posvětit pro PLR typický nebinární ebenový farář Grzegorz Maria Pedał.

Tak se nám už asi tak po šesté pokoušel přijít Satan. A má se to s ním zhruba stejně jako s Exorcistou. Parádní, originální, mrazivé a atmosférické první díly, a pak už jen bolest, zmar, utrpení a odvary z čertových fuseklí. Což je sice pro ďábelské filmy asi kýžená markanta, avšak otrávený divák, nečekaje na posmrtný život v teple či peklo na Zemi, by si raději sám vrazil do prdele ten rozžhavený pohrabáč, aby se u těchto audiovizuálních martýrií alespoň trochu zabavil a méně trpěl. Tudíž tu nyní máme krajně nesympatickou pičinku Nelu Beztygrovou, která plagiátorsky, netísnivě, unyle až otravně pátrá po předPeckovském klášteře, koho že to ten Lucifer tentokrát zase naprcal, až se nepřeqapivě dopátrá od počátku zřejmého a nejméně 666krát viděného přitroublého klišé. Čert už ty parazitické a nenápadité ždímárny, kurva, vem!

Lejčo moc chtěl vystřihnout poctu své původní profesi otloukacího panáka. Satanžel těch pár krásně natočených a pečlivě vypiplaných kaskadérských scén mu ta Žena a život, Růžokunda Pilcherová, nebo která pologramotná otylá chovatelka koček za zenitem k tomu vlastně spatlala „scénář“, zaobalila do peklotyčně nudného žluklého poševního šlemu s mentálně postiženým dějem, plného lobotomizovaných dialogů, kreativní bezradnosti a ukrutných trapáren, z čehož místy až mrazilo. Po děsivé matelácké pičočalamádě se Gájen Goslink patrně rozhodl promr(d/h)at svůj dřívější talent v rolích pózujících prkenně metrozbuznělých Kenů a análních dild s očima, tudíž i tato jeho kreace jakože přenádherného kaskadérského tvrďáka a mámtovpičisty byla ultrakrutopřísně drsná! Asi jako růžové sametové boa rovnou z pekla. Děsivá Emilka, můj dřívější idol, satanžel stárne do hnusu a jejímu chřadnoucímu seksapelování dvakrát neprospívá ani to, že přijímá druhořadé statické role nesympatických labilních pičí v dělnických spektáklech psaných masitou rukou, ulepenou od kočičích chlupů, bobřích kudrlin a zkaženého rybího tuku.