agentmiky

Česká televizní tvorba je převážně docela velký odpad, ale najdou se samozřejmě i výjimky, na které toto zažité pravidlo neplatí. Jiří Strach je jeden z nejvytěžovanějších režisérů v současnosti u nás, tudíž mě doopravdy zajímalo, jak se popral s válečným filmem. Na filmu je ihned znát menší rozpočet, s kterým se museli tvůrci potýkat. Ale i tak to protektorátské prostředí má své kouzlo a leckteré kulisy by si zasloužily bezesporu vřelý a nefalšovaný potlesk. Film zejména sází na herecké výkony, a že těch profláklých jmen zde najdete. Zejména bych pochválil Taclíka s Preissem, kteří z počtu minut strávených před kamerou vyždímali maximum, předvedli nezapomenutelný výkon. Dvořák mi ale úplně neseděl na hlavní roli, chvílemi podle mě trochu přehrával. Jak jsem již řekl, tak atmosféra je opravdu nasáklá strachem a nejistotou, které v této nebezpečné době panovaly. Dialogy byly také precizní. Vše směřovalo ke konci způsobem, že jste věděli, že to dobře dopadnout nemůže v zásadě ani pro jednoho z účastněných. Na české poměry film, na který by se nemělo zapomenout. Za mě dávám 81%

Jako úvodní seznámení s postavami nového herního přírůstku pod jménem Tom Clancy to nejspíše zafungovalo dobře. Představoval jsem si větší porci šťavnaté akce, která se tak trochu nedostavila, místo toho přišly dialogy, kde se nepotvrdil moc chytrý scénář. Plusem je zejména boss El Sueno, který převálcoval svou hereckou konkurenci. Filmeček z prostředí hry The Disivion byl minulý rok povedenější. Nebylo to zajisté špatné, ale z 32 minut se dalo vyždímat daleko více lepšího finálního materiálu. Za mě dávám 61 %

Prušinovský je fakt machr, takový přesun z prostředí fotbalu do méně optimističtějšího jsem nečekal, ale on zase potvrdil, že je jeden z nejnadanějších režisérů současnosti. Docela mě udivuje, že jsem si film nepustil již dříve, ačkoliv jsem věděl, že si to odneslo tolik Českých lvů. U obsazení bratří Hádků do hlavních rolí se nedá nic říkat, předvedli životní výkon, zejména Hádek mladší coby Kobra. Obsadit reálné sourozence do rolí bratrů byl perfektní tah, jejich vzájemná chemie byla víc než uvěřitelná. S takovým člověkem prostě a jednoduše nechcete mít nic do činění, protože je to neřízená střela, která může kdykoli vybuchnout. Docela jsem soucítil s jeho starším bratrem Užovkou, kterému se postupně bortil jeho vybudovaný slušný život zásluhou jeho mladšího brašule, ale nikdo v jeho okolí to nechtěl přiznat. Jako sonda do nepříliš lákavého prostředí to zafungovalo tak, jak jsem si představoval. Možná bych změnil pár momentů a snažil se držet po celou dobu atmosféru na vysoké úrovni, ale to jsou maličkosti. Film okořeněný tuzemskou genialitou. Za mě dávám 85 %

Celovečerní režisérská prvotina syna tak prvotřídního kalibru, jakým Ridley Scott bezesporu je, nedopadla vůbec marně. Luke Scott zajisté prokázal své kvality, samozřejmě o míle vzdálené jeho otci, i tak ale v sobě potenciál má. Morgan se rozjíždí pomalým tempem, ale po zhruba 30 minutách to chytne jiné grády. Celkové zpracování vypadá zajímavě, ale stejně na mě zapůsobilo béčkovým dojmem, možná i proto tomu vadí áčkové herecké obsazení, které bych si představoval u jiných filmů. Scéna s Giamattim byla jedním z nejpovedenějších momentů v celém filmu, neboť filmu podráží nohy i scénář, kde si všechny zvraty můžou dát do kolonky název předvídatelné (kromě toho s Marou na konci). Jako oddychová vyvražďovačka to ale funguje bez problémů nadmíru dobře, musíte filmu odpustit chování postav, které se trochu vymklo kontrole a v některých situacích se na to již pomalu nedalo dívat. Samotná Morgan velmi tajemná a nepředvídatelná, šel z ní strach, Kate Mara zabodovala, na bitky se také dalo dívat. Má to své chyby, ale v celkovém součtu to byla zábava. Za mě dávám 62 %

