EdaS

Jen lehce nadprůměrná caprovská romantika, kterou pozvedají skvělý Nick Cage a krásná Bridget Fonda

Prima tarantinovsko-coenovská indie jednohubka.

Naprosto zapadlý snímek Paula Schradera byl druhou adaptací Elmore Leonarda v devadesátém sedmém s Bridget Fondou a nepřekvapivě tou slabší. Výrazně slabší. Nicméně i když nemá potřebné tempo a švih, herci jsou víc než fajn a hlavně na Bridget se dívá moc pěkně. Zajímavostí je i kytarový soundtrack od Dava Grohla. K vidění aktuálně v rámci schraderovské přehlídky na Criterion Channelu.

Nějaké produkční hodnoty by tam byly, ale napsané, natočené a sestříhané je to hodně mizerně.

Čistá radost z báječné akčně romantické komedie, kterou si rád brzo zopakuju. Možná i v kině. 90%

Zenové dny. Wenders zpátky na vrcholu.

She-Hulk, jakou si zasloužíme. Víc než solidní neo-noirová pecka.

Když se Sydney neprsí (nic proti tomu), vynikne líp skutečnost, že je docela dobrá herečka. Na malé ploše hodně tenze.

Lehké zklamání. Málo (skvělé) akce na úkor průhledného příběhu, byť oživeného exotickým prostředím. 70%

Tarantino wannabe, kterému chybí řízné dialogy a úderné pointy, které by ospravedlnily předlouhou stopáž. Pěkná kamera a skvělý soundtrack (Twelve Thirty od The Mamas and the Papas sjíždím pořád dokola od včerejška). Dakota a hlavně Chris jsou hodně marní.