Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Animovaný
  • Akčný
  • Komédia
  • Dráma
  • Sci-Fi

Recenzie (1 051)

plagát

Gekidžóban Sword Art Online: Ordinal Scale (2017) 

Začíná to už být zvykem, že v období mezi sériemi se hodí film, který trochu připomene, co se zde v předchozích sériích událo. Tentokrát to není rozšířená rekapitulace seriálu, ale další příběh s prvky připomenutí jednotlivých postav a některých událostí, které se staly. Příběh se tentokrát neodehrává ve virtuální realitě (i když částečně taky), ale v augumentované realitě, kdy se opět vrací kostlivci z noční můry SAO, které změnilo životy mnohých - nejen samotných účastníků, ale také jejich rodin. A tak jedna velká tragédie přináší tragédii další, která tentokrát ohrožuje skutečný svět a kdy touha po nemožném budí v lidech jejich nejtemnější stránky. Příběh jako takový byl super, jen je škoda, že měl "pouze" dvě hodiny, protože tohle by si zasloužilo seriál sám o sobě - klidně i v klasické 12-ti a ne 24-ti dílové metráži. Z tohoto důvodu je tu vidět, že se časově spěchá a proto některé scény se mohou zdát trošičku uspěchané (i když zase ne úplně uspěchané jako v jiných případech) a tak trpí v tomto ohledu napínavost, která by mohla dosahovat ještě jiných výšin. Napínavost tu samozřejmě je a má určitou kvalitu, ale ještě by mohla mít nějakou tu špetku navíc. Animace je trošku jiná oproti předchozím počinům - přijde mi taková trošku plynulejší a ostřejší (trochu viditelný vliv počítačové animace), ale na druhou stránku bych možná vytknul takový menší trn v oku a to šíleně duhové barvičky v některých efektech, které tam opravdu nemusely být. Po hudební stránce nevím jestli to dát za vinu kvalitě nahrávky, kterou jsem sledoval nebo je to tak opravdu, ale přišlo mi skoro veškerý (krom konce) zpívání takové upotlačené na pozadí, kvůli ostatním efektům, zvukům a melodiím, že tomu nebylo moc rozumět. Rozhodně ale musím pochválit nazpívání jednotlivých melodií, které člověk zná z předchozích dílů a taky pár dalších super tracků. Každopádně už se těším na oznámenou třetí sérii (tuším, že to bude ta část pod názvem "Sword Art Online - Alicization" **** MENŠÍ SPOILER: Mělo by to být z dalšího tajného projektu s trochu jiným typem ponoru a AI.****) a jaké další události se v tomto univerzu odehrají.

plagát

Gekidžóban sóšuhen Overlord: Fušiša no ó (2017) 

Film, který obsahuje první první půlku seriálu. Není to žádný shrnutí, ale skoro úplně ty samé záběry a události. Rozdíl je pouze v tom, že některé události jsou zkrouhnuté, vynechané nebo naopak některé jsou upravené nebo rozšířené.

plagát

Transformers: Posledný rytier (2017) 

Už po minulým díle jsem si říkal, že tohle prostě už sledovat nebudu (jak moc to kleslo na dno), ať natočej kolik dílů chtěj, ale bohužel mi to nedalo a hecnul jsem se na to podívat. To jsem si dal. Takový chaos jsem dlouho nezažil - přišel jsem si jak epileptik na houbičkách několikrát přeždímán v pračce. Dejme tomu, že jsem ještě tak nějak pochopil celkem akční kameru v dvojce, ale zde už je to naprosto něco těžce sledovatelného a řekl bych i odbytého. Navíc tuto hrůznost prohlubuje strašně akcelerovaný příběh, který vás už od začátku nenechá ani na chvilku se zorientovat a chrlí na vás několik různých příběhů v různých zvratech, že to ani vše nestíháte postřehnout, nenechá vás to jednotlivé situace vytrávit a většina z nich je naprosto nevhodně umístěna. Je vidět, že i do těch dvou a půl hodin se snažili narvat strašně moc a takhlenc dopadlo. Jediným světlým okamžikem na této příšernosti jsou Bumblebee a především nová postava v podobě Cogmana, která tam chrlila jednu lepší hlášku za druhou.

plagát

Isekai wa Smartphone to tomo ni. (2017) (seriál) 

