Narciska

Někdo tady příliš tlačil na pilu, aby vzbudil soucit. Kromě hlavních hrdinů byli všichni přízemní tupci. Očividná snaha každou scénou ukázat, jak těžké to nepohybliví mají. Proč? Víme, že je to těžké. Nebavilo mě to. Některé scény byly vyloženě stupidní. Nedůvěryhodné jednání postav. Pozitivně hodnotím pouze téma, hudbu a McAvoye, pro něhož mám slabost. Jako celek shit, aniž bych se chtěla dotknout všech těch, kterým se to líbilo.

Jeden z nejnádhernějších filmů, co jsem kdy viděla. Příběh pulzující životem. Slova, co hladí (skvělý Vladimír Dlouhý). Radost a bolest v jedinečné harmonii. Pokorná oslava přírody a přátelství. Život, který chcete žít. Sen, jež toužíte naplnit. Bytost, kterou chcete být. Hudba, co sladce zní...

Příběh se pyšní hudbou, milými postavami, myšlenkou, na níž něco je, příjemnou atmosférou a střihem výborně propojeným s animacemi a komentáři, překvapivým vývojem. Přesto zůstávám trochu na rozpacích. Oba hlavní protagonisté více se před kamerou ukazovali než hráli a vedlejší postavy nevynikaly. Můžu však připustit, že příběhu by velké herectví škodilo. Pak tedy jedinou slabinu filmu vidím v tom, že postrádal hloubku. Ta nepatří do každého filmu, ale tento se podle mě hluboce tvářil. Ve skutečnosti klouzal po povrchu až máte dojem, že jde jen o kameru, jež točí, jak jsou herci hezcí. Možná ale tímto komantářem více vyjadřuji svůj problém se současným filmem. A tak hodnotím vysoce, protože přeci jen mezi dnešním pojetím filmu "chci se líbit za každou cenu" je to nadprůměr.

To je tak, když si někdo vyhraje, promyslí scénář do všech podrobností, každou scénou děj posouvá dál, baví se pohledem do tváří herců, nezapomíná na svůj styl a podtrhne výbornou hudbou. Film hraje okrovými a hnědými odstíny. Prostředí, postavy a příběh do sebe zapadají. Po všech stránkách kompaktní, vypointovaný, vtipný film.

Film byl zklamáním a hlavní hrdinové nesympatičtí. Myšlenka a námět byly v pohodě, ale někde se stala chyba, jež se táhla filmem od začátku do konce. Herecky a režisérsky neprocítěné. Jalové vyprávění bez hlubšího rozměru. Ani hezké scény nedokázaly emočně zapůsobit. Hudba krásná, ale s filmem neladila. Rozuzlení nečekané, ale liché. Ještě že tam byla ta roztomilá panda.

Film se věrně drží amerického schéma. Je přece třeba zahrát na emoční strunu slasti z vítězství, na napětí, že to třeba nedopadne, a na pocit úlevy, že konec dobrý, všechno dobré. Jen ten způsob už dost nudí. A taky Tom Cruise, ale to bude asi osobní. O nic nepřijdete (první půlku jsem neviděla), nic si neodnesete (druhou půlku zapomenu), takže vlastně pohoda, ne?

Chtěla jsem vidět něco, u čeho netřeba přemýšlet, dobrou a pohodovou podívanou, jež dopřeje mi oddych a zábavu. Nechci unavovat superlativy a tak jen řeknu, že toto vše bylo tímto filmem naplněno. Nebyla bych to ovšem já, abych neřekla ještě víc. Jedno filozofické zamyšlení Návrat do budoucnosti přece jen přinesl. Když film vznikl, byly mi 3 roky. Uplynulo 27 let a já si říkám, jak je možné, že jsem viděla tolik filmů, ale tento mě nějakým zázrakem minul nepovšimnut? A je to velká škoda, protože vidět film dříve, zamilovala bych si jej. Přesto jsem ráda, že jsem film mohla vidět nyní, že o něm již navždy budu vědět a třeba se k němu občas vracet. Hezkou přítomnost všem :)

Šedivé interiéry, podivné scény, nevšední hrdinové, absurdní dialogy. Přesto je to ještě podivnějším způsobem reálné, živé a smysluplné. Jo a taky to je o síle lásky. Jen škoda, že dojem nepřesáhl závěrečné titulky...

Nevím těžko hodnotit, protože jsem to viděla s dabingem a v rušivém prostředí... Bylo to dojemné a herci milí, na druhou stranu to bylo příliš sladké a herci uplakaní... Trochu nekompaktní, nevyvážené... Pointa? Reklama na transplantaci srdce? Scénáristé si v mnoha do očí bijících momentech trestuhodně zjednodušovali práci. Hraní na city a na sladký ksichtík a sexy tělíčko Willíka... Ovšem na zimní nedělní televizní odpoledne ideál.

Blankytně čistý a citlivý příběh. Zatoužila jsem při něm tvořit domorodé umění. Zastyděla jsem se nad panoptikem, jež my blahobytní tvoříme. Oživil se obraz toho, do jakého vyloučení vehnala děti Slunce noha bílého člověka. Vzbudil se obraz toho, jak bílý muž přichází... nepozván, převrací vzhůru nohama a lhostejně opouští... všechna ta místa, ghetta, rezervace, zoo... a bez svědomí a soucitu páchá bílé násilí na pestrobarevné vlajce Země. Nevysvětlitelným kouzlem filmu je, že do světa deky místo střechy, vůně lepidla místo kakaa, klokanů místo konzervy a porce nudlí místo sobectví vnáší stojednaminutový pocit klidného odevzdání a míru. A to je řeč jen o příběhu, jenž jako rosa skví se na okvětních lístcích sakury a leknínu.