gudaulin

Kauza CIA je dokonalým protipólem ryze zábavných sérií typu bondovek nebo Mission impossible, akčních a dynamických kousků. Je tak velkým popřením zažitých žánrových schémat, že to musí průměrného žánrového fanouška rozzuřit a bude snímek častovat výrazy jako nudný, utahaný a nezáživný. Ve špionážním filmu se neobjeví jedna jediná přestřelka nebo pěstní souboj. Přesto je plný vnitřního napětí, skvělých hereckých výkonů a velmi chytrých dialogů. Matt Damon svého agenta pojaj jako opak nejslavnější postavy své filmové kariéry - tedy Jasona Bourneho. Jeho Edward Wilson je spíš nenápadný úředník ve státních službách, bez oslnivého charisma, který si svou kariéru u tajné služby zasloužil díky inteligenci a analytické schopnosti. Díky jeho postavě divák vlastně jen tak mimochodem pozná okolnosti vzniku CIA a její nejvýznamnější vítězství a porážky. Hodně silný, komplexní film bez výrazných slabin, který se nejspíš velice blíží realitě práce tajné služby. To jediné, co mě rušilo, byla Angelina Jolie v roli manželky. Ten její mondénní obličej k podobnému filmu neseděl. Celkový dojem: 90 %.

Před nástupem Tarantina se točily buď velkorysé, akademicky precizní bijáky, jako byla série "Kmotr" nebo "Tenkrát na Západě", nebo levná a mizerná béčka, která se nedala brát vážně. Tarantino přinesl do kriminálního filmu novou energii, vulgaritu, zajímavé charaktery - jeho hrdinové jsou sbírkou nejrůznějších psychopatů a parchantů nejhoršího zrna - a především vrátil kriminálnímu filmu zábavnost a přitažlivost pro filmové fanoušky. Už v Tarantinově prvotině se objevují prvky typické pro jeho rukopis - střídání časových rovin, hláškovitost, násilí pojaté jako zábava a provokativně popkulturní směs hudebních motivů. Ve svých počátcích znamenal Tarantino výrazné oživení a jeho první filmy mám narozdíl od posledních kousků opravdu rád. Pokud můžu Gaunerům něco vytknout, tak až příliš krátkou stopáž - tahle gangsterka mohla být klidně o půl hodiny delší a divák se mohl seznámit i s osudy zbylých členů gangsterské partičky. Levný snímek, který bodoval díky výbornému obsazení a provokativnímu obsahu. Celkový dojem: 90 %.

Vzhledem k vysokému hodnocení a celkové pověsti filmu jde pro mě o kruté zklamání - nikoliv po stránce filmové, ale obsahové. Wajdovi se nedá upřít velmi slušné řemeslo, výborné vedení herců a sladění všech stránek filmu. Snad jen scéna popravy na začátku a konec hrdiny v samém závěru snímku zavání teatrálností, která byla ale v 50. letech celkem běžná. Po stránce obsahové je to ovšem silně tendenční dílko, které plně odpovídá Wajdovu komunistickému přesvědčení. Wajdova interpretace historických událostí je tvrdě podpásová ve světle faktu, že na rozdíl od Československa, kde se komunisté opírali o silnou domácí podporu, v Polsku šlo o vnucený režim, importovaný na pásech sovětských tanků. Přepadení polska Sovětským svazem, popravy polských vojáků a důstojníků ( zdaleka nejen v Katyni !) Statisíce lidí odvlečených do lágrů v Kazachstánu a na Sibiři, důsledná likvidace samosprávy a všech prvků nezávislého myšlení, likvidace společenských, hospodářských, kůlturních a náboženských organizací,opozičního tisku - nic z toho se do Wajdova dramatu nedostalo. Odpůrci komunistických pořádků jsou bez vyjímky kariéristé, alkoholici nebo dobrodruzi a teroristé, zatímco vysokému komnistickému hodnostáři nechybí životní moudrost, přesvědčivost a zodpovědnost. Wajdův film je manipulativní o to víc, že je profesionálně natočený, milostná linie příběhu přesvědčivá a Cybulski v hlavní roli výborný a charismatický... Celkový dojem 35 % výhradně za filmové řemeslo.

Současná česká animace to má opravdu těžké, ani ne tak kvůli nedostatku talentů, jako spíš podfinancování a producentské nekompetence. A těžké to mají taky současné večerníčkové seriály, protože ty staré klasické se vezou na vlně nostalgických vzpomínek, kdežto ty současné pochopitelně dospělí nesledují nebo se na ně dívají ryze dospěláckýma očima. Večerníčkové řady jsou u nás holt vyráběné pro nejmladší diváckou generaci a generační přesah typický např. pro seriál "A je to" je spíš výjimkou. Koutský je momentálně náš nejlepší animátor, který se věnuje tvorbě pro děti a pokud má tak malou konkurenci, není to jeho vina. Jeho večerníčky sice nedosahují kvality té absolutní špičky večerníčkové tvorby, ale jde o slušný nadprůměr. Původních 44 % u Dr. Anima je nespravedlivých zejména v porovnání s vyšším hodnocením tuctových komerčních animovaných grotesek vysílaných na Nově a Primě. Celkový dojem: 70 %. Koutský boduje jako výtvarník i jako animátor a nikoliv náhodou je prakticky jediný, kdo je dneska známější z prostředí české animace v mezinárodním měřítku.

Prakticky jediným kladem seriálu je hlas vypravěče, kdy Petr Nárožný dělá maximum a opírá se o své dlouholeté zkušenosti. Na druhou stranu, výtvarná stránka mi ani trochu nesedí a scénář nedokázal z výborné literární předlohy vytěžit onu svěžest, vtip a atmosféru, která tuhle pohádku proslavila. Celkový dojem: 40 %.

