H34D

Filmy, zejména ty katastrofické, založené na skutečné události, mají tu výhodu, že nemusí příliš vymýšlet kostru příběhu, ale na druhou stranu z toho plyne nevýhoda, že divák zevrubně ví, co přijde, a tudíž film musí budovat napětí a atmosféru jinak. Třináct životů je skvělý příklad, jak to může fungovat. Všichni víme, že chlapci přežili, ale stejně cítíme každou vteřinu strach. Boj člověka s přírodou je starý jako člověk sám, ale tenhle snímek zase jednou ukázal, jak působivý ten boj vlastně je. Oproti přírodě jsme malí a bezmocní, a přesto jsme na ni vyzráli... Zkrátka dvě a čtvrt hodiny uplynou jako voda a tempo ani na chvíli nepoleví. Ron Howard dokázal ponor do hlubin jeskyně na obrazovku doslova přenést. 8/10

Přestože nový Top Gun je na první pohled esence Amerikanismu a koncentrace těch nejtypičtějších klišé, umí s nimi pracovat jako žádný jiný film. Ty scény, kdy za západu slunce o sebe naráží naolejované, vypracované hrudníky, stejně jako vzpomínky na řádění v baru za klavírem - jak to, že Top Gun je umí podat způsobem, který vám vykouzlí úsměv na tváři? Nemůžete se zlobit za zkratkovitost, jednoduchost, ani všemocnost Toma Cruise. Top Gun: Maverick je úžasně guilty pleasure, absolutně uhlazený film, který v prvé řadě hladí diváka. Ultimátní feel good letní biják. 9/10

Béčko jako hrom. Příjemné prostředí, předvídatelný příběh, solidní akce. Není to však tak jednoduché. Pokud je Prey zase další Predátor naruby, slušelo by se přinést i špetku něčeho nového. Nemůžeme přeci prohlásit, že film je dobrý jen proto, že se v některých aspektech přibližuje originálu, který kopíruje. Nic neposrat ještě neznamená odvést dobrou práci... 6/10

Už si ani nepamatuju, kdy tyhle "hypermoderní" akční slátaniny vznikly, možná to byl Labyrint lží. Jeden rádoby překvapivý zvrat střídá druhý, způsobem deus ex machina se různí lidé objevují na různých místech v ten správný čas. Události se dějí bez příčin, resp. jen proto, aby film mohl nějakým směrem pokračovat dál. Vymýšlet příběhy jako Black Widow je možné donekonečna - vždycky se objeví nový záporák, další katastrofa, anebo se opět budeme ohlížet do minulosti, popř. se objeví nová vedlejší postava, s níž se může zrodit nová franšíza. Filmy s Jamsem Bondem, anebo Mission Impossible jsou také plné moderních technologických vychytávek, ale povětšinou mají fungující a logicky poskládané příběhy. Black Widow jsou holky a exploze. Tak aspoň, že nenudí... 6/10

Rozpačité reakce vyvolávají obavy, ale tvůrci The Wire (a Treme a The Deuce) opět nezklamali. Sice se tentokrát nejedná o komplexní fresku společnosti i jejího systému, ale stále jde o poutavé, místy fascinující a místy zarážející vyprávění o neuvěřitelných a přesto skutečných událostech v Baltimoru. 6 dílů neposkytuje dostatek prostoru pro vykreslení charakterů, ale nechronologické řazení je zajímavé a dokáže jinak přímočarý příběh slušně okořenit. Seriál v prvé řadě poukazuje na beznaděj, která se nedá napravit obměnou pár lidí. Nezávidím policajtům, ani občanům Baltimoru, drží se navzájem v šachu. We Own This City je kvalitně zpracované poloakční krimi s informační hodnotou - byť zjednodušeného - dokumentu. 8/10