Další potvrzení pravidla, že více herců nemusí znamenat lepší porci zábavy. Doug Liman je velmi zkušený režisér, tudíž je s podivem, že se rozhodl natočit takové minimalistické drama, kde se s rozpočtem šetřilo a ani moc herců si zde nezahrálo. Ale já vím, že takový typ filmů má něco do sebe a zajisté byste ho neměli ihned odsuzovat. Aaron Taylor-Johnson zde předvedl jeden z nejlepších výkonů, co jsem u něj doposud viděl. Jeho chování bylo uvěřitelné, jeho projevené emoce se zdály taktéž dost reálné. Dialogy mezi ním a nepřátelským sniperem měly pointu, nebyly to jen tupá bezmyšlenkovitá slovní spojení poskládaná do rozhovoru, tudíž scénář si zde může dát bod navíc. Příběh byl ucházející, pár zvratů bylo překvapivých, ale v celkovém součtu z toho nejsem nikterak vedle. Vizuál se jevil mrazivě přesvědčivě a autenticky, což není vždy pravidlem. Závěr byl trefou do černého, po dlouhé době slušná dialogová přestřelka s výbornými hereckými výkony a zpracováním na úrovni. Za mě dávám 74 %

Kde jsou ty časy, kdy jste se při sledování Vetřelce doopravdy báli a soucítili jste s hlavními postavami. Ať už se Ridley Scott snažil u nejnovějšího přírůstku sebevíc, tak se s originálem z roku 1979 nemůže vůbec Covenant měřit, a to ať už atmosférou, nebo i výkony herců. Vizuální stránka je opět dechberoucí, ale vše mi připadalo tak trochu vyumělkované, nepůsobilo to na mě moc realisticky, zelené plátno z toho šlo ihned poznat. I samotné ikonické vyražení vetřelce z hrudi , kterého se zde zase dočkáme, nemělo takové grády, v původním Vetřelci jste byli jako na trní, tady se tu atmosféru napodobit nepovedlo. Velké, ale opravdu převeliké mínus jsou herecké výkony kromě dvojrole Fassbendera, který si film ukradl pro sebe. Chování postav je málo uvěřitelné, místy doslova stupidní (jdete se umýt, ačkoliv víte, že kolem pobíhají zabijácká stvoření ?). K žádné postavě si nevybudujete emocionální vztah. Všem ta to jejich "logické" chování přejete rychlý konec. I tak jsem se bavil, v druhé polovině to v zásadě neztratilo tempo a hlavně konec byl grandiozně překvapivý. Horší Prometheus. Za mě dávám 73 %

Jeden z nejintenzivnějších filmových zážitků za poslední dobu. Jestli nevíte, na co jít do kina, tak si ihned vyberte Dunkerk a běžte tam. Na velké obrazovce s prostorovým zvukem je to zážitek, z kterého se budete vzpamatovávat hodně dlouho. Ano, zvuk je jedním z aspektů filmu, který je strhující. Již úvodní výstřely mě málem shodily ze sedadla, neboť se s hlasitostí Nolan doopravdy nepáral a napálil to na maximum. Stejně je tomu i ostatních scén, nejvíce asi při náletech letadel, kdy si přijdete, že vám doopravdy ten létající mechanický pták proletěl nad hlavou. Jsem za takový realistický obraz nesmírně vděčný. Když tu již povídám o zvuku, tak bych se měl zmínit i o hudbě. Zimmer se opět ukázal a po celou dobu v zásadě ani nepřestal. Čekejte, že se husí kůže po celou stopáž nezbavíte. Opět nastolená spolupráce s Hoytemou přinesla ovoce, věřte, že takto úžasnou kameru dlouho ve filmech nespatříte. Samotné tři příběhové linky se mohou pochlubit svou odlišností. Část na mole je mrazící, neboť vojáci neví, kdy může nepřítel ze vzduchu zaútočit. Část na moři je strhující, protože nemáte absolutní tušení, zda si vás nevyhlédne ponorka. A momenty ve vzduchu ovládá strach, aby vás nepřítel nesestřelil do studených vod nebo aby vám nedošlo palivo. Všechny příběhové části se postupně skládají jako mozaika, na konci dochází k perfektnímu střetu všech linek. Nolan si zasluhuje potlesk také za minimum použitých triků. Ať jsou to souboje na moři či ve vzduchu, tak si vše užijete díky té věrohodnosti a realističnosti. Dnes je vzácné potkat režiséra, který upřednostňuje praktické efekty před CGI animacemi. Je sice pravda, že jednotlivé charaktery nejsou tak propracovány a vskutku si k nim nevybudujete skoro žádný vztah, ale o to tady přece jde (jediná postava, s kterou jsem se dost sžil, je Tom Hardy coby pilot letadla Spitfire). Hlavním záměrem je vyobrazení beznaděje a strachu, které se po dobu filmu čím dál tím více prohlubují, a hlavně silných emocí, které číší z každého momentu. Všichni herci podali mistrovský výkon, a to se někdy nemuseli ukazovat tak dlouho (Branagh a jeho hra emocí blyštících z očí po připlutí civilních anglických lodí mluví za vše). Nolan je čistokrevný génius, který ví, jak na diváka zapůsobit. Byla ode mě hloupost, že jsem si nebyl před zhlédnutím jistý se spojením Nolan + válečný film. Teď vím, že je schopný natočit každý žánr, a to s notnou bravurou. Za mě dávám 93 %

