gudaulin

Je to už mé druhé setkání s tímto Scorseseho snímkem, kdy jsem poprvé pro délku a nezáživnost nedokázal vytrvat až do konce a chybělo mi asi 40 minut k tomu, abych s Letcem zúčtoval. Prakticky dokonale jsem ho dokázal v rekordně krátké době vytěsnit z paměti a už to svědčí o tom, že tentokrát jsme si s Martinem nepadli do oka. Popravdě, je to v posledních dvou dekádách asi největší míjení s tímhle slavným americkým filmařem. Zatímco jeho poslední kousky mě dokázaly nadchnout, Letec vybudil spíš nudu a nezájem. Je to přitom bezpochyby velkofilm se vším, co k tomu patří, tedy s množstvím hvězdných tváří, vysokým rozpočtem, ambicemi sršícím scénářem, charismatickým hrdinou, ale něco tam nefunguje a není to jen tím, že by mě neoslovilo téma. Scorsese svého hrdinu popisuje hodně odlišně od reality, která by se mohla blížit tomu, jakým způsobem Costa Gavras účtuje s kapitalismem ve svém Kapitálu. Skutečný Howard Hughes byl totiž takový parchant, že i Belfort coby hlavní hrdina Vlka z Wall Street by mohl být považován za prima kámoše z nedělní školy a tajemníka Matky Terezy. Už např. Američan Leacock si povšiml typické vlastnosti Američanů - obdivovat úspěšné lidi bez ohledu na to, jakým způsobem k majetku přišli a jak s ním zacházeli, a tropil si z toho ve svých Literárních poklescích legraci. Ve Spojených státech je Howard Hughes považován za legendu, i když jeho reálné vystupování, činy a dopady byly hodně hodně problematické. Ve filmu je jedna scéna, kde se Howard nachází spolu s Katharine Hepburnovou na návštěvě u její famílie, která představuje takovou tu typickou do sebe zahleděnou snobskou liberální společnost, co se topí v blahobytu a přitom žvaní o socialismu. Na větu paní domu, že v jejich domě se o penězích nikdy nemluví, odpovídá Howard: "To proto, že jich máte dostatek." Po hříchu byl Howard Hughes tím posledním, kdo by mohl vynášet nějaké odsudky. Penízky zdědil a pak si spíš užíval a žil typickým životem playboye a celebrity. K zaměstnancům se choval bezohledně, manipuloval, vydíral a loboval tím nejhorším myslitelným způsobem, který neznamenal nic jiného než masovou korupci. Ona i ta jeho nemoc je hodně diskutabilní, ve 40. letech určitě netrpěl žádnou duševní chorobou a typické je, že až do konce života dokázal bez problémů řídit svoje firmy tak šikovně, že v životě nezaplatil ani cent na daních a přitom byl jedním z pěti nejbohatších lidí této planety. Tři hvězdičky tentokrát zachraňuje několik špičkových scén typu pádu havarovaného letadla a jeho efektní průlet obytnou čtvrtí, kde se Scorsese představuje v té nejlepší možné formě. Ale i tak musím opakovat, je to s oběma očima zamhouřenýma... Celkový dojem: 50 %.

Hodně váhám s hodnocením. Na jedné straně je to silné téma a vyskytuje se tam řada zajímavých vzpomínek pamětníků. Ono i to zpracování na poměry České televize a v rámci toho, co se objevuje v nabídce ČT2, není špatné, ale přece jen mám radši, když převažuje hlas profesionálních historiků s analytickými komentáři a hlas vypravěče sděluje fakta, než když koukám na vzpomínky pamětníků, které nikdo nekoriguje. To mi taky nakonec, dejme tomu, může slzet Ustašovec nad tím, jak kdysi v Jasenovaci hrdinně bránil chorvatskou nezávislost. Ono i to emoční zabarvení, kdy se např. v závěru pustí zádumčivá ukrajinská melodie, se posunuje někam na stranu pochopení ukrajinské nacionální věci. Daleko víc se mohlo věnovat prostoru té temné stránce ukrajinského nacionalismu, protože mezi nacionalismy východní Evropy ten jejich brutalitou jasně předčil ostatní separatistické národnostní snahy a byl hodně militantně obrácený např. vůči Židům. Dalo by se připomenout brutální čistku ve Lvově ještě před příchodem německé armády i mnohde jinde, kde docházelo k nemilosrdným masakrům. Není bez zajímavosti, že Solženicyn ve svém Souostroví Gulag je sice hodně kritický k sovětské moci, ale zatímco např. má výrazné pochopení pro věc Vlasovců, k Banderovcům má jen slova tvrdého odsudku a označuje je za tu nejhorší sebranku, jaká se v táborech NKVD kdy ocitla. Celkový dojem: 70 %.