Zpočátku působí seriál dost rozpačitě, řekl bych, že jediným společným jmenovatelem s Breaking Bad je postava starého Mike. Samotný Saul je vykreslován trošku odlišně, jeho křiváctví je svým způsobem nevinné, anebo jiným způsobem odpustitelné, někdy až roztomilé, neboť seriál odhaluje dobré úmysly, které stojí na pozadí. Trvá to, než vám charakter Saula přiroste k srdci, ale stane se to. Minimalistický příběh a pomalé tempo si však na prvních dvou sériích bere svou daň, jsou totiž citelně slabší. Atmosféru však má seriál od počátku do konce výbornou, je zde spousta zvláštních, někdy až uhrančivých momentů, kdy se toho na obrazovce mnoho neděje, ale budují se pocity - pocity o životě v prašivém Novém Mexiku, kde prosťáčci jezdí otřískaným autem podél prérie a chtějí si taky ukousnout svoje sousto amerického snu. Třetí série je mezník a od čtvrté začíná ta pravá jízda. Charaktery mají jasnější kontury, do popředí se dostane také úžasná Kim a plány drogovéko kartelu se začínají realizovat. Těžké seriál hodnotit jako celek, protože první dvě série jsou stěží za 4*, ale od 4. řady nahoru to začíná být naprostá dokonalost, která se plně vyrovnává svému duchovnímu otci Breaking Bad... 9/10

Nejzajímavější na novém počinu Rickyho Gervaise je, že i přes svou typickou nekorektnost a humor černější než čistokrevné afričanče, zvolil způsob, kdy v řadě skečů nejprve kulantně vysvětlí, že se jedná o ironii, popř. že to tak vlastně nemyslí a teprve poté daný vtip bezpečně vypálí. Je to zajímavé, on bojuje proti politické korektnosti a nesvobodě slova a humoru, ale přitom je těmito faktory sám ovlivněn a přizpůsobil jim své vystupování. Výsledek je tedy nekorektní, vtipný, ale bezpečný. K dokonalosti má však tento "speciál" daleko, trošku chybí originalita, přijde mi, že Ricky Gervais omílá témata, která již dotákl k dokonalosti v předchozích vystoupeních, zejména Humanity. 8/10

První dva díly umně rozehrávají vězeňské drama připomínající mistrovský Oz, přičemž těžko uvěřit, že hned třetím dílem má vše končit. Během oné poslední třetiny však divák pochopí, že seriál má jen načrtnout jakousi cestu hlavní postavy za vykoupením a odpuštěním. Cílem tedy není komplexně vykreslit vězeňský systém, prim hraje lidský rozměr, konkrétně hlavní charakter a jeho prožívání. Bezpráví i bezmoc za mřížemi je vděčné téma, ale ani jeho opětovné zpracování není na škodu, pokud je provedeno tak dobře jako zde. 8/10

Od začátku se nelze zbavit dojmu, že Euforie tak trochu chce šokovat, ale citlivé a precizní zpracování jednotlivých příběhových linek a jejich barvitých charakterů se zasluhuje o to, že seriál nakonec působí velmi přirozeně a lidsky. Místy je to koncentrovaná deprese, místy špetka černého humoru a místy lekce do života. V konečném důsledku nejde o to, jestli je Euforie věrohodná a realistická, ale o to, že po jejím shlédnutí získá člověk lepší náhled na to, jak teenageři uvažují, jak se cítí a jak vnímají svět. Když vzpomenu třeba na kdysi uznávaný seriál o náctiletých, Skins, tak Euforie je rozhodně o krok dál. 9/10

Na první pohled je to jako sledovat jednu z nejznámějších videoher posledních let - Red Dead Redemption 2, na druhý pohled je to však ještě víc... Seriál o krutosti i kráse života samého, nekompromisní, neúprosný... Audiovizuální mistrovské dílo, u které mě malinko hladily proti srsti jen některé proslovy hlavní postavy a občasný důraz na sentiment. Ovšem vzhledem k tomu, že 1883 je vyprávěn optikou mladé, naivní, ale setsakramentsky odvážné dívky, tak to vlastně sedí. V seriálu kontrastuje právě ta nevinnost, cit a krása s brutalitou lidí i přírody samé. Vždy když seriál dává, tak také bere. Je však ryze lidský, a proto přináší nefalšovaný a cenný emocionální zážítek... Važmě si našich životů a obdivujme ty, kteří neměli takové štěstí, aby mohli číst tyto (jakékoli) řádky... 9/10