MickeyStuma

Na základě úspěchu první velkolepé adaptace Dumasova románu „Tři mušketýři“ (1921) se autoři rozhodli navázat dalším románem Železná maska. Nutno podotknout, že tentokrát opravdu volně, protože s literární předlohou má společného jen velmi málo. Základní motiv a to je vše. Každopádně tak bylo docíleno, že se vrátily postavy z předchozího snímku, a tedy i Douglas Fairbanks jako DʼArtagnan. Vše, co obsahovali Tři mušketýři, je obsaženo i v Železné masce. Dobrodružství, drama, romantika i humor. Jen už s kratší stopáží a poněkud menší uhrančivostí. Zkrátka už víme, do čeho jdeme. Fairbanks měl tak opět příležitost předvádět své kaskadérské kousky ve velkolepých kulisách. Film má o něco větší švih a akční náboj, takže po této stránce nezklame. Zajímavé je, že jde o poslední Fairbanksův němý film, který navíc o něco později doplnil o zvukovou stopu vypravěče, takže se stal jakýmsi skromným milníkem zvukového filmu s nádechem melancholie zašlé éry němých filmů. Je tak považován za důstojné rozloučení s němou érou a my si tak můžeme právě v oblasti němého filmu naposledy vychutnat hereckou houževnatost Douglase Fairbankse, který byl již dávno považován za herecké eso dobrodružných filmů.

První filmové zpracování v podobě velkofilmu jednoho z mála nejznámějších literárních děl Alexandra Dumase st. a viditelně si na něm tvůrci dali obzvlášť záležet. Jak se patří, film představuje dobrodružství, drama, romantiku i humor. Některé vtípky mají sice co do činění s groteskou, ale vždy včas zabrzdí a děj se opět odvíjí podle daných dumasovských linií. Nádherné kulisy a vkusné dobové kostýmy, včetně dámských účesů, které se již dávno pro takovéto filmy nedělají, dávají vyniknout černobílému snímku, který je již poznamenán zubem času, i dnes. Místy sice některé kulisy vynikají svou jednoduchostí, ale v rámci doby a příběhu jim jinak není co vytknout. Douglas Fairbanks jako DʼArtagnan si užívá každou scénu a bez ohledu na to podává fenomenální výkon. Jak už to ale bývá, z počátku vývoj příběhu nikam nespěchá a vše se plynule vyvíjí do pomezí intrik a zákeřností, jen to možná vyznívá trochu neadekvátně k dnešnímu pohledu na němý film. Dramatizace je však vkusná a akční šermířské scény jsou pastvou pro oči. Tvůrci se sice snažili být co nejvěrnější předloze, ale přesto se uchýlili k menším úpravám, aby byl film zpříjemněn odpočinkovými humornými etudami. A je to dobře. Samozřejmě se to nedá považovat za dokonalý film, ale má v sobě hodně povzbudivého a to se počítá. Film již spíše jen pro filmové fanoušky, kteří si naplno užijí každou minutu a vzdávající hold především Fairbanksovi, který byl v oblasti  takovýcht filmů ohromnou hvězdou..

Ačkoli to název evokuje, tento příběh nemá s Alexandrem Dumasem nic společného. Z jeho literatury byla vypůjčena pouze klíčová jména a to je vše. Máme tu tedy fiktivní nestabilní evropské království Ruritánii a v něm zábavný dobrodružný příběh s příměsí romantiky, v němž vystupuje Dantes coby syn Monte Christa, jemuž je v boji za spravedlnost dána i podobná podoba, jakou má Zorro, který se v té době také těšil obrovské popularitě. A v tom je kouzlo celého tohoto filmu. Mix Monte Christa a Zorra. Překvapivě to ale tvůrci zvládli poměrně dobře, a tak tu máme další filmovou klasiku s příběhem plným intrik, nějaké té akce a samozřejmě romantiky. Na to je ale potřeba si zvyknout hned od začátku, neboť je to film skutečně poněkud neobvyklý. Dantes není vězeň, ale zachránce, který si ve správných chvílích nasazuje masku, protože vězněm, ačkoliv není v žaláři, je vévodkyně Zona. Příběh je plnohodnotný, takže se stále něco děje, a tak děj poměrně dobře graduje. Režisér Rowland V. Lee, který již měl zkušenosti s natáčením Dumasových literárních adaptací, se jistě bavil i u tohoto počinu, a to s patřičnou chutí. Jako takový zábavný únik od současných podivností může tento film dobře posloužit, ale ne každému se bude hlavní hrdina líbit. Přes všechna klišé má v sobě i něco iritujícího.