Kamil111

Skutečně netuším, proč to vyhrálo Zlatý globus za nejlepší komedii a je to nominováno na Oscara za nejlepší film. Že by slabší ročník? Nebo jen a proto, že jde hlavně o ženský film? Shrnout by se to dalo jako příjemný, ale ničím zvláštní vztahový film, asi jako desítky dalších děl na podobné téma.

První řada za 4 hvězdy, druhá za dvě - takže průměr tři. Druhá řada je zářným příkladem toho, jak se dá zkurvit a posunout na úroveň nováckého seriálu s mimořádně trapným "humorem" něco, co původně bylo vtipné a inteligentní.

Wirkola nezvládá tempo, načasování ani akci, a scénář je z hlediska logiky děje i detailů děravý jako řešeto. Jediným kladem je výkon Noomi Rapace, ovšem jejích sedm postav režisér v postprodukci několikrát horko těžko spojoval do společných záběrů.

Taková milá záležitost pro teenagery, která se moc neohlíží na fyzikální zákony. Nebe nad Berlínem zakomponované hezky, ale co mládeži sdělí, když 95 % z nich určitě ani netuší, o jaký film jde? Vykostit jej na jednu větu o andělovi, co se zamiloval a dorazil na Zemi, je hanba.

Nudný televizní film, který nemá žádnou atmosféru.

Pokus o quality TV seriál, který zůstal v půli cesty.

Villeneuve se zřejmě pomalu, ale jistě stává obětí vlastního dojmu o své velikosti, a značně roztahanou první polovinu filmu asi považuje za ten pravý art. Takové tendence nakonec předvedl již v Příchozích. Délka filmu je neuvěřitelně přepálená, i když nelze říci, že by mu chyběla atmosféra nebo prvotřídní vizuál. Na dostatečné ztvárnění daného děje, který je velmi chudý a charaktery jsou zkratkovité, by však stačila snad i polovina. Celkem zklamání.

Tak, jako se v roce 2016 mezi nejlepší seriály quality TV (které jsou buď výlučně americké, nebo alespoň Američany koprodukované, například Mladý papež) "vetřela" česká Pustina (že vznikla v české pobočce HBO na její českosti nic nemění), tak se to vloni povedlo tomuto německému projektu veřejnoprávní ARD a placené Sky. Lze asi diskutovat o tom, zda dvě řady nejsou na dané téma příliš mnoho, ale jinak jsem asi ještě neviděl německý film, který by diváka tak vtáhl a nepustil obsahem i formou - od hypnotických úvodních titulků v expresionistickém stylu dvacátých let, přes skvělou velkorozpočtovou (i když trochu příliš digitální) výpravu přesně vystihující dekadentní berlínské prostředí, napínavý děj bez lapsusů, propracované taneční scény až po výrazné herecké představitele. Detektivka a zároveň úžasná freska z časů předcházejících nástupu Hitlera, okořeněná kromě zvolna se vzmáhajících nácků také šarádami ruských bolševiků na berlínské půdě.

I když natočený lehkou rukou, jde o xtou variaci na stejné téma.

Postupem času čím dál více vtahující, ale také připomínající, že Nolan trošku čerpal od kolegů. Například od Gravitace. Ten čas díky napětí mistrovsky vytvořenému prolínáním scén a časové posloupnosti běží velmi rychle, ale ke konci, přes silně emocionální závěr, se mi jaksi zhmotnila celá konstrukce snímku a nedokázal jsem ty emoce skutečně procítit. Hans Zimmer má obrovskou zásluhu na celkovém vyznění filmu, ale platí pro něj totéž co pro Nolana, taky trošku opisoval. Nicméně soundtrack je na pět hvězd.