Nelítostné války hmyzu nezapřou, že jsou určené pro trh komerčních televizí a chybí jim veřejnoprávní střízlivost a vědecká věcnost. Chtějí bavit, chtějí poutat pozornost a někdy chtějí i šokovat. Typické je používání výrazů a přirovnání, která platí pro svět lidí, někdy si pomáhají i úsměvnými pomůckami typu polnice, která svolává mravence do války proti nepříteli. Ale přes to všechno dávám nakonec nejvyšší počet hvězdiček, protože představují atraktivní výlet do světa miniaturních predátorů, vyznačují se špičkovou kamerou a přes výše uvedené dokážou zprostředkovat spoustu zajímavých informací. Navíc podání je opravdu populární, takže se okruh zájemců nemusí omezit pouze na příznivce entomologie. Seriál nepojednává pouze o hmyzí říši, jak by název mohl naznačovat, ale o všech miniaturních tvorech patřících do říše bezobratlých. Divák je svědkem soubojů pavouků, štírů, mravenců a dalších predátorů mikrosvěta. Celkový dojem: 90 %.

Obhájcova výzva obžalovaným: doznejte svou vinu, projevte lítost a soudce k vám bude vstřícný a obdržíte minimální trest, tak 40 let nepodmíněně. Holt jiná země, jiný mrav a jiný trestní řád. O tom se mohli přesvědčit i dva čeští mládenci, kteří obdrželi 50 let natvrdo. O thajském soudnictví jdou v Evropě i ve Státech legendy, ale že by drakonické tresty dokázaly snížit tamní kriminalitu a omezit obchod s narkotiky, se skutečně říct nedá. Právě díky výpovědi jednoho z českých vězňů, který se mohl vrátit do vlasti, máme celkem slušnou představu o tom, jak to v Bangkoku se zahraničními trestanci vlastně chodí. Obě dvě dívky to jako filmové hrdinky měly přece jen snazší, protože Spojené státy si dokázaly vyjednat zvláštní podmínky pro své odsouzené - k velkému vzteku ostatních vězňů ze zahraničí. Téměř bez šance je sice solidně zahraný thriller z atraktivního prostředí, ale nemá tak kvalitní režii a scénář, aby mohl atakovat nejvyšší příčky příslušného žánru a v podstatě představuje jen lepší průměr. Jonathan Kaplan zkouší zatraktivnit svůj snímek nejistotou ohledně míry viny svých hrdinek, které pochopitelně hrají obvyklou hru obviněných a odsouzených na soudní omyl či komplot justice. V podstatě jediná opravdu výborná scéna v závěru ale špičkové drama ještě nedělá. To nejzajímavější na Kaplanově filmu je asi přítomnost tehdy se teprve prosazujících nynějších hvězd televizní obrazovky a filmového plátna Claire Danes a Kate Beckinsale. Celkový dojem: 65 %.

David Lynch vždycky sázel na emoční manipulaci s divákem a s oblibou ho tahal za fusekle. Mezi jeho zbraně ale obvykle nepatřila sázka na sentiment a Sloní muž tak tvoří určité vybočení z jeho osvědčeného režijního stylu. Tady ale sentimentem diváka doslova zahlcuje a počítá programově s divákovou lítostí k jeho hrdinovi. Je mi líto, ale ten příběh je na můj vkus poněkud přímočarý a Lynchova hra příliš banální a klouzající po povrchu. Ty pravdy, které chce zjevovat, jsou zkrátka zjevné až příliš a nestaví přede mě žádná dilemata a ošidné volby. Stále zůstává kvalitní práce s herci, kdy především Anthony Hopkins ukazuje, proč desítky let patří k herecké špičce nejen ostrovní, ale i světové kinematografie, a stejně tak je nutné ocenit atmosféru viktoriánské Anglie. Přes to všechno to ale na čtyři hvězdičky tentokrát opravdu nevidím. Konec konců, tak vysoce oceňovaný film moji pomoc ani nepotřebuje. Celkový dojem: 65 %.