Další tragická postava, která nedokáže zvládat dívky kolem sebe a nechá se od nich v pokleku poučovat kvůli každé drobné ecchi situaci (jak špatně už se na tohle trapný klišé kouká - ale hold Japonci a jejich kultura). Klišé je taky ona reinkarnace ve fantasy světě, kam si hlavní hrdina bere (díky dobré vůli Boha) svůj smartphone s lokálním upgradem a schopnost používat jakoukoliv magii (sice tohle klišé mám celkem rád, ale jeho zpracování je příliš "über"). Díky speciální magii může vytvořit nebo dokázat vlastně cokoliv a zde je největší kámen úrazu, protože zde vytvoří kdejakou pikačovinu nebo v různých vážných situacích je vyřeší lusknutím prstu. Když už mluvím o luskání prstu, tak onen oblíbenej "slip" (uklouznutí) je tak bolestivě předvídatelnej a v některých situacích to naprosto zabíjí jakoukoliv vážnost. Drama si tu člověk prostě neužije a romantiku vlastně také moc ne, protože kvůli tomu, co jsem psal v první větě. Co se týče konce, tak jsem byl celkem překvapen, že to skončilo jinak, než klišovitě, ale zase tam trochu prozradili moc a hlavně pak ještě ta nová postava, která tam byla příliš násilně vpravena a navíc ona záhadnost s otevřeným koncem, kdo to vlastně je. Animace by v mnoha ohledech potřebovala vylepšit - nedetailnost, podivné tvary občas, místy typický ichtylní japonský design. Po hudební stránce nic, co by stálo za vyzdvižení.

plagát

Isekai šokudó (2017) (seriál) 

Nějak jsem se zapomněl a ani jsem nevěděl, že jsem už shlédl poslední díl. Přesně tohle se vám může stát, protože respektive se to vede v duchu příběhu o naprosto ničem. Nehledejte tu žádný drama, ani "silně" hlubokou myšlenku, protože to tu není. Naopak je to spíše oddechová záležitost, na kterou se příjemně kouká a obzvláště např. když si člověk dává oběd a chce mít něco na pozadí. Sice jsem si zprvu říkal, že ta kombinace fantasy a dveří do našeho světa - konkrétně do restaurace Nekoya, se mi zdála trochu podivná, ale zase na druhou stranu, pokud by tam byly jen pouhý klasický zákazníci, tak by tomu něco chybělo. Sice je tu sem tam nějak ten příběh z pozadí každé postavy, která zde navštěvuje, ale nic do hloubky a ani vám to moc neutkví, protože to vlastně ani není nějak podstatné. Romantiku tu žádnou nečekejte, i když tu má menší potenciál. Celé je to o tom, že fantasy postava objeví dveře do neznámého světa - zjistí, že je to restaurace - nají se - získá svoje nejoblíbenější jídlo, které jen tak nezmění a které popíše do různých chuťových poznatků - "zaplatí" - a za týden znova atd. Animace je velice příjemná, i když má menší nedostatky ve fyzice a hudební stránka je taková pohodovka jen tak pro podkreslení nebo aby něco hrálo (i když se mi celkem líbilo zpracování intra - mělo to takovou kouzelnou atmosféru a pocit vítanosti).

plagát

Strike the Blood - Season 2 (2016) (séria) 

Vesměs to pokračuje v tom duchu předchozí série, jenže problémem je určitá nekonzistence příběhu, kdy se přeskakuje z různých příběhů a mnohdy chybí zásadní informace, aby člověk mohl pochopit to, co se tam zrovna odehrává - ale zase to není tak, že by to nebylo koukatelné, jen je člověk o něco ochuzen. Každopádně to má své plusy v podobě nových postav - Gajou ("otce" Nagisy a Koujoua), Grendy (bez spoileru), Hisano ("babča" Nagisy a Kojoua), Yume (bez spoileru), Ibliz (další královský upírek z jiné frakce), dalších tří holčin z Lví organizace a především Kisaki, která je celkem vtipná (konukrence Lví organizace), nebo nečekaných situací v podobě nečekaných kombinací na souboje a zjištění informací o jednotlivých postavách. Největším problémem a hlavně asi důvod proč to takhlenc utrpělo je délka série, která má pouze 8 dílů, což je oproti původním 24 slabé (jsem sice rád za každý díl navíc, ale je to spíše braný jako OVA, než skutečné "druhé pokračování"). Animace se drží při starém (trochu zklamání ze špatného zpracování detailů ohledně jednotlivých částí těla) a po hudební stránce průměr.

plagát

Gamers! (2017) (seriál) 

