L_O_U_S

Ukázky z tohohle filmu nám kdysi pouštěl přednášející v biblistice, já se k němu ale odhodlal až po dvanácti letech. A šel jsem raději do původního znění, protože na Krampola jsem si netroufal (ale asi to je otázka zvyku). Pár vtipů je opravdu povedených, ale už jsem tak nějak vyrostl z obliby de Funèse. Nevím, proč francouzští doboví tvůrci měli potřebu ukončit snad každou komedii zmatenou honičkou. Pro mě to dnes jsou nejslabší části. Vyzvednout ale musím Cosmovu úvodní znělku. (1 268.)

Série z kouzelnického světa J. K. Rowling pro mě skončila sedmou knihou, potažmo osmým filmem. Přetrpěl jsem omyl jménem Prokleté dítě a dodnes ho odmítám brát jako součást kánonu. Sérii Fantastická zvířata jsem dosud ignoroval jako zbytečnou nástavbu a honbu za penězi. Když už to ale dávali v televizi, řekl jsem si, že se podívám a pokusím se oprostit od srovnávání s hlavní sérií. Jenže ono by to šlo, pokud by tenhle nový příběh měl čím oslovit, takže pocit zbytečnosti ve mně spíš rostl. Za zárodek zajímavých nápadů považuju snahu ukázat kouzelnický svět jinak. Ač jsem zastánce toho, že svět kouzel by měl být především kouzelný (a z toho důvodu nedám dopustit na první dva potterovské filmy), prvek fyzického týrání by mohl být aspoň zajímavý a dát tomu nový rozměr. Jenže se to rozplývá v kaši plné digitálních žvížátek, okecávání a hloupého jednání postav. Některé nové prvky jsou navíc tak rušivé, že vážně pochybuju o soudnosti tvůrců. Takže teď se tady budou jen tak vynášet rozsudky smrti bez řádného soudu, navíc za pofidérních okolností? V průběhu filmu se mi začalo chtít spát a v kombinaci se sekající se televizí kvůli špatnému připojení to pro mě byl důvod, abych si šel prostě lehnout. Bez toho, aniž bych se dozvěděl, jak to skončilo – samozřejmě kromě toho, že konec bude otevřený pro další díly, pravděpodobně stejně zbytečné a nudné jako tenhle. A vlastně mě to ani nezajímá. (1 267.)

MOST! si může připsat především dvě velká vítězství. Za prvé dokáže každým dílem překvapit. Nesklouzává ke klišé a očekávaným schématům. A za druhé považuju za pozitivní, že se mu podařilo aspoň trochu smazat trhliny ve společnosti, protože dokázal pobavit všechny napříč různými sociálními bublinami. Vážná témata, na kterých ve skutečnosti není vtipného vůbec nic (nesnášenlivost, dluhové pasti), jsou podána s nadsázkou. Postavy působí skutečným dojmem a člověk si dokáže časem oblíbit i ty, které se mu zpočátku jevily nesympatické. Příjemná ukázka toho, že Češi ještě dokáží natočit dobrý seriál. (1 266.)

Pro dvouhlavého předchůdce mám celkem slabost. Ano, ačkoliv je Útok dvouhlavého žraloka hrozná stupidita, má přece jen něco, díky čemu ho beru na milost, totiž atraktivní ostrovní prostředí a celkem uvolněnou atmosféru studentského výjezdu (byť jsou téměř všichni studenti tupí jako řiť). Trojhlavý následovník bohužel atraktivitu předchůdce nezachovává, místo tichomořského atolu jsme někde na podmořské základně, která mě už tolik nebaví, a nespraví to ani ožírací loď plná ženských křivek, i když možná právě za ty dávám tu jednu hvězdu. Ray a spol. tentokrát rezignovali i na nějakou expozici, a tak se postavy ocitají v průseru pět minut po příchodu. Špatné tempo, nuda, nezajímavé řádění tříhlavé potvory. (1 265.)

Před pár lety jsem sjel skoro celou tvorbu dvojky Cejpek + Veselý. Z nějakého důvodu jsem si pár kousků ještě nechal v záloze, asi možná na horší časy. No, co k tomu po těch letech zase říct. Je to pochopitelně hrůza a děs, ale tak nějak oceňuju, že se oba pánové u toho kompu asi možná i snažili, aby rozhýbali obrázky k Landově písničce. Jako kuriozita to je průchozí, jako vážně míněná záležitost, kterou někdo nahodil na ČSFD, to ale ani náhodou neobstojí. (1 264.)

Přednedávnem jsem dočetl předlohu Dům na úskalí. Když člověk sleduje adaptaci detektivky, kde zná vraha, přijde mu to všechno hrozně průhledné a říká si, že to pro prvodiváky nemůže být žádný oříšek. A přesto je a možná právě to dělá detektivku dobrou. Takže proč průměrné hodnocení? Nevím, možná to beru jen jako součást vyrovnaného celku, který jsem ale nikdy zvlášť „nežral“. (1 263.)

No, z toho, co bylo k vidění na Vánoce, je to asi opravdu to lepší. Nápad s ukrytým královstvím a slepým hrdinou nebyl špatný, ale tak nějak postrádám důvod pustit si to znovu. (1 262.)

Pro mě docela zapomenutelná pohádka. Chápu, že žánr vyžaduje jasně rozlišené dobro a zlo, ale to je vážně nutné, aby záporáci byli schematicky zlí ve všech ohledech? Zajímala by mě hlubší motivace postavy Jiřího Dvořáka, nota bene když takhle zkažený jedinec by se asi sotva spokojil s důstojnickým flekem a proměňováním hodných děvčat v egoistky. (1 261.)

Nemá cenu lámat to přes koleno. Pokud nejsem na tyhle pohádky naučený z dětství, už v nich to kouzlo po třicítce nenajdu. Jako pro fandu youtubového kanálu CaryMaryFuck je ale pro mě osvěžující vidět prince Okenu zamlada. (1 260.)

Neviděl bych to tak černě, ale žádná sláva to opravdu nebyla. (Ne)herectví hlavního hrdiny působí zvláštně. Umí Liška hrát i jiné postavy než drmolící břídily? (1 259.)