Od Tima Burtona jsme zvyklí na ledascos a je rozumné šetřit přívlastky typu ujetý, bláznivý nebo podivný. Ale i v rámci Burtonovy tvorby tahle variace na Perníkovou chaloupku vybočuje svou rozpustilou střeleností, vysokou mírou stylizace a zjevnou recesí. Německý pohádkový příběh si s chutí zahráli japonští herci, ženské úlohy si střihli záměrně těžce přehrávající pánové, děti se zjevně skvěle bavily a hraním se moc nezatěžovaly. Nicméně u tak ulítlé záležitosti to ani trochu nevadí. Kulisy jsou minimalistické a snímek dává hned zpočátku najevo, že Burton tentokrát nechce ani trochu strašit, jako spíš klasickou pohádku shodit parodickou taškařicí. V tom podstatném ale naštěstí zůstává Burton věrný klasice. Babě Jaze tentokrát nepomohou ani ninja schopnosti a jako obvykle skončí v peci. Raný Tim Burton v době, kdy si ještě nemohl dovolit točit vysokorozpočtové efektní podívané a peníze nahrazoval nápady... Celkový dojem: 70 %.

Nelítostný souboj má identický titul jako slavná gangsterka režiséra Manna a právě srovnání těchto stejnojmenných dramat pohybujících se navíc na teritoriu stejného žánru dává odpověď, proč považuju americký snímek za nezpochybnitelnou žánrovou klasiku a přímo ztělesnění kvalitního kriminálního thrilleru s výborně nasnímanými akčními scénami, kdežto francouzský snímek za tuctový kousek, kterému tentokrát nepomáhá ani přítomnost slavného Lina Ventury do nadprůměru. Vlastně bych to měl napsat tak, že Ventura představuje jediný důvod, proč s tímto kouskem po letech ztrácet čas. Venturovi chybí silný a charismatický protihráč, který by pomohl naplnit podstatu názvu snímku. K nelítostnému souboji zkrátka potřebujete dva přibližně vyrovnané soupeře. Z ostatních postav a figurek může utkvět v paměti nanejvýš Venturův nadřízený, který se až příliš nechal ochočit vlivem mocných a politickou objednávkou. Zdánlivě sice nechybí nic z ingrediencí, ze kterých se skládá poctivá kriminálka, ale výsledkem je jídlo jen velmi průměrné chuti. Celkový dojem: 55 %. Jinak souhlas s mortakovým komentářem.

Filmy s Jeanem-Paulem Belmondem někdy trpí tím, že diváci si zvykli Belmonda vidět v jedné jediné škatulce a cokoliv se z jeho tvorby vymyká, sklízí rozpaky a nepochopení. Bohužel tady ale musím konstatovat, že rozpaky jsou zcela na místě, protože Resnais to nevzal za správný konec a výsledkem je nudný a bezkrevný film, jehož hlavní hrdina nedosahuje charisma skutečného Staviského, jakkoliv se mu Belmondo snaží vtisknout svůj obvyklý šarm. Resnais se snaží svého hrdinu vykreslit jako někoho, kdo až příliš uvěřil svým vlastním lžím a hraje svoji úlohu bez ohledu na rizika z toho vyplývající a na blížící se konec. Snímku toho schází mnoho, mimo jiné i výraznější ženská postava nebo Belmondův protihráč. Tady je Resnaisův hrdina vylíčen jako obět systému a jakkoliv je na tom kousek pravdy, viděl jsem spousty filmů, kde je podobný námět přetavený do mnohem přesvědčivější polohy. Celkový dojem: 40 %.

Reportáž psaná na oprátce na ruský způsob podaná z pohledu pěti politických a dvou kriminálních delikventů odsouzených k nejvyššímu trestu. Výjimečně silná látka a výborné herecké obsazení. Poslední dny a hodiny před popravou, poslední slova a poslední loučení. Snad jen poněkud divadelní režie to lehce potápí do čtyřhvězdičkového hodnocení. Člověk se přímo sugestivně dostane do prostředí carského Ruska i s jeho pojetím spravedlnosti. Celkový dojem: 85 %.

Michelle Williams je přes svůj věk zkušenou veteránkou americké kinematografie, s troškou nadsázky by se dala nazvat princeznou americké nezávislé scény. Svým talentem v pohodě utáhne hlavní roli a tu střapatou holku, která se jen tak toulá, přežívá a kašle na budoucnost, jí věříte. Příběhy o kamarádství člověka se zvířetem patří ke spolehlivým tahákům a ta správná dávka emocí se najde i v tomhle snímku. Potíž je ale se scénářem, který je trochu prázdný a moc důvodů ke spokojenosti nenabízí. Jako závěrečná práce studenta filmové režie by to bylo na pět hvězdiček, ale jako drama dospělého tvůrce je to přece jen trochu málo. Celkový dojem: 60 %.