dzira

Sedm miniaturek spojuje téma sexu. Všechny jsou pěkně vypointované a vtipné.

Co dodat... Prostě vynikající...

Taky jsem viděl dvouhodinovou verzi, ve které je hrdinskému boji srbské armády věnovaná první část a jejímu ústupu přes albánské hory druhá - podobně dlouhá. Pro kina jsou ty dvě hodiny tak akorát a uběhnou jako voda. Sice si dovedu představit, že 85 minut bude nabito vpodstatě jen akcí, připadá mi ale škoda, film takto mrzačit. Raději než zkrácenou verzi bych si dal naopak jedenáctidílný seriál, který právě před několika dny doběhl v srbské televizi.

Velmi dobrý televizní film Predraga Velinoviće je decentní poctou obětem bombardování Jugoslávie letectvem NATO... Několik příběhů má společné to, že některý z jeho aktérů má 23. dubna 1999 nastoupit na noční směnu do budovy televize. Té noci byla tato budobva bombardována a zahynulo v ní 16 lidí. Většinou řadových zaměstnanců - techniků, zvukařů apod.

Srbové si vypůjčili osvědčený francouzský komediální model a okysličili jej svěžím balkánským humorem...

To není jen obyčejná zombie komedie... Je to především chorvatsko-srbský film, který zesměšňuje chorvatský a srbský nacionalizmus. Vlastně je to taková novodobá alegorie na toto téma. Tleskám a doporučuji....

Asi jsem byl před lety při prvním zhlédnutí unavený... Opravuji hodnocení ze tří na plný počet.... Jen tak na okraj - kromě skvělého příběhu a skvostných hereckých výkonů je to jinak esence osmdesátých let... Účesy a oblékáním počínaje, přes interiéry, šílenou igelitovou kabelku hlavní hrdinky a bublající syňťákový doprovod Kornelija Kovaće, až po umaštěné aparátčíky, kterým je svobodomyslný profesor trnem v oku....

Podobně, jako v předešlém Radivojevićově filmu Dečko koji obećava je i ve filmu Živeti kao sav normalan svet hlavní hrdina talentovaný mladý skladatel, který se vymyká ze svého okolí a dostává se do konfliktu s konformně uvažujícími autoritami. Tentokrát se ale nepohybuje na poli punku, ale v oblasti vážné hudby. I zde jsou v popředí dvě témata, která provází celou Radijevičovu tvorbu - láska a svoboda.

Podobný příběh by se mohl odehrát i dnes, více než čtyřicet let od natočení filmu. Velmi nadčasový film. Nadčasový je i elektronický hudební doprovod Kornelija Kovače. Ten by možná před dvaceti lety působil staře, prehistorické synťáky ale opět přišly do módy a dnes můžeme konečně docenit Kovačův talent. Tangerine dream by to nenapsali lépe...

Celé to působí jaksi strašně amatérsky. Vladimir asi na filmy svého otce moc nekoukal...