Dvojka se může pyšnit tučnějším rozpočtem, tudíž i kvalitnějšími triky a celkově lepším vizuálem. Trochu mě ale zarazil příběh, kde se kvalita propadla dolů a na výsledku je o patrné, ono ta mystologie ohledně světa upírů a vlkodlaků nebyla podána tak přesvědčivě. Všechno to vynahrazuje daleko lepší spád, kdy se doopravdy nemůžete nudit, protože se na plátně pořád něco děje a udržuje vás to v pozoru. Létající Marcus mi přišel docela k smíchu, nějak jsem mu jeho vzhled neuvěřil, neboť působil dost lacině. Atmosféra opět zvládnutá, temnější pojetí již podruhé zabodovalo. Absence upíra, kterého ztvárnil Bill Nighy, byla dost špatná. Jeho postavu jsem si velmi oblíbil a Marcus ho nedokázal plnohodnotně nahradit. Na Kate Beckinsale byly upřeny opět všechny zraky diváků, s hlavní rolí se odvážně porvala a pomalu se z ní stává ikonická upírka na poli filmů. Závěrečný souboj byl efektní, scéna s vrtulí tomu všemu nastavila korunku. Je to film, kde jde zpracování a zábavnost na první místo před příběhem, ale zabaví vás to. Za mě dávám 68 %

Když si poprvé přečtete obsah filmu, tak se asi trochu u souboje upírů s vlkodlaky zarazíte a řeknete si ? Tak to teda ne, na to se dívat nebudu ani za mák. Nedělejte stejnou chybu, jakou jsem já dělal již pár let. Len Wiseman je slušný řemeslník, který to má v ruce a již jsme se o tom mohli přesvědčit (čtyřka Die Hard byla akčním hitem). V jeho režii žádný problém nebyl. Příběh má pár nedostatků, ale podání samotné mytologie zapůsobilo na jedničku. Scénář je slabší, někdy najdete i nelogické chování postav, ale přijde mi, že v poslední době již není scénář na prvním místě. Nesmíte prostě moc přemýšlet nad vším, co se děje na obrazovce, ale když si budete užívat tajemné zpracování se sympatickou hlavní hrdinkou, tak se vám nakonec film zalíbí. Za docela nízký rozpočet skvělé triky, které mě opravdu překvapily (je příjemné vidět, že za slušný peníz se dnes dokáže natočit megapodívaná). Podání barev filmu prospělo, mně by se ani nelíbily plné barvy, které by samotnou atmosféru tak trochu zabily. Akce je nejlepším aspektem, souboje upírů s lykany mají něco do sebe. Uvidíme, co přinese pokračování, a pak do další pokračování, a poté další.....Holt, je to dlouhá série, tak se malinko obávám, že nastavená kvalita se neudrží po celou dobu. Za mě dávám 71 %

Film, který režíruje sám Guy Ritchie, byste poznali hned po pár scénách, aniž byste museli vědět jméno režiséra. Mám strašně rád tyto direktory, kteří filmu propůjčují i kus sebe, a na výsledku vždy jejich film poznáte bez sebemenších problémů. Nový Král Artuš se nesmí brát tak vážně, nečekejte v tom až na ty postavy nějakou souvislost se známou anglickou pověstí, protože takto zde nesmíte přemýšlet. Co se týče vizuální stránky, tak tam se nedá nic vyčítat. Svět točící se kolem Artuše si ihned zamilujete, protože se tváří velmi realisticky, ale v nitru zároveň i tajemně (přesně takto to má vypadat). Jedna z dalších věcí, která je tak typická pro tohoto režiséra, je hudba. Pár motivů změnit a máte zde další soundtrack Sherlocka Holmese. Soundtrack je doopravdy další peckou, která samotnou zábavnost stupňuje do jiných výšin. U hereckého obsazení si zajisté přijde každý na své, Hunnam svou roli zvládl, ale Jude Law ho přejel. Tak slizkého a zároveň nevypočitatelného záporáka může zahrát pouze on jako jeden z mála. Příběh nemá nejhlubší myšlenku, která by se ve vás uhnízdila na nějakou delší dobu, ale vše hezky odsýpá a na vše se hezky dívá. Uvidíme, jak dopadne pro srovnání jeho předchůdce, na kterého si také hradím svůj budoucí čas. Za mě dávám 78 %