Tak tohle jsem fakt ještě nezažil. Tohle anime má tak nekonsistentní (obzvláště poslední díl mi připadá úplně vytržený z kontextu a úplně o ničem jiném) a naprosto o ničem příběh. Zpočátku snaha o verbování do herního klubu a trochu pohledy na různé typy hráčů (soft - hardcore), poté romantická komedie a v závěru filosofie o hrách. Komediální prvek je dobrý, ale všeho s mírou, protože opakovaný vtip vytáčený ještě do nejvyšších možných otáček už vtipný není a člověk se akorát pak chytá za hlavu a říká si, co je to za idioty. Chápu že nedorozumění je vtipný v ohledu romantiky a ještě bych možná pochopil několikakeré nedorozumění, ale nedorozumění o nedorozumění a do tohle další takovýhle mnohaúrovňový nedorozumění už po určitém čase fakt přijde na hlavu. Postavy jsou celkem slušný až překvapivě na hlavního hrdinu, který je kompletně napřesdržku. Kdyby udělali z Tasuka hlavního hrdina, bylo by to mnohem lepší. Časem začala lézt na nervy i Chiaki s tím svým neustálým zdvojováním slov. Nej naopak byla Aguri, která obzvláště v posledním díle nejvíc hlásila. Samotný poslední díl bych hodnotil zvlášť a to, kdyby se odstřih naproto nahodilý a nemístný začátek, za plných 5*. Jak už jsem zmínil, tak největším problémem u tohohle anime je to, že je tam smícháno všechno možné dohromady bez určité formy, místy se to oddaluje od ústředního tématu a postavy by chtěly přepracovat. Animace je slabší a hudební stránka taktéž nic moc.

plagát

Tenši no 3P! (2017) (seriál) 

Od tohohle anime jsem nevěděl co očekávat, ale tak nějak jsem se nechal strhnout jeho atmosférou a sledoval až do konce. Hlavní středoškolský shut in hrdina tvoří celkem dobrou hudbu a jednoho dne je zlanařen k setkání s fanouškem, ze kterého se nakonec vyklube malé děvčátko, které má rádo jeho hudbu. Od té se dozví, že má kapelu ještě se dvěma dalšími holkami a chtěli by od něho pomoct zorganizovat koncert, který by pomohl jejich sirotčinci. Nakonec to neskončí jen u toho a pomáhá jim dál v jejich hudební kariéře. Především tomu pochválim celkem pěknou hudbu, povedenou animaci, tak nějak onen lehký a pohodový slice of life a samozřejmě i onen zápal pro hudbu. Na druhou stranu je trochu zklamání, že tam nebyl dán příliš velký prostor Sakuře - jakožte druhotnému příběhu, když všechno se čistě akorát zaměřovalo na ona tři malá děvčátka a jejich hudbu, kdy ostatní aspekty života byly silně upozaděny (s výjimkou té situace okolo Nozomi). Nejhorší na tomhle ale je trochu ujetý vkus autora, kdy jak už jsem zmiňoval, tak se jedná z větší části obsazení o malá děvčátka (celkem 5 tušim + jedna trochu neodhadnutá). Je to spoustu záběrů fanservisu a ecchi prvků, které už silně hraničí s pedofilní úchylárnou - to si tu fakt mohli odpustit (kdo ví, jestli tu anime verzi ještě neokleštili, aby to bylo možný vůbec vpustit do telky).

plagát

Knight's & Magic (2017) (seriál) 

Moderní Japonec zemře a je reinkarnován do fantasy světa. K tomu v tomto světě není jen magie, ale Knight Runneři (roboti), což bylo tohoto človíčka v původním světa vlhký snem. A zde rovnou vzniká onen problém, jeho šílený zápal pro roboty z něho dělá naprosto otravnou postavu a proto si v mnoha vážných situacích člověk ani nemůže vychutnat jakékoliv drama, protože to svým chováním naprosto všechno degraduje. Příběh je navíc moc nekonsistentní, kdy jsem od těch monster čekal trochu víc, než - jo zabil jsem jedno silnější monstrum a problém se vyřešil, tak jdeme dál. To samý pak v královských válkách mi přišlo, že tam vlastně žádné strategizování nebylo a bylo to takové příliš jednostranné (ale to už se tak nějak dalo čekat vzhledem k znalostem hlavního hrdiny z původního světa). Pro malé děti možná dobré anime, ale pro náročnější ztráta času - to už si radši pustím "Break Blade", i když není zanimován kompletní příběh. Animace v určitých ohledech pokulhává (např. ono želví monstrum - úplně jsem si vzpomněl na "Juuou Mujin no Fafnir" a jejich retardované animace draků) a řekl bych, že je tam až příliš mnoho pestrých barviček, a po hudební stránce celkem hrůza - taková trochu japonská šmoulí verze zpívání a naprosto neladící jakési elektro.