Filmu se nedá upřít šarm, poetika a vtip, scénář, režie i herecké obsazení jsou vysoce nadstandartní. Film je ovlivněný francouzskou novou vlnou a modernismem ve smyslu bourání společenských konvencí. Lelouch sympaticky shazuje nejen vztahy mezi muži a ženami, ale i filmový svět. Jeho hrdina začal dráhu u filmu jako výrobce pornografie, přešel k reklamě a skončil jako úspěšný tvůrce ceněných hraných filmů. Pro snímek je typický dynamický střih a určitá fragmentace obrazů, k záporům naopak patří krátká stopáž u díla, které se snaží zachytit život tří generací. Časové skoky jsou v první půli filmu velké a některé zajímavé postavy se příběhem jen mihnou. Celkový dojem: 85 %.

Na rovinu - Stopař je béčko jako vyšité. S psychologií postav si ani v nejmenším neláme hlavu. Logika jednání jednotlivých hrdinů pořádně skřípe a časový sled událostí taky příliš nevychází. Tenhle kousek jednoduše patří k těm, které je nutné brát jako prvoplánovou zábavu bez větší hloubky a moc nad ním nedumat. Od tuctové béčkové produkce se ale odlišuje nadstandardním hereckým obsazením a odvedenými hereckými výkony, protože takový Rutger Hauer je v těchhle vodách jako doma a opravdu umí. Jennifer Jason Leigh není jen tuctová naivka, ale výborná charakterní herečka a na plátně je to jednoduše znát. No a C. Thomas Howell předvádí nejspíš nejlepší výkon své kariéry, díky které měl slušně našlápnuto k většímu úspěchu než se nakonec dostavil. K tomu připočtěme zručnou režii, která přes některá žánrová klišé dokázala diváka překvapit. Přinejmenším v některých momentech nechybí atmosféra, takový nástup zmáčeného Hauera do auta a detaily jeho tváře dokáže okamžitě vyvolat emoce, nebo pohled na dětského medvídka, za kterým se objeví rozšklebená tvář, to jsou prostě silné filmové momenty, díky kterým stopař boduje. Pak se ovšem dostaví slabší momenty, sejmout vrtulník střelbou z pistole během rychlé jízdy může ještě divák přejít úsměvem, ale odbytý klišoidní závěr a vyřízení padoucha nakonec stojí tenhle snímek jednu hvězdičku. Celkový dojem: 60 %.

Bílé peklo se může opřít o silný příběh a nezvyklý úhel pohledu (přinejmenším v našich končinách) a obsahuje řadu zajímavých a silných scén. Na druhé straně trpí scénáristickou nevyrovnaností, zbytnělou stopáží (film měl být nejméně o půl hodiny kratší nebo zpracovaný jako minisérie). Problematický je i nastavovaný konec, nejsem zdaleka první, kdo tvrdí, že film měl skončit střetnutím na hranici. Osobně mi ale nejvíc vadí, že se z tohohle německého snímku příznačně vytrácí německá odpovědnost za rozpoutání války a neuvěřitelné masakry, které se na východní frontě a na okupovaných územích odehrávaly. Patří k německým válečným mýtům, které do značné míry díky studené válce přijalo i západní veřejné mínění, že masakry a pronásledování civilistů prováděly jenom speciální jednotky - především SS. Ve skutečnosti byly rasismem a bezohledností prosáknuté i polní jednotky wehrmachtu, v ukrutnostech vévodila zejména 6. armáda a okupační jednotky v Bělorusku. Sověti se se zajatými Němci nijak nemazlili a podmínky v zajateckých lágrech byly kruté a řada vězňů je opravdu nepřežila, byly nicméně mnohem lepší než v německých koncentrácích, kde sovětští zajatci končili. Tenhle film německou vinu bagatelizuje a zločiny proti lidskosti relativizuje. Některé scénáristické motivy jsou navíc naivní, respektive povrchně zpracované. Celkový dojem: 55 %.

Z třídílné slavné série Istvána Szabó jde o první a z mého pohledu nejsilnější film, který přinesl K. M. Brandauerovi nesmírně vděčnou roli ambiciózního herce, který se stal pěšákem v mocenské hře. Díky ní se z něj definitivně stala velká hvězda filmového plátna. Szabó sice využívá konkrétní historické události a dobové rekvizity, ale vytváří nadčasový snímek o konformitě, manipulaci a kariérismu, která vede ke ztrátě vlastní identity. Szabův ministerský předseda není konkrétní historickou postavou, ale zosobněním mocenské zvůle a člověka na vrcholném postu kterékoli diktatury. Hodně chytrý scénář v řadě detailů ukazuje postupnou destrukci osobnosti a naznačuje, k jak temným koncům mohou vést počáteční kompromisy. Celkový dojem: 100 %.

Slaboučké tři hvězdičky v podstatě jen za vysoce nadprůměrné herecké obsazení, lokaci, kdy záběry severské krajiny, ledovců a vůbec neokoukanost prostředí hrají pochopitelně pozitivní roli, a koneckonců i za režijní zručnost, kdy August dokáže dlouhou dobu udržovat v divákovi napětí a vzbuzovat větší očekávání, než přinese klišoidní závěr. Předlohu jsem neznal, a tak mě odhalení téhle slibné mysteriózní podívané dost zklamalo. Posledních 15 minut filmu jednoduše snímek potápí. Chtělo to víc zapracovat na scénáři a vyvarovat se předvídatelných scén v závěru, které jakoby vypadly z nějaké filmové parodie. Celkový dojem: 50 %.